Pohled Adama:
Dělám tu otravnou práci na počítat, kterou nesnáším. Nejradši bych to přenechal Aničce, ale to si ještě netroufám, protože ona je prostě ona. Když už zmiňuji Anču, podíval jsem se na čas a uvědomil jsem si, že je Anča venku jaksi dlouho. Chvíli jsem zvažoval ,zda se jít po ní podívat, na což jsem přistoupil. Popadl jsem baterku a vyšel ze zázemí ,směr pavilon, kde by měla být, ale ona nikde. Vcelku mě zalily obavy a scénáře ,co by si ta nešika mohla udělat, ale držel jsem si chladnou hlavu. Po zjištění ,že zde nikde není vrátil jsem se do zázemí, kde mě však čekalo překvapení. Samozřejmě, že tam byla ona..
"Adamee, kam jsi zmizel?"
Zeptala se mě
"To bych se měl ptát na tebe- co ti tak trvalo?"
Řekl jsem a podezřívavě se na ni díval
"No jo no- to provizorní zalepení té prasklé trubky se jaksi protrhlo a já schytala pořádnou sprchu a zalepení zase a převléknutí mě zdrželo"
Řekla a hned na to odskočila leknutím, protože se rozezněl alarm. Vrátil jsem se rychle k počítači a podíval se na kamery, abych zjistil co se sakra zase děje. A hele na jednom snímku jde vidět znovu únik vody z místa kde Anna před chvílí byla.
"Jdeme"
Vyběhl jsem ze zázemí a ona za mnou.
Pohled Sid:
Doběhli jsme s Adamem do zadní části pavilonu, kde nás vedlo upozornění nehody. Vypla jsem alarm ať zvířata nezešílí. Adam už byl na před a snažil se utěsnit prasklou část. Já popadla těsnící pásku s nějakým spešl lepidlem a přiběhla k němu. Dostali jsem pořádnou sprchu, ale co se dá dělat.
Provizorně jsme potrubí zalepili a ještě utěsnili páskou. Teď doufáme, ať tohle amatérské řešení vydrží do rána na příjezd profesionálů, kterým Adam nyní po cestě zpět píše. Společně jsme přišli zpět do zázemí v pořádně promáčeném oblečení, které by si opravdu zasloužilo uschnout. Oba jsme se vrhli po záložním oblečení, které zde pro podobné případy máme ještě v záloze, než jen v šatnách.
Pohled Adama:
Začali jsme se normálně oba převlékat, s tím že tam občas padla taková ta vzájemná pomoc. V jedné chvíli, kdy jsem Anně upravil nové suché tričko při pohledu si do očí, mi dala polibek. Nebránil jsem se a oplatil jí to. Chytl jsem ji za boky a přirazil ke zdi, při nyní stálého líbání.
A jak to bylo dál si můžou vaše inteligentní mozečky domyslet sami.
Pohled Sid:
Pomalu jsem se probudila v lehu, v Adamovu klínu s hlavou položenou na jeho hrudi. Malátně jsen nás oba projela pohledem, a kupodivu máme oblečení tak jak má být. Adam sedí na zemi opřený o zeď a já jak jsem zmínila, ležím na něm.. Noc si velmi živě pamatuji, ale ro je tak vše co vám řeknu. Nyní se mi absolutně nechtělo vůbec pohnout. Chtěla jsem jen takhle zůstat, u Adama takto.je to skvělé. Mimochodem ano, on ještě spal. Teda aspoň myslím oči zavřené měl, takže jsem kašlala na zjištění kolik hodin je. Jen jsem znovu zavřela oči a zkusila znovu zabrat, ale marně. To by přece nešlo bez toho aby sem někdo vlezl, což se taky stalo. Vešel sem pan Hruška.
"Adame nějací opraváři tě čekají-.."
Řekl a pomalu se utišil, když nás viděl. Než jsem však stihla zareagovat vběhla do místnosti Eliška
"ančo potřebujeme pomoc u ziraf!" Vyhrkla ze sebe já se mezitím vzpamatovala a zároveň probudila i Adama. Oba jsme se postavili jakože nic a vyslechli jsme si, co po nás
teda chtějí. Odešli a s Adamem jsme se na sebe podívali pohledem, který pochopíme snad jen my dva na vzájem. Dali jsme si ještě pusu a poté jsme se vydali každý svou cestou, kde jsme žádáni, přestože jsme v tuto chvíli mimo danou směnu. Nevadí.
