Queen of dark or my wife?

IX.

,, Jak ses rozhodl synu?"  Tato věta mi zněla v hlavě celou noc, takže jsem nemohl usnout. Když mé oči zabloudili na ten štos papírů, tak mi bylo jasné s kým budu muset po svatbě žít. Tato věc byla jasná už včera, Oionova sestra byla už zadaná a k tomu to byla ta hezká servírka. ,, Chjooo, takže on. To mám ale pech. Možná bych mu to mohl napsat na email, ale chtěl by to vůbec vědět?"  Vzal jsem si do ruky mobil, najel na email a zarazil se. Je blbost, abych to udělal.

 Plácl jsem sebou na postel vedle Orea, který zamňoukal. Co jen budu dělat? Přece nemohu být ve svazku manželském zrovna s ním, vždyť on mě ani pořádně nezná. No abych řekl pravdu, tak já ho znám jen trochu, vím kde pracuje, jaké sporty hraje, s kým se nejvíce baví a kdy občas končí, ale jinak nic jiného o něm nevím. Jenže za chvilku vědět budu, protože všechny důležité věci jsou napsané v tamhle těch papírech. ,, Jak todle jen dopadne?"  řekl jsem a otočil se na bok. ,, Radši půjdu spát, jsem moc unavený."  řekl jsem asi Oreovi nebo sám sobě a ulehl do říše snů.

Oreo mě probudil až za soumraku, protože mamka volala, že je jídlo hotové. Mé tělo dorazilo do jídelny, sedlo si a můj pohled spočinul na mamce. Vypadala stejně nevyspale jako já ráno, tedy pokud jsem vypadal takhle. Neboli jako zombii. ,, Jdi si lehnout mami, jinak se zhroutíš."  Měl jsem o mamku velkou starost, takhle nikdy nevypadala a to ani po jednom večeru, který strávila zavalená nějakými papíry nebo co to bylo.

Mamka vstala, došla ke mně, objala mě a začala brečet. ,, Promiň mi to synáčku, nechtěla jsem, abys zažil něco podobného jako já. Pokud si ho nechceš vzít tak mi to nevadí, nějak se dohodnu s tím otcem tvého budoucího manžela."  Byl jsem překvapený, dojatý a nevím co všechno ještě. Mám mamku strašně moc rád, proto nechci, aby měla kvůli mně potíže. ,, Nemusíš to dělat, jsem s tím definitivně smířený a taky jsem rád, že se mi snažíš pomoct."  řekl jsem a vřele se na mamku usmál, ta byla ze začátku mimo, ale pak se vzpamatovala a její stisk zesílil, stejně jako slzy.

Taky jsem jí stisk opětoval, moje oči chtěly také brečet smutkem a beznadějnou prohrou, jenže jsem chlap, nemohu brečet nebo snad mohu? Nebudu vypadat zženštile, jak to nazývají kluci u nás ve škole?

Taiga