Pohled Sid:
O pár dní se posuneme a je zde další ráno v práci. S Adamem je to v podstatě jako dřív, spíše se mi jen snaží vyhýbat a kdykoliv se pokusím nadhodit téma o našem líbání, jen to překroutí či odejde pryč.
Zašla jsem si do infocentra a objednala jsem si u Míny kávu. Všechny nás zde však překvapili dost naštvaní a protestující Albert s Brázdou odcházející od kanceláří.. se svými věcmi? Nechápala jsem co se děje, ale po té co se za nimi ve dveřích vynořil Haďák s ředitelkou, vzpomněla jsem si na Adamovo slova že Alberta odsud dostane. Očividně se mu to opravdu podařilo a ti dva zmetci tady už konečně nebudou oxidovat. Odešli s ředitelkou a Adam zde zůstal. Přišel ke stánku a nechal si také udělat kafe.
"To je tvoje práce"
Zeptala jsem se ho. On se ani nepodíval a jen na souhlas přikývl.
"Od teď budeš zdejší hrdina"
Řekla jsem ještě a usrkla si svého kafe.
"Nepřeháněj"
Řekl, popadl své kafe a šel pryč. Já jsem rychlým krokem šla hned za ním. Teď máme přece oba namířeno do zázemí a cesta je dost dlouhá na to si promluvit.
"Ne Adame počkej"
Doběhla jsem ho ještě ve vnitř v infocentru a zkusila jsem ho i chytit za loket zda zastaví.
Pohled Adama:
Šel jsem k východu a nedával pozornost Anně dobíhající za mnou,je mi jasné co chce načít za téma, ale já sakra nevím co bych ji na to vůbec měl říct. Jakoukoliv náklonnost k ní jsem si nedokázal přiznat, a i kdyby tak sakra já ji jen zničím život.. Prudce jsem se zastavil když mě chytila a podíval jsem se na ní.
"To že jsem si tě jednou pustil trochu více k tělu, neznamená že mi musíš pořád lézt za prdelí!"
Skoro až jsem na ní zařval, bez ohledu na obecenstvo jiných zaměstnanců. Měl jsem v plánu další věci co jí říct z naštvaní, ale když se tak s leknutím zarazila dokonce i se strachem v očích, nedokázal jsem nic vyslovit. Co se mnou sakra dělá že mě tak dokáže obměkčit-
"Prosím věnuj mi aspoň krátkou řeč, k tématu kterému se tak vyhýbáš.. bylo by na místě vědět jak na tom jsme"
Řekla tišeji s nadějí a také asi nechtěla ať kdokoliv něco víc pozná, ale i tohle jsem ji skazil. Umlčel jsem její kecy způsobem, který by nikdo v této místnosti nečekal.. dal jsem jí totiž další polibek. Pak jsem se jen na pár centimetrů hlavou oddálil a řekl jsem potichu
"Zde máš svou odpověď. Nyní je na tobě jak si to prevezmeš"
Vyškubl jsem se jí otočil se a odešel jsem konečně pryč. Říkal jsem si co jsem to sakra zase udělal. Opravdu, ale fakt opravdu to v hlavě nemám v pořádku. Anča ve mně něco musela zlomit a v hlavě mi dělá doslova guláš a můj rozum nechat ji být dává stranou. Mé rozhodnutí se mění každou chvíli hlavně když se dívám do jejích očí. Po dojíti do zázemí jsem si jen sedl na židli, lokty opřel o stůl a obličej zabořil do dlaní. Netuším co se sebou, s ní, se vším.
Pohled Sid:
Zůstala jsem chvíli stát jako zmražená ale s úsměvem na tváři. Po chvíli jsem se jen krátce podívala kolem a většina pohledů směřovala na mě. Bylo to, jak ticho před bouří, neboli kdy se všichni začnou vyptávat a to vážně zažít nechci aspoň ne teď hned. Vyběhla jsem z infocentra a rychlým krokem šla pryč, ale i přesto se za mnou holky valily jak stádo pakoňů. Nebyla šance úniku tak jsem rovnou zastavila a nechala se zahltit otázkami. Po nějaké té době jsem byla konečně volná, když v tom mi přišlo oznámení na mobil. Podívala jsem se a tam zpráva od.. Alberta? "Užívej si s rodinou Sidonie" přečetla jsem si a mráz mi přejel po zádech. Takže.. on věděl kdo jsem a teď mě chce buď jen vystrašit nebo opravdu kontaktoval mou rodinu a vše jim řekl. Radši jsem se otočila že už půjdu do zázemí, ale v cestě mi někdo stál... Babička.
