Queen of dark or my wife?

III.

Toto ráno bylo snad jedno z nejhorších ze všech. Nezazvonil mi budík, nestihl jsem se nasnídat a naboural do jednoho kluka, který vypadal jako delikvent. "Naštěstí" jsem školu stihl včas.

Ve škole..

,,Jdeš nějak pozdě Miku" řekl a usmál se Lukas. ,,Měl jsi asi divokou a vzrušující noc, že?" dodal. Jen jsem se usmál, zkřížil ruce na hrudi a odpověděl:,,Ano, měl jsem, ale ty jsi v něm neúčinkoval." Lukas se jen usmál a otočil se na tabuli, jelikož zazvonilo. Takhle se s Lukasem pošťuchujem pořád.

Oběd....

Nikdy jsem moc často do jídelny nechodil, nebylo to kvůli špatnému jídlu, nýbrž kvůli jedné skupince kluků z vyšších ročníků. Nešikanují mě nebo tak, jen jsou moc hluční. Dojedl jsem své jídlo a šel zpět do třídy, ve které nikdo až na Lukase zatím nebyl. ,,Tak ty už jsi zpátky?" zeptal jsem se. ,,Ne nejsem, to co tu teď vidíš je jen tvůj sen." usmál se a kousl si do bagety. Usmál jsem se a řekl:,,Máš pro mě Orea?" Lukas přikývl a na stůl mi přistálo 5 balíčků. Sedl jsem si a kousl do jednoho kolečka. Poté zazvonilo.

Po škole....

Chtěl jsem jít domů, ale místo toho mě Lukas přemluvil, abych s ním šel do květinářství. A tak jsme tady, mezi hromadou voňavých květin. Nevadí mi tydle vůně, ale tady jich bylo víc než obvykle. Lukas se mě každou chvílí ptal, jestli se tadle kytka hodí k týdle atd.. Byl už jsem z toho unavený, chtělo se mi pryč, když tu najednou jsem uviděl své oblíbené bílé a rudé růže. Šel jsem k nim a přičichl si. Krásně voní. Projelo mi hlavou.

Konečně asi po hodině jsme vyšli ven, rozloučili se a šli každý svou cestou. Asi vás zajímá pro koho byly ty květiny, ta rádoby kytice byla pro jeho nevěstu. Cestou jsem šel přes park, bylo to rychlejší. Asi v půlce parku moje uši něco zaslechli, nevim co to přesně bylo, ale znělo to jako mňoukání. Došel jsem tam a uviděl krabici. V tu chvíli mé oči zahledli něco strašného. V krabici se choulilo malé špinavé a vyhublé koťátko. Rozhlédl jsem se a nikde nikdo. ,,Chudinko, jak ti to mohl někdo udělat? Pojď vezmu tě domů." Vzal jsem kotě do náruče a běžel domů.

Doma....

,,Mami jsi tu?" řekl jsem do prázdna. ,,Ano zlato, copak potřebuješ?" řekla milým a jemným hlasem. Došel jsem za mamkou a ukázal jí koťátko. Mamka se zděsila a pomohla mi ho umít. Vypadal jako kostra, jedno jeho ouško bylo trochu nařízlé a když se mu člověk podíval do očí, tak tam byla bololest i nedůvěra. Jeli jsme k veterináři ten nám dal pokyny, jak máme postupovat, aby byl v pořádku. A taky jsme to tak dělali, po asi 3 týdnech bylo koťátko v pořádku.

Jednou jsem se mamky zeptal: ,,Mami, můžme si to koťátko nechat, když už je v pořádku?" mamka se jen usmála a řekla: ,,Jistěže, vždyť už je to dávno člen naší rodiny." Usmál jsem se, v tu chvíli mi na klín skočilo koťáto a já vyslovil jeho jméno. ,,Budeš se jmenovat Oreo." Koťátko mňouklo na souhlas a začalo příst. Todle jméno se k tobě hodí, když jsi černý s bílým bříškem. Problesko mi, začal jsem Orea hladit a povídat si s mamkou. Po večeři si šel Oreo se mnou lehnout do poslete a oba jsme spokojeně usli.