Pohled Sid:
Po dokončení své práce jsem se vrátila do zázemí pavilonu oznámit, že jdu na oběd. Jak jinak jevil nezájem, ale lepší než aby mě potom seřval že jsem nebyla k zastihnutí pokud by něco chtěl.
Zašla jsem tedy do kantýny, vybrala si jídlo a přisedla jsem si ke stolu k holkám, které si nemohly odpustit okamžité dotazy na to jak jsem přežila první dopoledne s Haďákem. Upřela jsem zdrcený pohled na Stanu.
"Měla jsi v něm vážně pravdu"
Řekla jsem a zrak sklopila do talíře.
"Hm? Tak jak se předvedl tentokrát"
Zeptala se Eliška na což jsem ji hned odpověděla naštvaným hlasem
"Neohrabaný arogantní kretén!"
Zabodla jsem nebezpečně prudce vidličku do mého jídla a chystala jsem se říct něco dalšího, ale-
"Heej moje výborné jídlo za to nemůže, je nevinné"
Ozval se Radek stojící za pultem s jídlem. Těžce ustaraným obličejem koukal na můj talíř jako bych snad právě někoho zabila já.
Po chvíli ticha jsme se tomu všichni jen zasmáli a rozhovor o Haďákovi byl zpět. Tentokrát z mé strany.
"Proč se Haďák takto chová- vždyť jsem mu nic neudělala"
Zeptala jsem se
"Není to o tobě Ančo, on je takový pořád"
Řekla Anežka
"No jo no, vězení dělá s člověkem divy. Ještě s vraždou na krku"
Zamumlala s plnou pusou Stáňa. A já jsem chvíli luštila co říkala, pak jsem se ale zamyslela
"Jak může mít na krku vraždu a být na svobodě, to nedává smysl"
Ptala jsem se mezitím co jsem jedla
"Asi dozorce tak uštval že už to tam s ním nemohli vydržet a radši ho pustili"
Řekla opět Stáňa s lehkým zasmáním do kterého jsem se přidala. Ale to jsem si všimla Adama, který stál u pultu a nabíral si oběd. Zmlkla jsem a projel mnou špatný pocit, protože to určitě musel slyšet.
Pohled Adama:
Prováděl jsem svou práci když v tom zase přišla ona. Chystal jsem se jí zas odpálkovat, ale neřekl jsem nic vzhledem k jejímu oznámení že jde na oběd. Odešla, já dodělal rozdělenou práci a poté jsem se vydal pro oběd též.
Vešel jsem do kantýny, kde jsem nemohl přeslechnout opakující se báchorky k mé minulosti. Hezky je nechám utápět v mylných představách, když je to očividně tak neuvěřitelně baví. Pravdu zná jen pár výjimek, včetně mého dědy který tu zrovna byl také. Vzal jsem si své jídlo a prohodil krátký pohled s dědou který vypovídal za vše že oba vnitřně umíráme z jejich predstavivosti.
No, samozřejmě jsem se tam déle nezdržel jako vždy a odešel jsem zpět do zázemí, kde až jsem si svůj oběd snědl.
Pohled Sid:
Ohlédla jsem se za ním jak odešel. A pak se ještě chvíli věnovala rozhovoru s holkama. Když jsme dojedly, každá se dala svou cestou. Taktéž já směrem k plazům ale po cestě mě někdo zastavil.
"Anno počkejte"
Ozvalo se a já se ohlédla za hlasem za mnou.. hm? Pan Hruška? Adamův děda.
"Slyšel jsem váš rozhovor o Adamovi a myslím že bys uvítala vědět pravdu když už s ním máš pracovat?"
Zeptal se
"Joo.. pokud to nijak nevadí ráda bych to uvítala"
Odpověděla jsem
"Co takhle to probrat u kafe?"
Podal další otázku
"Nemám s tím problém, ale Haďák- teda Adam no-"
Nedopověděla jsem a přerušil mě
"Adam to pochopí, věřte"
Řekl a já nejistě přikývla. Vrátili jsme se tedy do infocentra a u Míny jsme si koupili kafe. Usadili jsme se u jednoho stolu a pan Hruška začal vše vysvětlovat. Dozvěděla jsem se, že s Adamem to šlo takhle z kopce po té co se s jeho rodiči zřítilo letadlo, ve kterém měl původně sedět někdo jiný, ale vše se na poslední chvíli změnilo. Jeho rodiče zraněním podlehli a Adam se přidal k armádě. Konečná byla jeho mise v Afghánistánu, kde ho neprávem obvinili z několika trestných činů a musel si to odsedět. Tím vším se hromadí jeho nenávist k určitým lidem kterou si nyní vybíjí na nás.
Po rozhovoru jsem se vrátila zpět za Adamem. Kde jsem po pár dalších nesmyslných hádkách přežila první den a vrátila jsem se domů.
Doma jsem sebou jen flákla do postele, dnešek naprosto vyhnala z hlavy a usla.
