Graffiti - Larry ✔

epilog

O dva měsíce později:

Zaujatě jsem sledoval škodlivá oblaka kouře, jež mu proudila skrze rty. Ve vzduchu se vznášela sladká směsice vůně deště, kávy a zapálené cigarety. Seděli jsme v parku na lavičce pod malým přístřeškem, a v rukou nás hřály kelímky s horkou kávou.

Netušil jsem, jak dlouho už jsme tu v tichosti byli. Zalezli jsme si sem v moment, kdy se z nebe prudce spustil liják. Ale nemuseli jsme ani mluvit. Přes celé léto co jsme strávili spolu, jsme toho prožili a namluvili víc než dost. Tahle příjemná chvíle ticha protkaná uklidňujícím zvukem deště s sebou přinášela i veškeré vzpomínky. Myslel jsem na naše vandalské řádění se spreji a na všechny chvíle, které jsme si s partou více než užili.

Víte, zatím jsem se s Naomi nezvládl nijak usmířit. Sice se ke mně chovala lépe než na začátku, ale stále nemohla přijmout fakt, že jsem se s Louim dal dohromady. Nikdy se nám sice nijak nepokusila rozvrátit vztah, ale i tak jsem si všímal jejích občasných žárlivých pohledů. Přál jsem jí, aby si jednou taky našla někoho tak skvělého jako je Louis.

Usrkával jsem ze svého vanilkového latté a se zamilovaným úsměvem se znovu vracel do všech poprvé v našem vztahu.

Při vzpomínce na první intimnosti mi zrůžověly tváře - byl jsem rád za to ponuré přítmí, jinak by mě Louis pravděpodobně znovu lechtal tak dlouho, dokud by ze mě nedostal důvod mých červených líček.

Ovšem, jedno důležité poprvé stále scházelo. I přesto, kolik se už naskytlo příležitostí, nebyl ani jeden z nás schopen říct ta dvě kouzelná slůvka, jež celý vztah ucelí.

„Zvláštní, že tyhle čtyři poslední měsíce jsem si užil víc, jak celej svůj předchozí život," zachraptěl, přičemž típl cigaretu a odhodil ji do koše. V dlaních jsem pevněji sevřel horký kelímek a rozpačitě na něj pohlédl. Když vycítil můj pohled, zrakem si nejdříve přeměřil mé dlaně, než mi pohlédl do očí.

Netušil jsem, jestli mi někdy přestane naskakovat husí kůže či tak šíleně tlouct srdce, kdykoli se na mě takhle zpříma podívá. Modrá se vpíjela do zelené, a pokaždé tím po sobě zanechávala nepochopitelné pocity v mé mysli.

„Pamatuješ si, jak jsme spolu byli poprvé na hřbitově navštívit mou mámu?" přerušil náš intenzivní oční kontakt a pohled přesměroval na chladivé kapičky deště.

Zatřásl jsem hlavou, mou mysl nyní zcela ovládaly zamilované city vůči Louimu, netušil jsem, proč se mě zrovna teď na něco takového ptá. „No... jo, samozřejmě-"

„Když ještě žila, slíbil jsem jí, že jí jednou přivedu představit člověka, kterého opravdu miluji. Přál jsem si, aby mou polovičku jednou poznala se vším všudy, a taktéž i naopak. Zatím jsem to neudělal. Tedy... až do června," na chvíli se odmlčel, aby si upil ze svého kelímku kávy. Pozorně jsem ho sledoval - v ten moment mi ještě stále nedocházelo, co mi tím chce říct.

„Vím, že už není možné, aby ses s ní setkal doopravdy, ale... no, v ten skoro poslední červnový den jsem tam přišel splnit, co jsem jí slíbil. Zní to divně, ale sakra... chápeš, co ti tím chci říct, že jo?" němě jsem pootevřel ústa v odpověď, ale vzápětí je ihned zavřel. Mé srdce začalo znovu zběsile tlouct a v hrudi se mi rozlilo jakési příjemné teplo, když mi konečně došel význam jeho slov.

Snažil jsem se ze sebe dostat jakousi smysluplnou větu, ale nějak jsem stále nemohl uvěřit, že to tak opravdu myslí. Troufal jsem si říct, že se mi opravdu splnil dětský sen. Nikdy bych nevěřil, že mě někdo bude milovat. Nikdy bych nevěřil, že se někomu vůbec budu líbit.

Louis se zhluboka nadechl a vzal mi z dlaní kelímek kávy, načež ho i se svým položil vedle sebe. Cítil jsem, jak mé ruce sevřel ve svých a pevně se na mě podíval. Asi jsem nebyl připraven na to, co přišlo.

„Miluju tě, Harry," nejdřív přišel příjemný šok, pak jsem slyšel jen ozvěnu jeho hlasu ve své hlavě a poté jsem viděl přes slané slzy rozmazaně.

Chvíli jsem zpracovával ta slůvka, jež jsem vždy vidíval jenom v knížkách, než jsem se prostě rozplakal. Z očí mi štěstím tekly slzy, ale nevzlykal jsem. Na tváři mi pohrával šťastný úsměv, ale Louis si mou reakci stejně přebral špatně.

„To je ten fakt že tě miluju tak děsivej, že kvůli němu brečíš?" ihned jsem začal zběsile vrtět hlavou, ale stejně jsem ty prokleté slzy nedokázal zastavit.

„A-ale ne, ty tupče. J-já tě totiž taky miluju," vytrhl jsem své ruce z jeho sevření, načež jsem ho objal kolem krku a svým čelem se opřel o to jeho. On byl mými slovy nejspíše taky překvapený, ale i přes jeho ztuhlost jsem v jeho studánkách spatřil jen čistou naději a lásku.

„Tak, a teď mě polib, blázne," šeptl jsem s pohledem upřeným na jeho roztřesené rty. Nečekal jsem dlouho, prakticky ihned se totiž nahnul blíž a spojil naše rty v jedny. Bylo to zvláštní, ale krásné. Přišlo mi, že jsme tímhle polibkem stvrdili všechna naše vyřcená slova. Z jedné pusy se stalo pomalé, něžné líbání. Jeho rty chutnaly po skořici, jež přebíjela štiplavou vůni cigarety.

„Víš... možná, že jsem nakonec rád, že mi před několika měsíci nějaký sexy vetřelec vlezl na mé oblíbené místo, a bez mého svolení ho posprejoval," vydechl jsem se zaculením, když se naše rty rozpojily.

„Hmm, a teď poprosím zopakovat tu část o tom sexy vetřelci," ušklíbl se.

„To by se ti líbilo, co?" zasmál jsem se a hravě ho plácl do ramene. Znovu se zašklebil a jemně mé tělo sevřel v těsném objetí.

„Fakt tě hrozně miluju, ty můj sladký méďo," zašišlal na mě a naschvál mě cvrnkl do nosu. Tváře mi zalila červeň, proč mi to musel pořád způsobovat?

„Nech toho, v tvý přítomnosti pořád jenom rudnu jak rajče," zamručel jsem, přičemž jsem svůj obličej skryl v dlaních.

„Kdyby jsi jen viděl, jak moc k sežrání vždycky vypadáš," zamumlal.

„Louisiiii!" zapištěl jsem natolik nahlas, že jsem naprosto přehlušil i neutuchající déšť.

Zasmál se, načež pažemi pevněji sevřel můj pas a spojil naše rty v dalším sladkém polibku.

Asi jsem našel svůj ráj na zemi.

***

*představte si nějaký napínavý závěr autora, protože já absolutně netuším, co sem napsat :'D*

Jen teda doufám, že jste si přeslazený happyend užili a pokud vám doteď mé splácaniny nezpůsobily rakovinu, tak před chvílí vyšel nový Larry příběh. Můžete se jít mrknout ^^

Užijte si zbytek večera.

ily <33

_fallen_butterfly_