Pohled Sid:
Posuneme se napřed o kratší časový úsek, kde jsem nyní s Adamem. V pavilonu na začátku směny jako každý jiný den. Už už jsem chtěla jít krmit želvy, ale v tom mě přerušil Franta, který do zázemí ustaraně vletěl.
"Ančo prosím jsi má jediná naděje"
Prohlásil
"Co- co se děje?"
Zeptala jsem se při pohledu na něj
"Prosím řekni mi že nejsi jako ostatní, a že neodmítneš mou žádost, ty nádherná dívko spásy"
Nechápavě jsem sledovala co to má sakra být zase za divadlo a dokonce jsem periferně viděla Adama, který očividně chtěl zakročit, protože Franta je Franta. Jen jsem na něj pokývla že dobrý
"Tak mi prve řekni o co jde"
Řekla jsem
"Musíš zaskočit mou roli průvodce! Přijede nějaká mm školka"
Řekl
"Proč nemůžeš dělat svou práci ty?"
Zeptala jsem se
"Asi se bojí že by neodolal už ani proti pětiletým holkám"
Přidal se Adam
"To je protože- důvod je velmi tajný! Využij svůj krásný vzhled a buď můj Anděl pomoci"
Řekl a já se snažila nesmát
"No tak asi mi nezbývá nic jiného než souhlasit"
Řekla jsem a hned na to navázal svá slova Adam
"A teď už by to stačilo- běž si balit svobodné ženské, šašku"
Vyprovodil ho ven Adam, který se pak vrátil ke mně. Smích jsme po této kašparádě neudrželi a já měla tu čest slyšet dokonalý Adamův smích. Po chvíli jsme se uklidnili a já se znovu pustila ke slovu.
"Asi bych tam už měla vyrazit"
Řekla jsem a Adam přikývl. Políbili jsme se a já opustila zázemí. Dorazila jsem na recepci kde chvíli na to přišla i už zmíněná skupinka dětí s učitelkou v čele.
Pohled Adama:
Místo společného dne v práci jsem byl sám a to se popravdě nestalo dlouho.
Po asi tak hodině od odchodu Anči jsem vyšel ze zázemí, abych šel obhlédnout pavilon z pohledu veřejnosti. A jako naschvál zde zrovna Anča došla se skupinkou dětí, kterým vyprávěla o zvířatech tohoto pavilonu. Zastavil jsem se a sledoval jak si s dětmi rozumí a dokáže je opravdu zabavit tak že to pro ně není jen nudná přednáška. Když se vydali dále vythrl jsem se z nehybného sledování a chtěl jsem pokračovat v práci. Ale v tu chvíli mi něco došlo.. co když ji ty děcka nyní přirostly k srdci a teď... bude chtít vlastní?!! Tu představu jsem rychle zahnal a chtěl jsem se vrátit do zázemí, jenže mám smůlu.
"Pan Haďák!!!"
Otočil jsem se a utíkaly za mnou snad všechny děti ze skupinky. Nechápal jsem co se děje ale z krátkého pohledu na Anču mi bylo jasné že je to její práce. Klekl jsem si k nim a zavalily mne všelijakými dětskými otázkami. Dokonce mě některé donutily k tomu je vzít do náruče aby viděly lépe nahoru do jednoho z akvárií. Když to vše utichlo a děti dostaly příkaz pokračovat dál, podíval jsem se znovu na Anču. Naše pohledy se střetly, ona se koukla s jasným úsměvem a já s obavami ze stejné věci jako předtím.
Poté už odešla dále a já se vrátil do zázemí. Sedl jsem si na židli ke stolu a snažil jsem se ty malé smrady dostat z hlavy
Pohled Sid:
Úspěšně jsem provedla děti celou zoo. V infocentru jsem ještě koupila kafe jak pro sebe tak pro Adama a vrátila jsem se do zázemí. Adam tu seděl u stolu a nevypadal, že by cokoliv dělal. Položila jsem kávu pro něj na stůl k němu a sama jsem se pak posadila tam na schody.
"Díky"
Ozval se když si bral kelímek kafe do ruky. Napil se a já na to jen pověděla.
"Víš že ti to s těmi dětmi slušelo?"
On se až zaleknul a vyprskl kafe zpět do kelímku- na štěstí. Podíval se na mě umírajícím pohledem a já se má to jen zasmála.
"No to asi jako ne-"
Řekl
"Jakože jo"
Řekla jsem
"Ne ne ne dnes žádná debata o děckách"
Řekl, i přesto jsem si z něj párkrát udělala srandu. Postupně však už byl konec směny a čas na návrat domů. Oba jsme dodělali vše nutné a došli jsme tentokrát k němu domů.
Nebydlíme spolu zatím. Je to individuální podle situace. Dali jsme si s Adamem víno u filmu, kdy večer skončil trochu čileji v posteli tak jak si může každý domyslet dle své fantazie.
