Queen of dark or my wife?

XIV

(Na mamce jsem poznal, že mi to nechce říct, ale pravděpodobně to bylo hodně důležité. Když se asi po pěti minutách napjatého ticha, odvážila. ,, Oionova rodina tě zve na večeři do svého sídla." řekla a pohrávala si nervózně se svými prsty.

,,Cože?" zmohl jsem se pouze na toto. Nevěřil jsem svým uším. ,, Jsi pozvaný do Oionova sídla." zopakovala to a podala mi dopis.)

Nemohl jsem uvěřit, že jsem opravdu přišel. I po tom, co jsem si to tolikrát promýšlel. Bylo tolik důvodů proč nejít: polibek, moje pomotané myšlenky o naší situaci, Oion a tento obrovský dům. Proboha to je snad zámek! Jak v něm může někdo bydlet? pomyslel jsem si a čekal v mamčině autě.

,,Tak jsi připraven?" zeptala se mě mamka, která z toho neměla dobrý pocit, stejně jako já sám. Ale sebral jsem zbytky své odvahy, která mi zbyla a vykročil z auta. Šel jsem hezky pomaloučku, kdybych si to náhodou rozmyslel. Bohužel než jsem vůbec stačil vkročit na první schod, rozrazily se dveře a v nich stál... kdo taky jiný než Oion.

,,Budeš tam jen tak stát, nebo půjdeš dovnitř?" zeptal se mě lhostejně a ustoupil kousek ode dveří. Tak moc jsem nechtěl vstupovat, ale už je na útěk pozdě. Chjoo. Když jsem vešel oslnila mě světla, která byla na tmu venku moc silná. Po pár minutách si mé oči přivykly a já uviděl tu nádheru. Stěny byly namalované starodávnější zelenou barvou s ručně malovanými květinami, zvířaty a spirálami. Nemohl jsem od té krásy odtrhnout oči.

Oion si odkašlal a řekl: ,,Pokud tě zaujalo pouze toto, tak se ti jistě bude líbit knihovna. Ale teď se jdeme najíst." Rozešel se chodbou a já šel za ním, přestože jsem byl myšlenkami jinde. Zavedl mě do velké jídelny, která byla snad větší než ta naše s mým pokojem dohromady. U stolu seděli už Oionova rodina. Nikdy by mě nenapadlo, že je tak velká.

Představil mi celou svou rodinu: otce, matku, dvě sestry, malého brášku a jeho bratrance. Musím tedy uznat, že jeho sestry jsou moc hezké, ale jeho bratranec je přímo krásný. Jako první se na mě podíval a usmál právě on. Měl blond vlasy a nádherné oči v barvě nebeské modři. Trochu jsem se začervenal, když jsem jeho úsměv uviděl. Oion se na to netvářil zrovna vesele, ale s tím se nic nedá dělat. Zapomněl jsem říct jeho jméno. Jmenuje se Azel.

~~~~Po večeři~~~~

Po večeři plné klábosení, vytahování se s historkami z dětství a mládí (kdo měl nejbláznivější a nejvtipnější zážitek). Přišla na řadu prohlídka domu. Nikdo jiný se jí nemohl ujmout lépe, než Oion, tedy v jeho vlastním pohledu samozřejmě ... Jenže toho předběhl Azel. Takže jsem šel s ním.

Bylo to tak zajímavé. Azel umí vážně dobře vyprávět příběhy spojené s určitými místy, či s celým domem. Tedy on tomu říka historie, ale někdy to, co říká je tak neuvěřitelné, že to nemůže být prostě pravda. V tomto mu nevěřím ani nos mezi očima. Ale přesto se to hezky poslouchá. Líbí se mi ty příběhy.

Jako poslední zastávka byla knihovna. Kupodivu měl Oion pravdu. Byla to nádhera. Byly tu tři velké knihovny. Jedna hned napravo a druhá nalevo, když člověk vejde. Poslední byla za rohem. Ani si toho rohu, pro mě tajné části, nevšimnete, pokud se nenacházíte dál ode dveří. Celá byla v rudých a lehce zelených barvách. Samozřejmě tam bylo i dřevo. Nábytku tam tolik nebylo. Jen nějaké sedačky a jeden velký stůl s lampičkami. U každé knihovny bylo osvětlení a uprostřed byl velký lustr, aby ve tmě bylo vidět po celé místnosti.

Byl jsem tak fascinovaný, že jsem si neuvědomil Azelovu blízkost. Než jsem se nadál, tak jsem byl u stěny. Jen jsem se stačil na něj nechápavě podívat. On mě políbil! To ne! To ne! problesklo mi hlavou. Snažil jsem se ho odstrčit, ale byl moc silný. Líbal mě. A nepřestával, ani když jsem se snažil vyprostit z jeho pevného stisku.

Najednou jsem jeho sevření, ani rty necítil. Když jsem se zmateně podíval, viděl jsem, jak Oion praštil Azela. Oni dva, alfa samci, se potom začali prát. Oběma tekla ze rtů, obočí a kloubů na rukou krev. Jedině Azelovi tekla krev i z nosu. To ho zaměstnalo na tak dlouho, že si ani nevšiml, jak mě Oion táhne za ruku pryč. Raději jsem se ani na jednoho nepodíval. Nejen z toho, že jsem překvapen a ohromen, ale hlavně jsem nechtěl vidět Oionův výraz.

Táák jsem zase tady! Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho, ale blbla mi aplikace a k tomu ještě nějaké další věci k tomu. No hrůza.
Doufám, že jste to s Mikou a Oionem nevzdali a budete číst dál. Bylo by jim jistě bez vás smutno.

Moc vám všem děkuji.
Taiga🐯