Queen of dark or my wife?

XII.

Ve třídě...

Posadil jsem se do lavice, připravil všechny věci na hodinu a čekal než začne. ,,Tak povídej, pročpak ses teď objevil s králem této školy, Miko?" řekl Lukas a posadil se před mou lavici. Nechtěl jsem mu to vyprávět. Jistě by se mi vysmál, že si mám vzít todle princátko, taky o otcově plánu atd.. Jenže na druhou stranu to chci někomu říct.

Lukas se opřel o ruku a koukal na mě zaujatým i starostlivým pohledem.
,,Stále čekám. Pravděpodobně mi to neřekneš, no nevadí, budu hádat. Hmmm.... Otec ti někoho našel, že?" Tato otázka mě překvapila, má mysl nepředpokládala, že by se mohl tak rychle trefit, i když Lukas je dost všímavý, co se týká těchto věcí. Možná kvůli tomu jsem se s ním začal kamarádit, jestli budete někdy chtít, tak vám řeknu jak jsme se my dva seznámili.

Zaskočený jsem mírně kývl na souhlas, Lukas se jen mírně usmál, nebylo to kvůli mé svatbě, nýbrž z dalšího zápočtu do jeho "diáře" všímavosti. To je pro něho velice typické.  Než stačil něco dalšího říct, zazvonilo. Moc jsem nedával pozor, proč taky, že? Přemýšlel jsem. Nebylo domluvené manželství někdy ve starověku? A vlastně dnes v některých zemích také, jenže proč to muselo polapit i mě? Tolik otázek, ale skoro žádná odpověď.

Přemýšlel jsem tak moc, že mi Lukas musel mávat před obličejem, aby mi to došlo... Byl konec hodiny.
,,Co s tebou dneska je Miko? Jsi nějak mimo, chápu, že máš obavy ohledně svatby, ale nemusíš je mít, všechno dobře dopadne." řekl Lukas a usmál se na mě. Kdybys jen věděl. Problesklo mi hlavou.

Oběd...

Sedl jsem si s Lukasem k našemu obvyklému stolu a z nenadání si k nám sedl On. Ano byl to Oion.
,, Nevadí, že si k vám sednu? U mého stolu už není místo." usmál se a podíval se na mě. ,, Ani ne." řekl Lukas a také se usmál. Celou dobu jsme jedli celkem potichu, jen párkrát si Oion vyměnil názor s Lukasem. Kéž by to celé byl sen.

Po škole mě šel Oion doprovodit domů, nic moc jsme si spolu neřekli. Šel jsem jako první přes chodník, jenže mě nenapadlo se rozhlédnout, díky němu. Málem mou maličkost přejelo auto, kdyby mě Oion nechytl za ruku a nestrhl na trávník.

Když jsem se podíval pod sebe, zjistily mé oči, že se nacházím nad ním a k tomu je můj obličej blízko toho jeho. Hned mé tváře nabraly barvu podobající se okvětním plátkům růže a hned mě mé ruce vymrštily do sedu.

Taiga