Graffiti - Larry ✔

13

Naposledy jsem si rukou prohrábl vlasy a pohledem se v zrcadle ujistil, že vše je tak, jak má být. Přišel jsem si v mém oblečení hrozně trapně. Působil jsem dojmem klasického bad boye z naivních, amerických filmů.

Ale pořád to bylo lepší, než do čeho se mě Gemma snažila nacpat předtím.

-

Před několika minutami

„Hej, nechceš sukni?"

„Gemmo, ne! Já chci jít oblečenej jako normální kluk."

„Jako kluk? Dobře no. Nechceš tanga?"

„Tan- co, panebože ne!"

„Ale jo."

„Ne! Opovaž se."

„Proč ne? Mohl bys v nich tancovat před Louisem do rytmu Macareny. Jistě by byl nadšen."

„Ne. V žádném případě."

„Fakt ne?"

„Fakt ne."

„Tak dobře no... a hele! Já pořád mám tady ty kalhotky s banány. Nechceš si je zkusit?"

„Gemmo! To že jsem teplej hned neznamená, že mám fetiš na nošení ženskýho prádla! Navíc se s Louisem nehodlám vyspat, takže je spodní prádlo úplně jedno."

„Tím bych si nebyla tak jistá..."

„Mlč nebo ti sežeru všechny zásoby čokolády, co máš ve skříni."

„Opovaž se na ně sáhnout a narvu ti tampon do pr-"

„Panebože! To už je tolik?"

„Nešil. Nemůžu se soustředit na vymýšlení tvého velkolepého outfitu."

„Argh... já si prostě vezmu mikinu."

„Ne, nechoď, už to mám!"

„Co?"

„Nechceš jít v plavkách?"

„Co? Proč bych sakra chodil v plavkách?"

„Kdyby začalo pršet..."

„Tak budu plavat v kalužích, že?"

„To jde?"

„Já na to nemám."

„Nebo můžeš jít nahej, to stejně udělá Louisovi největší radost!"

-

„Ten tvůj princ v černým autě už je tady!" ozvala se za dveřmi koupelny Gemma, načež jsem slyšel hlasité dupání po schodech.

Naposledy jsem si poupravil límec mé polorozeplé košile a raději ihned běžel dolů, aby Gemma neztropila nějakou trapnou scénu.

„Tak... no vidíš, sekne ti to. A až vyjdeš ven, chci vidět pořádnýho francouzáka," zašklebila se na mě sestra, přičemž mi podala mobil a klíče. Protočil jsem nad její poznámkou očima a pokývnutím hlavy se s ní rozloučil.

Venku už netrpělivě přešlapoval Louis, opřený o kapotu svého auta. Opatrně jsem za sebou zabouchl dveře a nejistě se k němu vydal. Netušil jsem, zda se k němu po našem prvním polibku mám chovat jako by se nic nestalo. Zajímalo by mě, jestli byl z mé přítomnosti stejně nervózní jako já z té jeho.

„Uhm... ahoj?" samou nervozitou jsem v prstech žmoulal rukávy košile a kousal si spodní ret. Louis vzhlédl od obrazovky svého mobilu, načež jsem cítil jeho oči všude na svém těle.