Graffiti - Larry ✔

20

Bylo středeční odpoledne, když jsem s Niallem vykupoval regály s čokoládou na filmový večer. Snažil jsem se pozorně naslouchat všemu, o čem blonďák bez přestávky mlel, ale myšlenky mi stále odbíhaly k Louimu. Měl jsem hrozné nutkání mu zavolat a ujistit se, že je v pořádku. Od pátku neuběhlo mnoho času, a i přesto se Louis zvládl dát znovu do kupy a být úplně stejný jako kdykoli předtím. Jako by se to všechno v pátek nestalo. Ale stalo. A já měl ty papíry, jenž v opilosti sepsal, stále v živé paměti, a dokonce i ležely v mém pokoji ve skříni.

Samozřejmě jsem mu o nich pořád nic neřekl. Nerad jsem mu něco takového zatajoval, ale obával jsem se jeho možné reakce. Nechtěl jsem ho rozrušit ještě více, než v poslední době musel být.

„Hej, Harry," luskl mi přímo před očima Niall. Potřásl jsem hlavou, načež jsem si uvědomil, že stojím uprostřed uličky v obchodě. „Vnímáš mě?"

„Jo, jasně. Promiň," sklopil jsem zrak na své ruce, v nichž jsem pevně svíral dvě velké čokolády. Byly zčásti rozpuštěné - červnové horko na tom také mělo svůj podíl.

„Jsi v pohodě?"

„Proč bych nebyl?" ujal jsem se vozíku, abych se vyhnul jeho spalujícímu pohledu.

„Nevím, jsi takový... jak to jen říct, eh... ztracený? Smutný? No... dejme tomu. Je snad nějaký problém s tvou milovanou polovičkou? Udělal ti něco? Protože pokud jo, tak věř, že mu nakopu pr-"

„Jsi si tím jistý?" ztuhl jsem, když jsem za sebou zaslechl Louisův hlas. Velmi pomalu jsem se k němu otočil čelem. Mezi námi stál náš nákupní vozík. Nestydatě jsem zíral do jeho neskutečně modrých duhovek, jejichž barva mě znovu naprosto zmámila. Jeho celkový vzhled byl stejný jako kdykoliv předtím, já si ale nyní mnohem více všímal skoro neviditelných detailů, jenž mi napovídaly, jak se doopravdy cítí.

„Lewis, že?" protočil jsem nad Niallem očima. On s tím jménem vážně nepřestane.

„Louis. A ty jsi... Niall?" opravil ho.

„Jo, rád tě poznávám."

„No, po tom, co jsem před minutou slyšel, o tom dost pochybuju," zašklebil se na blonďáka, ale i tak si s ním ťukl pěstí. Stál jsem tam tiše jakobych byl neviditelný a rukama pevně svíral madlo vozíku.

„No tak, to samozřejmě stále platí," mrkl na něj Niall, přičemž do vozíku přihodil další hroudu nezdravého jídla. „A proč tu jsi ty?"

„Na nákupech, že by?" pokrčil Louis rameny a prázdné ruce si ledabyle strčil do kapes tepláků.

„Bezva, tak jedeme," šťouchl do mě Niall jako pobídku. Raději jsem mu vozík přenechal a tiše se zařadil vedle modroočka. Plaše jsme se na sebe usmáli, ale stále mezi námi visely nevyřešené páteční věci.

„Mimochodem... už jsem vám říkal o tom klukovi, co peče ty nejdokonalejší koláčky na světě?" Niall ani nečekal na odpověď a vášnivě se rozmluvil o jednom brunetovi, jehož potkal v pekařství na rohu ulice, kde bydlí. „Jmenuje se Liam. Je fakt k sežrání, to vám teda povím. Dal mi svoje telefonní číslo, nějakou dobu si už píšem, problém ale je, že mi už dvě hodiny neodepsal."

„Myslím, že umřel," poznamenal Louis suše. Loktem jsem do něj šťouchl a přinutil ho tak sklapnout.

„To ne. Co teď budu bez jeho koláčů dělat?"

„Neměl by ses spíše strachovat o něj?" zamumlal Louis otázku, ale nedočkal se odpovědi. Zastavili jsme u těstovin, kde se modroočko ihned začal činit.

*****

Náš nákup se takhle dvojnásobně prodloužil. Niallovi se za tu dobu podařilo z Louise vypáčit všemožné informace a historky, takže odcházel spokojený sám se sebou. A s taškami jídla navíc.

Naložil jsem do Louisova auta poslední část jeho nákupu a zavřel kufr. Modroočko se s malým úsměvem opíral o auto a hleděl přímo na mě. Tváře mi pod jeho pohledem lehce zrůžověly. Tak moc jsem ho chtěl teď políbit, přímo tady, na parkovišti plném lidí, ale netušil jsem, zda můžu.

„Vážně nechcete svézt?" zeptal se Louis poukazujíc také na Nialla, jenž nás z povzdálí upřeně sledoval.

„To je v pohodě. Máme to kousek," zavrtěl jsem hlavou. Snažil jsem se v jeho očích najít nějakou skulinku, za kterou bych našel jeho opravdové pocity. Byl jsem zmatený. Netušil jsem, co je u něj přetvářka, a co ne. Ani slůvkem jsme se zatím o pátečních událostech nezmínili, ani jednomu se nechtělo o tak složitých věcech začínat konverzaci.

„Tak jo. Sejdeme se v pátek na našem místě?" naše místo. Tak Louis už nějakou dobu označoval střechu budovy, kde jsme se poprvé potkali. Už dlouho jsem tam nebyl, a mám takový pocit, že on taky ne.

„Jasně, ale...," odmlčel jsem se, přičemž jsem se porozhlédl kolem sebe. „můžu tě teď políbit?"

„A proč bys nemo- oh, jo jasně. Kašli na ně, ať mi jen závidí, že mám tak zkurveně krásnýho přítele," špitl Louis, než se ke mně naklonil a spojil naše rty v jedny. Panebože, jo. Tohoto pocitu se asi nikdy nenabažím.

Sevřel jsem jeho tvář v dlaních, mezitím co si mě za boky přitáhl blíže. Do polibku jsem překvapeně vypískl, když mi jeho dlaně sjely až na zadek. Odtáhl jsem se a po jedné z nenechavých rukou ho plácl. Jen se zasmál, ale své ruce nepřemístil. Tváře mi zalila růž. Raději jsem se ani nerozhlížel kolem sebe, nechtěl jsem vidět výrazy jiných lidí.

„Lou... já už musím jít," povzdechl si a s posledním polibkem se rozešel k místu řidiče. „Tak v pátek," mávl na mě, než nastoupil.

„Ahoj," šeptl jsem, i když už to nemohl slyšet. Otočil jsem se a s rukama v kapsách jsem pomalu došel k Niallovi, jenž mi mobilem mířil přímo do obličeje. „Aaa tady přichází náš zamilovaný-"

„Ty jsi nás natáčel?"

„A pořád točím," zazubil se na mě. Když ale viděl můj výraz, raději video přerušil a mobil schoval do kapsy.

„Už jsem na to přišel," prohlásil blonďák, přičemž vzal do ruky jednu tašku a mně podal druhou. Byl jsem si jistý, že tolik jídla by mi vydrželo tak na měsíc, s Niallem to ale pravděpodobně nebudou ani tři dny.

„Na co? Něco s tím LIamem?"

„Ne. Napíšu o nás třech knížku. Ty budeš beznadějně zamilovaná princezna, Louis padouch a já hrdina."

„A proč jsem zas já ta princezna?"

„Protože jsi z nás ten nejslabší, máš princeznovské vlasy a v šatech by ti to slušelo nejvíc."

„To jsou opravdu ty nejrozumnější důvody," zavrtěl jsem nad Niallem hlavou.

„Tak samozřejmě. Už jsi se s Louisem vyspal?"

„Co... na co ti bude to vědět?" zvedl jsem pohled k Niallově tváři, na níž se zračil zvědavý úšklebek.

„Musím to zakomponovat do svého příběhu."

„Nialle, jsme spolu teprve měsíc!"

„No právě! Někteří spolu spí už po prvním rande," na chvíli se odmlčel, čímž mi dal čas si uvědomit, že jsme s Louisem na žádném opravdovém rande vlastně nikdy nebyli.

„Myslím, že o nás dvou už stačilo. Teď mi něco řekni o tom tvém Liamovi," spokojeně jsem do něj šťouchl loktem, jelikož jsem si byl vědom, že jsem tím odpoutal jeho pozornost od mého vztahu.