Queen of dark or my wife?

XVII.

Jestli mě někdy někdo učil, jak se má správně dopatnou, abych si něco neudělal. Tak si s tím buď nikdo nedal ani námahu mi říct, jak bych to měl udělat , anebo mě to v dětství naučili špatně. Protože dopad byl hrozný. Vyrazil mi na pár okamžiků dech a asi jsem si poranil nohu. Tak moc mě bolí. Když jsem se jí dotkl, tak se mi oči zalily slzami a z úst mi uniklo syknutí. Stoprocentně je to vážné. Skvěle. Takže Oiona vážně zabiju. Ne, já ho přímo roztrhám na kousíčky a pak ho poskládám zpět, jen proto, aby si ten arogantní hňup přede mnou klekl a prosil o odpuštění. Jestli jsem byl na něho někdy milý a vypadal jako padavka. Tak od teď začala nová éra. Éra bolesti a pekla. 

Pomalu jsem kulhal v další šumivé temnotě, kde to vlastně nebylo tak tmavé jako v té první. Tady světélkovala malá stvoření připomínající něco mezi motýlem a světluškou. V jednu chvíli se na mě ti motýli snesli a já myslel, že umřu. Jenže oni se na mě jen posadili a svítili mi na cestu. Takže jsem měl alespoň nějakou společnost.  Šel jsem pomaloučku, i spolu s nimi, k jedné větší světelné tečce, kterou jsem zahlédl po asi dvaceti krocích. Dle mého odhadu jsem u ní měl být už dávno. Nepočítal jsem sice svoje kroky, ale už mě bolela i ta druhá noha, únavou. Snažil jsem se jít tedy dál, jenže už jsem nemohl. Zastavil se a jako balvan se zřítil k zemi do sedu. Motýli mě obsypali víc než předtím a svými mávajícími křídly mě vyzívali, abych pokračoval. Nešlo to. Byl jsem tak unavený a deprimovaný, že jsem se zmohl, jen na několik uroněných slz, následované úplně jinou temnotou.

~~~~~~~~

Po mém probuzení jsem byl trochu dezorientovaný. Přeci jen nacházel jsem se ve tmě, aktuálně ležím v něčí posteli. Objímán někým. Podle vůně mi bylo jasné, kdo to je a toho jsem se právě bál. Nechtěl jsem ho vidět po tom, co se mi stalo. Přesto jsem se otočil a uviděl jeho tvář. Uznávám, že takto vypadá Oion roztomile. Na co to proboha myslím?! Rychle ale co nejméně nápadně jsem se snažil z jeho sevření dostat. Místo toho, aby to bylo nenápadné, jsem s sebou praštil na zem. Ozvala se ohromná rána a Oion se probudil. ,,Co to sakra?!" vyskočil do sedu a podíval se na mě. Skvěle. To je přesně to, co jsem chtěl.

,,Co děláš tam na zemi?" otázal se, v jeho hlase ovšem byl podtón hořkosti. Chvíli jsem se na něj díval a bojoval s nutkáním praštit ho. ,,Co myslíš, že tu dělám? Snažil jsem se od tebe utéct, stejně jako z tohoto blbého baráku! Nevím, kam jsi odešel, ale já byl na místech, které mě děsily!" V jeho očích se objevila jiskra lítosti, ale to se mi jistě jen zdálo. Hlavně když řekl: ,,Co to tady sakra plácáš? Po tom, co jsem se zachránil od Azela, jsi prostě omdlel a já tě musel tahat sem," usmál se a v očích mu šibalsky zajiskřilo. ,,Měl bys mi být vděčný. Copak mi za takové služby dáš?" To snad nemyslí vážně?  Dělá si ze mě srandu?  Podle toho, jak samolibě se tvářil, tak ne. Nedělá si srandu. Nesnáším ho. Do morku svých kostí.

Vaše Taiga 🐯