Následující den:
Konečně jsem odložil tužku, jejíž tuha tu poslední půl hodinu bez přestávky jezdila po jedné stránce z mého skicáku. Snažil jsem se za tu dobu nakreslit ten výjev, jenž se mi v hlavě zrodil už před několika dny.
Zároveň jsem si při kreslení chtěl trochu odpočinout po včerejším večeru. Už jen při vzpomínce na ten zběsilý úprk před policií, mé tělo znovu ovládal adrenalin. Naštěstí policie při útěku nikoho nechytila, což se samozřejmě může během vteřiny změnit, pokud na nás nějak přijde.
Odsunul jsem se od stolu ve svém pokoji a hned na to přímo skočil na mou postel, ve sluchátcích hrající píseň. Pohodlně jsem se uvelebil s rukama za hlavou a nechal se unášet hlubokým hlasem mého oblíbeného zpěváka, který mi do ucha našeptával ta zázračná slovíčka. V mé mysli jsem se ale znovu vrátil na to místo, kde jsem se s Louisem poprvé políbil.
Přišlo mi, jako bych byl znovu přitisklý na tu zeď uprostřed temné noci, jako bych znovu cítil jeho horký dech na mé tváři, jako by se naše rty znovu setkaly v nevinném polibku...
Povzdechl jsem si, přičemž jsem se natáhl pro mobil, abych si přepnul playlist, jelikož písnička již skončila. Na obrazovce mě do očí téměř ihned uhodila ikonka nepřečtené zprávy.
Louis: máš dneska večer volno? nechceš s náma zajít do klubu?
Cítil jsem, jak se mi trošku roztřásly prsty. Netušil jsem, jak se k němu mám po včerejším večeru chovat. On každopádně bude nejpravděpodobněji stejně drzý, panovačný a chladný jako obvykle.
Já: jako vážně, Tomlinsone? jsi si vědom, že nejsem plnoletý? a navíc, s takovým každodenním poflakováním za chvíli propadnu ve škole
Louis: hmm, to nezní úplně jako můj problém
Protočil jsem nad jeho odpovědí očima. Je pořád takový, jak jsem jsi před chvílí myslel.
Já: ještě slovo a já tě... argh
Já: nemůžu pít a ani do klubu bych chodit neměl
Louis: blablabla. malovat po zdech na veřejných místech bys taky neměl a stejně jsi to včera udělal :))
Louis: takže v osm buď připravený, vyzvednu tě
Já: rodiče mě nepustí
Louis: budou muset
Já: proč? :D
Louis: sehraju citově vyděračské divadýlko
Já: jsem zvědav
Naťukal jsem prsty odpověď, načež jsem mobil na chvíli odložil vedle sebe. Venku bylo zataženo po celou sobotu už od rána, takže jsem nemohl dle denního světla odhadnout čas. Mobil mi kromě nově příchozí zprávy prozradil, že jsou právě čtyři odpoledne. To je ještě spousta času se případně připravit, kdyby se mi zachtělo jít s nimi ven.
Louis: jo, to já taky
Já: a co když mě i přes tvou snahu nepustí?
Louis: tak spustíš ze svýho pokoje svoje nádherný vlásky a já po nich vyšplhám jak v Locice
Já: haha, a všechny mi je vytrháš, to by se ti líbilo
Louis: ...
Louis: stejně půjdeš
ČTEŠ
Graffiti - Larry ✔
FanfictionŠtiplavý odér barvy mě pálil v nose. Jeho chladné oči cíleně sledovaly každý jednotlivý tah rukou, který vykonal. Byl jsem fascinován detaily, jež zvládl jednotlivými tryskami vytvořit. Přál jsem si ho moct nekonečně dlouho sledovat, ale zároveň jse...