Pohled Sid:
Byl už čas oběda, práce pro zatím hotová a Haďák, který by mi dal práci nikde. Takže jsem si došla na oběd. Kvůli hlavy plné dnešního rána jsem měla úsměv na tváři a opravdu dobrou náladu oproti jindy, ale skoro jsem si to ani neuvědomovala. Přišla jsem do kantýny, koupila si jídlo a přisedla jsem si zase k holkám a ostatním ke stolu.
"Ale ale, co se stalo že tak nadšeně dnes? Něco s Haďákem?"
Eliška se samozřejmě hned zeptala, ale lehce ve mě hrklo, když se zeptala na Haďáka, dělá to sice často ale co když teď snad něco ví? Ne blbost Haďák není typ, který by měl potřebu to vykecat a nikdo tam přece nebyl... Nebo.
"Ne ne vůbec nic, prostě jeen dobrý den"
Odpověděla jsem
"A co znamenalo to vaše tiché stání, když jsem si pro Adama přišla"
Zeptala se Anežka a podívala se na mě tak, že jsem si hned byla jistá na co myslí.
"Ne to bylo jen ticho před bouří.. eh kdy mi zas něco mm.. vyčítal- vlastně jsi mě zachránila"
Eliška s Anežkou se na sebe tak podívaly a pak zpět na mě.
"Ančo vždyť víš že neumíš lhát. Jen pověz co se stalo"
Uchechtla jsem se a s lehkým úsměvem a pohledem do stolu jsem začala mluvit
"Dejme tomu že dnes výjimečně Haďák udělal něco skvělého co by jsem nečekala"
Řekla jsem lehce tišeji a snažila jsem se neusmívat až tak nápaditě.
"Dokonce se mě i znovu vyhnal Alberta, který za mnou dolézal. A choval se lépe"
Ještě jsem dodala ale dochází mi že toho říkám až moc pro rozjetí drbů, ale teď už je stejně pozdě na to to navrátit.
Pohled Adama:
Po pomoci Anežce jsem ještě dodělal pár svých věcí mimo zázemí a poté se též vydal na oběd. Vešel jsem do kantýny kde již byla Anna mezi svými a já si nemohl nevšimnout její skvělé nálady.. No postavil jsem se k pultu a řekl jsem si o jídlo jaké chci. Mezitím co Radek připravoval jídlo zaslechl jsem rozhovor Anny a spol. Byla by to změna kdyby nebyla řeč o mně, a ta se nestala. Anna o mě něco říkala, doslova jsem čekal kdy jim vše vykecá, ale to kupodivu neudělala. Naopak o mně líčila jen jakési dobré věci než jen ty zlé. Koukal jsem nenápadně lehce přes rameno s úsměvem, však v tom mě upozornil Radek že už je jídlo nachystané.. Zaplatil jsem, vzal krabičku s jídlem a odešel jsem. Cestou zpět jsem měl v hlavě jen příjemná slova Anči. Došel jsem poté do zázemí kde jsem začal jíst, tak jako vždy.
Pohled Sid:
Vůbec jsem netušila že tu Haďák vůbec byl, zjistila jsem to až od Radka který z ničeho nic prohlásil
"Co se tam u hadů dnes děje? Nikdy jsem neviděl Haďáka s úsměvem"
Hned jsem se otočila na něj a poté koukla kolem. Z těch dvou hrušek jsem viděla jen jednu a to pana Hrušku, který vypadal dost jasně na to že je rád za to co se o Adamovi doslechl dnes a zároveň už byl na odchodu. No podívala jsem se zpět na Radka.
"Konečně neměl napruzený obličej jak z kamene jako vždy"
Řekl a já už zatím pomalu dojedla
"Ančo ty nám máš hodně toho co vysvětlovat"
Prohlásily holky ale já už se zvedla a vrátila nádobí.
"Možná příště teď už bych alee- měla jít"
Řekla jsem a zmizela jsem ve dveřích kantýny. Přišla jsem do zázemí, ale tam něco řešil Adam s panem Hruškou. Proto jsem se rozhodla nerušit, jen jsem vzala smeták a začala jsem zametat před pavilonem.
Pohled Adama:
Přišel za mnou děda, který mě předběhl v povídání protože jsem měl zrovna plnou pusu jídla.
"Poslyš Adame, nechceš mi povědět co se to mezi vámi dnes stalo?"
Řekl. Polkl jsem a podíval na něj
"To není nijak podstatný dědo"
Řekl jsem
"Ale notak Adame oba jste jako vyměnění, usmívate se... Ty se usmíváš! A to rozhodně není přece jen tak ostatní si toho všímají a rád bych zamezil šíření drbů"
Pověděl mi a já zůstal nějakou tu chvíli ticho. Zase jsem se usmíval i když jsem se tomu snažil zabránit, ale marně. Sklopil jsem zrak k zemi a vydechl jsem.
"Líbali jsme se"
Děda se zarazil a mám pocit že tohle čekal jen krajně.
"Vážně?"
Zeptal se a já jen s úsměvem přikývl
"To je ale skvělé Adame konečně začínáš žít"
Pověděl mi nadšeně
"Spíše jsem to neměl dělat, měl jsem odmítnout- ona z toho bude chtít něco víc a já bych ji jen místo ochrany ještě více ublížil"
Odpověděl jsem mu
"Ale sakra Adame, nech si ty dětinské kecy a běž si za ní. Očividně i přes tvé chování a k ní je to schopna odpustit a snad i milovat?"
Řekl a já zas povzdechl se slovy
"V tom žádná láska není- byl to jen nesmyslný zkrat"
Ohlédl jsem se po Anně, která zrovna vešla a hned odešla. Nevypadala že by něco slyšela, na štěstí. V hlavě se mi teď zase promíchaly myšlenky a můj závěr, který jsem před chvílí vyslovil je asi zase pryč.
"Myslím že už bys měl jít dědo"
Řekl jsem děda jen přikývl a pomalu odešel. Já se jen vrátil k práci a přemýšlení.
