Pohled Sid:
V ten moment kdy jsem před sebou viděla babičku s rodinou v závěsu, opravdu jsem doufala ze to je jen sen, ale bohužel takove štěstí nemám.
"Sidonie Anno teď máš opravdu hodně co vysvětlovat-"
Řekla naštvaně babi, ale ne zas tak moc asi si nechtěla špinit jméno kdyby zde vyvolala rozruch.
"Sid co tu proboha děláš.. doufala jsem že si ten Polák vymýšlí"
Pověděla mamka a v mé hlavě se sestavoval plán dokonalé vraždy mířené na osobu jménem Albert.
"Já-"
Začala jsem s řečí, ale záchrana se přeci jen dostavila.
"Nezajímá mě co teď děláš Anno, okamžitě tě potřebujeme u hyen"
Ozval se za mnou hlas Adama, ohlédl jsem se po něm a po té zpět na rodinu.
"Nedá se nic dělat- musím"
S úlevou jsem se rozběhla za Adamem.
"SIDONIE"
Zařvala ještě za mnou babička, ale nebyl čas na to se ohlížet. Jedna z hyen se ošklivě poranila o střepy ze skleněné lahve, kterou někdo musel do výběhu hodit. Ihned jsme se všichni pustili do akce po té co anežka hyenu trefila uspávací šipkou. Udělali jsme vše potřebné k záchraně, ani jsem si nevšimla že všechno sledovala má rodina. Po všem jsem s Haďákem odešla jinou cestou než kde byli oni. Vůbec mě netížil blbý pocit že jsem tam rodinu nechala jen tak ale ted se prostě s nimi nedokážu prostě setkat. A stále jsem se rozhlížela kolem.
Pohled Adama:
Dostal jsem info že potřebují pomoc u hyen, neváhal jsem a běžel tam. Po cestě jsem narazil na Anču, sice s nějakými lidmi, ale nezájem. Určitě bude jen víc ráda za novou zkušenost. Zavolal jsem ji za sebou a ta stará ženská po ni řvala jménem- jiným jménem- Sidonie? Tady to jaksi nesedí.. Po všem šla vedle mě a stále se rozhlížela až do doby kdy jsme došli do zázemí.
"Zajímavý pocit nevědět s kým-- pracuju"
Zasekl jsem se, protože jsem původně chtěl říct jiné slovo. Samozřejmě to byla narážka na oslovení Anču, Sidonií, i když by mi to kdy dřív bylo úplně putna. Podíval jsem se na ní a ona jen pohled sklopila.
"Pokud tě zajímá pravda"
Řekla
"Nezajímá"
jo zajímá
"ale i tak spusť"
Odpověděl jsem ji na to a samozřejmě začala mluvit.
"Nejsem z děcáku a oni jsou má rodina.. sklářská rodina Novotných. Mé celé jméno je Sidonie Anna Novotná"
Poslouchal jsem ji a sledoval jak přešlapuje na místě.
"Do dnes si mysleli že jsem v Americe na škole.. a vlastně by si to mysleli pořád, kdyby to Albert neprásknul"
Spozornil jsem když řekla jméno toho hajzla, ale to je ted jedno, nadále jsem poslouchal.
"Od mala jsem snila o práci se zvířaty, takže jsem utekla z letiště těsně před odletem a na další den jsem se hlásila zde.. Já- promiň že vám zde všem lžu, ale já musela"
Řekla a následně se opřela o mě.. pomalu jsem dal ruku na její záda a lehce ji pohladil.
"Víš že mně je v podstatě jedno z jaké rodiny jsi, či jak se jmenuješ? Vzdala ses v podstatě všeho a začala nový život. Klidně ti tu můžu říkat třeba Hadice, ale ty jsi stále ty a tak to zůstane"
Pověděl jsem a ucítil jsem na sobě její ruce, když mě objala.. Objetí jsem ji pak samozřejmě taky vrátil.
"Víš že jsi me zase zachránil? Odvolal sis mě a tím mi pomohl oddálit nevyhnutelný rozhovor s rodinou o všem"
Řekla, ale hned pokračovala, já se jen pousmál
"Ale když zabočím od tématu.. jak to teď mezi námi bude?
Zeptala se
"Ty víš že já jsem ti svou odpověď dal už v infocentru"
I přes to jak jsem ji nenáviděl k ní opravdu něco cítím, prostě mi přirostla k srdci a tomu se bránit nedokážu už ani já.
Pohled Sid:
Držela jsem Adama v objetí a on mne.. položila jsem otázku, na kterou jsem dostala velmi inteligentní odpověď. A i když Adam musel určitě pochybovat, tak já to pochopila dost dobře. I když mě to k Adamovi táhlo jako magnetem moc jsem si nepřipouštěla že chovám k němu nějaké city. To se ale celkem rychle postupně měnilo a já už věděla že to s ním chci zkusit vzhledem k tomu že on taky.. Po chvilce vzájemného pohledu do očí jsme si dali polibek značící začátek nové kapitoly našich životů.. tedy- společného života.
