II.

297 21 3
                                    

Ráno mě probudil zase ten otravný budík. Dnes jsem musel vstávat dřív, protože ve škole bylo přivítání nového učitele, nikdy jsem nechápal, proč by se to mělo dělat. Došel jsem do koupelny, udělal ze sebe člověka a šel do školy. Cestou jsem narazil do nějakého muže. ,,Promiňte." řekl jsem, ale odpovědi se mi nedostalo.

Došel jsem ke škole, kde na mě čekal Lukas. ,,Tak co, těšíš se?" zeptal se mě. Jen jsem se na něj podíval a on pochopil, že ne. Jenže místo toho, aby řekl: , Bude to, jen na chvíli.' tak se začal smát. Měl jsem sto chutí ho praštit, ale na pozemku školy se to nesmí. BOHUŽEL.

Ceremonie..

Seděl jsem vedle Lukase a ještě jednoho kluka, který se občas podíval mým směrem. Chtěl jsem se ho asi 5x zeptat, co mu je, ale to jsem nestihl. Ceremonie už totiž začala. Ředitel povídal nějaké věci, které jsem absolutně nevnímal. Lukas vedle mě usínal, na konec se jeho hlava položila na mé rameno. Nevadilo mi to, jelikož takhle to dělal už od té doby, co se známe. Ředitel domluvil a udělal rukou gesto, aby mohl nový učitel jít k mikrofonu. To už jsem začal vnímat, probudil jsem i ospalce. Oba dva jsme dávali velký pozor, co nám bude řikat.

Po ceremonii..

,,Nevypadal zas až tak špatně." řekl Lukas, když jsme konečně odcházeli domu. ,,Kdo?" zeptal jsem se. ,,Přece ten nový učitel." řekl. ,,Ses do něj zamiloval Lukasi?" nemohl jsem si tuto poznámku odpustit. ,,Cože? Ses zbláznil? Já mám přece svou milovanou." odpověděl a začal o ní snít. Neměl jsem náladu, ptát se ho na ní, ale stejně by mě to jen otravovalo. Dorazili jsme do naší oblíbené kavárny. Doufal jsem, že tam bude. Vešli jsme, posadili se a objednali si.

Po chvíli nám donesli naší objednávku. Lukas mi něco říkal, ale já ho neposlouchal. Místo toho jsem hledal ji, ale nikde ji moje oči neviděli. Proto jsem to vzdal. Dopili jsme a tozhodli se, že už půjdeme domů. Zavolal jsem na číšníka, který přišel i s účtem. Byl docela pohledný, ale na kluky jsem nebyl. Zaplatili jsme a šli každý jiným směrem.

Došel jsem domů, mamka byla nejspíš v práci, jelikož tu byla tma. Na stole v kuchyni byl papírek, na kterém stálo: ,,Ahoj zlato, jídlo máš v lednici a dneska přiju okolo dvanácté, takže neponocuj." Nad tím jsem se musel usmát, že má o mě takové starosti, vždy jsme spolu dobře vycházeli. Vzal jsem si z lednice jídlo, najedl se a šel se vysprchovat. Koukal se na televizi asi do 11 a šel si lehnout. ,,Tak moc nechci jít zítra do školy." řekl jsem, ještě předtím než se moje oči zavřeli.

Queen of dark or my wife?Kde žijí příběhy. Začni objevovat