Queen of dark or my wife?

V.

Ráno mě vzbudil Oreo, naštěstí je víkend, takže nemusím do školy. ,,Jupí!" zakřičel jsem tolik, až jsem se bál, že vzbudím mamku. Vylezl jsem z postele, šel rovnou k počítači a najel na svůj účet, abych zkontroloval emaily. ,,Prosím, ať mi napsal." řekl jsem a byl natěšený jako malá školačka. Můj mozek nepobíral, že se těším na emaily od někoho koho ani neznám, osobně já sám taky ne.

Neodepsal. Radši jsem to přestal řešit, jinak bych byl smutnější než teď. Šel jsem se s Oreem nasnídat, zaběhat si a pak si dát sprchu. Celou dobu jsem přemýšlel nad těmi emaily. ,,Stejně to byla blbost. Určitě nějaký žert." řekl jsem, oblékl se a šel do pokoje.

Asi 2 hodiny jsem si četl, když mi najednou zazvonil mobil. Podíval  jsem se na displej a uviděl jméno Lukas. ,,Ahoj Lukasi, co potřebuješ?" Zdálo se, že je trochu nesvůj. Že by se něco stalo? V rodině nebo? Problesklo mi, a tak jsem čekal. ,,Nechceš jít se mnou ven?" Todle mě překvapilo, čekal jsem něco jiného, jenže mě napadlo, že mi asi řekne co s děje, když s ním půjdu ven. ,,Dobře, kde se sejdeme?" Chvilku přemýšlel a pak řekl: ,,Dobře a sejde se v parku." Zavěsil, bylo to hodně divné gesto, když si vzpomínám jak vypadají normálně naše telefonáty.

Cesta do parku...

Když jsem vyšel z domu, zaslepilo mě slunce. Mé oči se zavřeli a já si na ně dal dlaň. ,,Dneska je celkem slunečno." řekl jsem a šel do parku. Cestou jsem potkával zamilované páry, děti, rodiče s dětmi a skupinky holek nebo kluků. Mé kroky mě zavedli až k parku. Mé oči vyhlíželi Lukase, ale ten nikde, tak jsem si sedl na nejbližší lavičku.

Slunce bylo čím dál tím výš, bylo mi takového horko až jsem si musel sundat tričko. Nemám žádné břišáky ani svaly, jsem tak akorát, tedy aspoň si to myslím. Kolem procházelo dost dívčích skupinek, které si něco špitaly. Bylo mi to v celku jedno, tolik mě nezajímá co si o mně myslí ty nafrněné barbíny. Někdo mi poklepal na rameno, docela jsem se lekl. Chtěl jsem se otočit, jenže ta osoba mě předběhla. Byl to Lukas.

,,Máš 35 minut zpoždění." řekl jsem nevrle a naštvaně zároveň. ,,Promiň já, já." začal koktat. Toto je u něj novinka, nikdy nic takového nedělal, vždy mluvil přímo nebo okliko, ale tohle k němu nesedí. Čekal jsem a díval se do jeho očí. ,,Já jsem byl něco zařídit ohledně věci, kterou ti ukážu. Takže pojď." řekl rychle, vzal mě za ruku a šel se mnou bůh ví kam. Nechal jsem se táhnout, mezitím přemýšlejíc o tom proč je takový a kam mě to vlastně vede. Nad tím kam mě vede, jsem nemusel moc dlouho přemýšlet, jelikož se zastavil před jedním domem, o kterém slýchám od mamky dost často.

Taiga

Děkuju za všechno _Ichiro_