Queen of dark or my wife?

VI.

Bylo to vetešnictví. Chvilku jsem na něj koukal. Takže kvůli tomuhle se choval divně? No to si snad ze mě dělá srandu, ne? Najednou se Lukas zasmál. Podíval jsem se na něj, on se pouze usmál a vešel dovnitř. Neměl jsem navybranou, mé kroky mířily přímo dovnitř. Vešel jsem a žasl nad tou krásou, nebyl tu bordel právě naopak, bylo to přehledně srovnané, uklizené a moc se to tu nelišilo od ostatních obchodů.

Vypadalo to tu jako v nějaké starodávné knihovně spojenou s hračkářstvím, šperkařstvím a to co mě zaujalo nejvíce bylo oddělení vesmíru. V regálech ležela hromada knih, na stolech byly hračky spolu se šperky a vzadu bylo mé oddělení. Lukas mi mezitím zmizel, ale já to neřešil a šel se podívat do onoho oddělení.

První co mé oči uviděli byl starodávný obraz s hvězdným souhvězdím, poté hromadu knih, papírů a šperků. Nejvíce mě zaujal jeden náhrdelník ve tvaru kapky, který působil nádechem měsíčního svitu s modrozeleným jezírkem. Nenosím šperky, krom toho jsem muž a ti nenosí nahrdelník, tedy u nás ve škole ne. Jenže tedle mě zaujal natolik, že jsem se ho rozhodl koupit. Nasadil jsem si ho a přišel si trochu víc hezčí? Nemám tušení jak ten pocit nazvat, ale jednou na něj doufejme přijdu.

Začal jsem hledat Lukase. Nikde nebyl, ani mezi knihami, papíry, ale pak jsem ho uviděl. ,,Hey Lukasi, proč jsi mě sem zavedl?" zeptal jsem se, když jsem k němu došel. Neodpovídal, jen se koukal na dva totožné prstýnky. Byly hezké a svatební nebo zásnubní, nikdy jsem neopoznal jaký je rozdíl ve tvaru a vzhledu. Nejsem hloupí nebo tak, když to nevím, spíš jsem se o to nikdy nezajímal.

Vzal do ruky jiný prsteny, poté se na mě otočil a zeptal se: ,,Který jsou hezčí? Tydle s těmi vlnkami nebo se zlatými proužky?" Trochu mě to zarazilo a rozhodilo zároveň. ,,Víš, že to může být falešný a po čase ti to zrezne, že?" řekl jsem a podíval se mu přímo do očí. ,,Vím, ale to už mám ověřené, nejsou falešný." řekl a usmál se. ,,S těmi vlnkami jsou hezčí." Lukas moc dlouho na mojí odpověď nečekal, bylo vidět, že se dávno pro prsten s vlnkami rozhodl. Tak proč mě k tomuhle tedy potřeboval? Problesklo mi hlavou.

Vyšli jsme z vetešnictví, chtěl jsem něco říct, ale radši to neudělal. Naše nohy nás nesly do parku. Pochvíli to Lukas už nevydržl a řekl:,, Kašlu na to. Chceš se zeptat proč se chovát tak divně, že?" Než jsem stačil říct nebo naznačit souhlas, tak pokračoval. ,,Rodiče řekli, že to nikomu nemám povídat a tobě taky ne. Jenže já ti to chci říct, snažím se tomu ubránit, ale moc mi to nejde." uchechtl se a pobíral novou naději, aby mi to řekl. Chvilku mlčel, bylo vidět, že se rozhoduje zda-li mi to má říct nebo ne. Poté se už nadobro rozhodl. ,,Budu si jí brát. A jelikož je z bohaté rodiny, tak jsou tam nějaká pravidla. No a teď jsem je holt porušil." zasmál se a podíval se mi do očí. ,,Jsem rád, žes mi to řekl a gratuluju." řekl jsem a upřímně se usmál.

Doma....

Nikdo tu nebyl kromě Orea, mamka byla nejspíš v práci a táta je na službních cestách. Došel jsem do pokoje, vzal si věci a šel se vysprchovat. Když jsem došel do pokoje, tak se Oreo rozvaloval na mé pracně ustlané posteli. Uviděl mě, mňoukl a slezl z postele, aby mě přivítal. Pohladil jsem ho, lehl si na postel, ale to by nebyl Oreo, kdyby si ke mně nevlezl. Vzal jsem si mobil a najel na emaily.

Toto je pro jednu osobu, kterou mám moc ráda. Přijímačky jsi určitě zvládl.

A ta nejhlavnější věc jsou tvé narozeniny. Všechno nejlepší můj oslavenče! Přeju hodně dárků a trpělivosti se mnou. ❤🎁
K tomu tě sem nemusím označovat, protože stejně víš, že přesně tobě to píšu. ❤

Taiga