Queen of dark or my wife?

XIII.

( V minulé kapitole)

(Když jsem se podíval pod sebe, zjistily mé oči, že se nacházím nad ním a k tomu je můj obličej blízko toho jeho. Hned mé tváře nabraly barvu podobající se okvětním plátkům růže a hned mě mé ruce vymrštily do sedu.)

Nemohl jsem se na něj podívat, bylo mi tak trapně, že jsem zrudl snad až na zadku. Moje mysl mi nadhazovala únikové cesty. Jedna z nich byla se na něj podívat, omluvit se a dál to neřešit. Kdežto druhá navrhovala zběsilý útěk. Když už jsem se rozhodl, zastavil mě.

Přitáhl si mě k sobě a lehce spojil naše rty v jedny. V tu chvíli si mohl všimnot, že se mé zornice rozšířily a k tomu jsem se snažil ho odstrčit, jenže to Oiona moc nezajímalo. Prohloubil náš polibek až jsem skoro nemohl dýchat. Poté co si tento problém uvědomil, odpojil se od mých rtů. Zrudl jsem, jak nejvíce mé tváře byly schopné. Rychle mě nohy zvedly do stoje a pomohly mi se dostat do postraní uličky, kde jsem tento zážitek rozdýchával.

Co to sakra bylo? Co se stalo? Proč by to udělal? Probíhaly mi tyto myšlenky hlavou po celou dobu a to i když jsem z uličky doběhl domů. Kde jsem se zkusil vysprchovat studenou vodou, abych nebyl tak rudý. Stejně to nepomohlo. Mozek mi ten okamžik neustále ukazoval a moje tělo na to reagovalo podivně. Nerozuměl jsem tomu a asi ani nikdy nebudu.

Po asi hodině a půl se mi to trochu povedlo zlepšit, ale stejně nad tím musela má mysl přemýšlet. Jak se to vůbec stalo? A proč se mi to docela líbilo? Nikdy jsem nedostal pusu a nikdo se na mě nepodíval takovým pohledem jako On... Chtivým... Přestože byl stejně ledový, jako zamrzlé jezero za chladné zimní noci. Nemohl jsem na něho přestat myslet.

,, Zlato, večeře." volala na mě z kuchyně mamka. Moc se mi tam nechtělo, co když uvidí můj ruměnec, který po tak dlouhé době nezmizel. Plus když se bude ptát, proč nebo jak jsem ho získal. Ale nic jiného mi nezbývalo, protože mi zakručelo v břiše.

,, To krásně voní, mami." řekl jsem mamce, která dodělávala poslední úpravy špaget, které už tak působily jako mistrovské dílo. Dala hotový talíř přede mě, poté ho dala i sobě. Řekli jsme si dobrou chuť a začali jsme jíst. Když jsme dojedli, mamka uklidila nádobí a s nejistým obličejem se na mě podívala. ,, Co se děje?"

Na mamce jsem poznal, že mi to nechce říct, ale pravděpodopně to bylo hodně důležité. Když se asi po pěti minutách napjatého ticha, odvážila. ,, Oionova rodina tě zve na večeři do svého sídla." řekla a pohrávala si nervozně se svými prsty.

,,Cože?" zmohl jsem se pouze na toto. Nevěřil jsem svým uším. ,, Jsi pozvaný do Oionova sídla." zopakovala to a podala mi dopis.

Vaše Taiga