Pohled Sid:
Konečně jsem mohla odejít po naší.. trošku "živější" noční domů. A očividně je na tom stejně i Adam, protože stál u východu a s lehkým úsměvem na mě koukal. Úsměv jsem mu opětovala, přidala jsem na kroku a došla jsem k němu.
"Copak ty tady?"
Zeptala jsem se ho
"Čekám tu na tebe"
Řekl mile
"Pročpak?"
Zeptala jsem se schválně ze srandy.
"Protože tě miluju a chci být s tebou, jak jen to jde"
Odpověděl tišeji a hned na to jsem ho obejmula a on též mne.
"Mám to úplně stejně"
Řekla jsem a políbila jsem ho což mi i vratil, ale při tom mě pustil z objetí a na hlavu mi narazil jeho motorkářskou přilbu. Oddálili jsme se od sebe, když v tom mě Adam chytil za loket a společně jsme došli k jeho motorce.
"Račte nastoupit krásko"
Řekl mi A trochu jsem se zasmála. Nesedla jsem a on též..
Dojeli jsme k mému domu, ja jsem ze sedla a sundala si helmu. Tu jsem mu ale hned nevrátila, naopak jsem s ní couvla s nevinným pohledem na něm. Odstavil motorku na stojan, seděl a mířil si to ke mě.
"A nechceš úplnou náhodou se mnou nahoruu?"
Zeptala jsem se, na což mi Adam souhlasně přikývl.
"Pokud mě nesežere ta tvoje spolubydlící"
Řekl, koukla jsem se na čas a pak zpět na něj.
"Odkdy ty se bojíš ženských? A navíc teď je ted akorát tak hodin, kdy dorazík soudci.
Zeptala jsem se
"Od doby coo- tě mám!"
Odpověděl a chtěl si mě chytit ale uhla jsem mu a následně jsem vběhla do baráku. Okamžitě běžel za mnou až do bytu, ve kterém jsem se schovala hned za dveřmi. Adam pomalu vešel a rozhlédl se. Když zavřel dveře skočila jsem po něm a on jakoby to čekal, se otočil a chytl mě do náruče. Zacouval do mého pokoje kde se se mnou rozplácl na posteli. Lehla jsem si u něj nějak pohodlněji a zároveň se skvělým výhledem na jeho obličej. Panovalo chvíli ticho, které jsem však prolomila.
"Ta noc.. doufám že to zůstane jen mezi námi"
Řekla jsem
"Samozřejmě že ano, nikdo jiný nemá potřebu něco vědět"
Řekl a pohladil mě.
"Jak vůbec chceš aby jsme byli jako pár viditelní venku? Teda hlavně v zoo"
Ptala jsem se
"Dle mě by jsme se nemuseli omezovat kvůli ostatním. Ale hlavně jak to cítíš ty"
Odpověděl
"Stejně jako ty"
Obejmula jsem ho více a po ještě krátkém povídání si, jsme oba usli v důsledku noční.
Pohled Adama:
Probral jsem se v pozdním odpoledni a Anča ležela u mě. Jak krásný to pocit, který jsem tak dlouho nezažil. Neboli opětovat lásku s někým opravdu úžasným.
Jen jsem ležel a nechtěl jsem ji budit, ale to by nesměl zrovna zazvonit zvonek. Pomalu jsem ji tedy dostal od sebe ať ji nevzbudím a došel jsem ke dveřím, které jsem otevřel. Než jsem se vůbec dostal ke slovu, jedna ze dvou ženských, která byla pravděpodobně babička Sid, hned histerčila.
"Co tu děláte?! Kde je Sid?"
Řekla důrazně
"Já-"
Nestihl jsem nic doříct, protože se zpoza mě ozvala Anča.
"Adame? Kdo je tam?"
Řekla rozespale při tom, když vylezla z pokoje.
"Rodinka"
Řekl jsem a odešel si radši do kuchyně si udělat kafe. Ať jsem mimo ten babinec.
Pohled Sid:
Celkem jsem nechápala co tady mamka s babičkou dělají, a jak ví že bydlím tady?
Ohlédl jsem se jen za Adamem, který mě jim nechal na pospas.
"Kdo to jako má být?"
Vrhla se ke slovu babi.
"Ále to teď není důležité- pojďte dále a spíše povídejte kvůli čemu jste přišli"
Couvla jsem od dveří ať můžou vejít. Pak jsem je odvedla ke stolu v kuchyni, kde jsme si všichni sedli. Teda až na Adama který stál trochu dále a opíral se o linku s popíjením kávy.
"To jistě počká. Teď pověz- kdopak to je"
Řekla mamka klidněji než napružená babička. Nejiste jsem se na Adama pokukovala protože jsem netušila zda to říct nebo co. On mě však zase zachránil. Přišel, sedl si k nám ke stolu a se židlí se přisunul ke mě. Protáhl mi ruku kolem ramen a upřel pohled na ty dvě. Chtěl něco říct, ale předběhla jsem ho.
"Je to můj přítel"
Řekla jsem rovnou a nyní jsem už jen sledovala obličej babičky který byl jak zmrazený, ještě když mi na utvrzení dal Adam pusu na čelo.
"Děláš si doufám srandu"
Zeptala se babi
"Proč bych měla?"
Odpověděla jsem otázkou
"Prostě je to nepřípustné"
Řekla babička
"Proč? Jo vlastně.. peníze-"
Nedořekla jsem, protože mi Adam skočil do řeči.
"Pokud se vám nelíbí ze nemám peníze tak jak si představujete, tak támhle jsou dveře. Já ji místo peněz můžu dát radši lásku"
Řekl při poukázání na vchodové dveře.
"Co si to dovoluješ!"
Vyjela po adamovi babi, ale zabránila jsem v tom.
"Pravdu. Běžte pryč a vraťte se až se smíříte s realitou"
Řekla jsem
"Ále no tak Sidonko"
Škemrala mamka, ale ignorovala jsem. Vyvedla jsem je z bytu a po všem jsem se obrátila na Adama.
"Promiň mi za ně-"
Řekla jsem.
"Nemáš se za co omlouvat, nejsi jak ony"
Odpověděl s úsměvem a obejmutím.
"Opravdu tě miluju"
Zašeptala jsem mu do ucha
"Já tebe více"
Zareagoval hned a tím začala mini neškodná hádka těch dvou na téma kdo koho víc.
