Pohled Adama:
Uběhlo pár týdnů od nástupu té husy a samozřejmě se nic nezměnilo. Dávám jí úkoly po svém a ona z toho dělá zbytečné drama, občas to vypadá že začne bulet jak malé děcko nebo si jde radši stěžovat k ženským od žiraf. Její problém, nemá mě furt srát jejím potrhlým chováním.
Dokonce jsem si nemohl nevšimnout že se kolem ní začal motat ten děvkař Albert. Ah bože omotá si ji kolem prstu jako několik dalších a po několika nadějných dnů ji pustí k vodě. A pak mi tady bude brečet, protože je totálně zaslepená Albertovo vábením.
Vrátím-li se k dnešnímu příchodu do práce Anna tu zase není na čas, akorát přiběhla později s omluvami, které jsou mi někde.
"Neumíš si doprdele nastavit budík tak ať stíháš?! Zvířata na tebe nebudou dennodenně čekat celou věčnost"
Zařval jsem rovnou na ni a už jsem viděl její nádech že chce mluvit
"Výmluvy mě nezajímají- padej dát krmení želvám"
Přerušil jsem ji dřív než cokoliv řekla, sebrala se a už jsem jen viděl zmizet ve dveří ten její dlouhý blond ohon. Po chvíli jsem se i já pustil do práce.
Pohled Sid:
"Haloo anno! Vstávej sakra"
Probudila mě Viky, která na mě už doslova řvala. Jen jsem si promnula oči a natáhla se k nočnímu stolku pro mobil.
"Mhh.. kolik je"
Zamumlala jsem z rozespání
"Koukni se sama já už odcházím"
Zavolala Viky a pak už jsem slyšela jen zabouchnutí dveří. Popadla jsem tedy mobil a podívala se kolik je, v tu chvíli jsem byla okamžitě na nohou a proháněla se bytem jako hurikán abych měla veškerou ranní rutinu za sebou. Protože už teď mám spoždění skoro půl hodiny a cesta mi taky nějakou tu dobu zabere. Vystřelila jsem z bytu a běžela do zoo.
Po doběhnutí do zázemí už tam Haďák byl a já dostala seřváno- uznávám že teď celkem zaslouženě, ale nemusel tak krutě. No nic radši bez protestů jsem popadla jídlo a šla dát krmení želvám jak mi bylo řečeno.
Po krmení jsem vyšla z prostoru pro zaměstnance a vydala jsem se částí pavilonu pro veřejnost směr do zázemí. V cestě mě však znovu zarazil Albert.
"ále ahoj Ančo, ty mi jdeš přímo do rány, zrovna jsem tě hledal"
Řekl s tím jeho úsměvem
"Ahoj, hledal jsi mě? Proč?"
Úsměv jsem mu samozřejmě opětovala při dotazu
"Mám na tebe návrh který doufám že neodmítneš.. co kdyby jsme si ty a já dnes zašli na večeři?"
Řekl
"Klidně můžeme, budu ráda"
Odpověděla jsem a to jsem si ani nepromyslela zda vůbec chci či ne, nějak to dopadne a to se uvidí. Albert po prohození ještě pár slov odešel a já se vrátila do zázemí.
"Hotovo"
Řekla jsem Adamovi a čekala na další jeho rozkaz. Jak jinak se na mě ani neohlédl.
"Nejsi teď třeba, padej na oběd"
Řekl mi a já rovnou šla, ale s vcelku dobrou náladou, přeci jen jsem dostala pozvánku na večeři.
V kantýně už u stolu seděly holky, já si jen vzala jídlo a přisedla k nim.
"Co že dnes tak šťastně? Něco se vyvinulo s Haďákem?"
Zeptala se rovnou Eliška s pohledem připomínající lenny face.
"Ani- náhodou-" řekla jsem důrazně protože mi bylo jasné kam tím míří.
"Naopak, Albert mě pozval na večeři"
Dopověděla jsem a pohledy holek se změnily snad až na vyděšené?
"Ančo dávej si na něj pozor"
Řekla Anežka
"Je to neskutečný prevít.. tak ať pak nelituješ"
Doplnila ji Eliška
"Nebojte.. horší než Haďák snad být nemůže"
Postupně jsme pak už všechny dojedly a vrátily se k práci.
Pohled Adama:
Směna pokračovala stejně jako jindy s několika nepohodnutím se s Annou, ale konečně už tu byl konec směny což znamená konečně klid od ní.
Šel jsem ven ze zoo na cestě ze zoo a heleme se kdo byl u východu. Šťastně naladěna Anna se tam zrovna sešla s Albertem. Nebudu lhát ale krátce mnou projela lítost vůči ní, vzhledem k tomu co jí čeká jestli se s ním více zcuchne. Tento pocit jsem ale okamžitě setřásl do zapomnění a po pár okamžicích jsem došel domů.
Pohled Sid:
po práci jsem se sešla s Albertem. Ah jak krásný to pocit být po celém dni prožitý Haďákovo pruzením, s někým někým kdo se konečně chová opravdu mile.
Společně jsme se dostavili do zdejší lepší restaurace. Dali si jídlo a celý večer byl úžasný.
Po všem mě Albert kousek doprovodil. Sice ne úplně domů, ale aspoň tak. Rozloučila jsem se s ním a sama se vydala temnou ulicí domů. Nebudu lhát strach byl silný, ale přežila jsem a dostala se do bezpečí bytu. Kde nadále proběhl večer jako každý jiný.
