Jsem obyčejný student, nebo jsem alespoň donedávna byl.
Moje rodina mi dohodla svatbu s neznámou dívkou.
Myslel jsem si, že to bude dívka, ale zmýlil jsem se.....
Místo budíku jsem začal používat Orea. Nevím jak mohl vědět, v kolik přesně vstávám, ale od doby co jsme si ho vzali, tak začal mít několik funkcí. Jedna z nich bylo právě buzení, pak to bylo mazlení a něco pro kočku moc nespecifického a to bylo hlídání domu. Tudle "funkci" ani mamka sama nepochopila.
Oreo mě začal budit, olizoval mi tvář, mňoukal a vrněl. Myslim, že todle byl jeden z nejlepších budíků co jsem kdy měl. Vstal jsem, uděl hygienu, nasnídal se a vyrazil do školy. Cestou jsem potkal zase toho kluka, který vypadal jako delikvent. Bavil se se svou partičkou.
Ve škole....
Došel jsem ke své skřínce a uviděl na ní opatrně přivázanou bílou růži a dopis. Chtěl jsem si ten dopis přečíst, jenže zazvonilo. Musím jít, zablesklo mi v hlavě, a tak jsem si vzal tělocvik a šel na tělák. Doběhl jsem k šatně a tam naštěstí stali kluci. Začali si se mnou povídat. Po chvíli přišel i učitel a pustil nás do šatny.
Vyšli jsme všichni na zelený trávník, v tu chvíli nám došlo co budem hrát, byl to fotbal a k tomu i s druhákama. ,,Chjooo." řekl jsem. Byl tam i ten delikvent, ale to bych nebyl já, kdybych neměl smůlu. Hádáte správně. Skončil jsem s ním v týmu. Nepřišel mi dvakrát špatný, jenže zdání může klamat.
Po těláku jsme měli už normální hodiny, z neznámého důvodu jsem ho potkával stále. Buď na chodbě, obědě nebo po škole. Myslel jsem si, že to nemůže být horší, ale později bylo. Šel jsem s Lukasem do kavárny a ano tam jsem ho potkal znovu. Jenže nebyl zákazník, ale obsluha. Byl hezký to ano, avšak byl kluk. Nejsem na kluky, tedy myslim. Z myšlenek mě zpátky na zem dostal právě on. Podle cedulky jsem konečně věděl jak se jmenuje. Mohl jsem to zjistit ve škole nebo na tělocviku, tam mu říkali jen přezdívkou, takže pravé jméno jsem nevěděl. Jeho jméno znělo zvláštně Oion.
Celou dobu po mně Oion pokukoval, možná se mi to zdálo, ale byl jsem si tím jistý. Dopili jsme, zaplatili a šli. Cesta domů probíhala jako obvykle, tedy až na to, že jsem ho zase uviděl. Bavil se s nějakou holkou a smál se. Začal jsem mít divný pocit v hrudi, tendle cit nebo co to bylo jsem nikdy neměl. Jistě to nic není. Uklidňoval jsem se v duchu. Dorazit domů mi trvalo trochu dýl, jelikož jsem se snažil přijít na to, co to bylo za divnou mírnou bolest v hrudi. Samozřejmě jsem na nic nepřišel.
Doma...
Kolem mé nohy se mihl Oreo, začal mňoukat a vrnět. ,,Ahoj Oreo, co by sis dal? Granule nebo hovězí konzervu?" Zamňoukal dvakrát, to znamenalo konzervu. Jedno jsou granule a dvě konzerva, takhle jsme si to domluvili. Bylo sice těžké ho to naučit, ale zvládli jsme to. Dal jsem mu konzervu a šel do pokoje. Když jsem dělal úkoly, zavibroval mi mobil. Podíval jsem se na zprávu z emailu, bylo to od nějakého neznámého se zvláštní adresou.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byl jsem v šoku. Takže to byl on, kdo mi tam dal tu růži a dopis. Probliklo mi hlavou. Chci vědět, kdo je a proč to dělá. Řekl jsem si.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Doufám, že mi odpoví. Chci to vědět, nic jiného teď nechci. Řekl jsem si v duchu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Napsal něco co mě vyvedlo z rovnováhy. Je blbost, aby se do mě někdo zamiloval, natož někdo koho ani neznám. Pomyslel jsem si.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Neodepsal. Bylo mi to trochu líto, i když ho/ jí neznám. Chtěl jsem vědět kdo to je, ale to asi nezjistím, protože znovu nenapíše.
