Pohled Sid:
Jmenuji se Sidonie Anna Novotná a dnes je den kdy mám odletět na školu do L.A. Celá rodina to má za hotovou věc, teda až na bratra který jede v mém skvělém plánu se mnou. Já totiž odmítám odletět.. nechci si život zkazit poroučením mé babičky a vcelku majetnické rodiny. Odjakživa miluji zvířata, ty jsou to co můj život naplňují a nepřeji si nic víc než s nimi pracovat, za což jsem ochotná bojovat.
Takže zpět k dnešnímu dni. Než jsem se nadála z myšlenek nad mým plánem mě vytrhl zvuk prudkého zabrždění auta. No jo, lidi, zase nám nějaký spěchající šílenec skočil před auto a táta ho málem srazil, každopádně nikdo k úrazu nepřišel a život šel dál..
Samozřejmě jsem s předtím trochu lekla, ale ze šoku jsem se vrátila k realitě a svůj pohled upřela ven z okna auta, takže jsem zjistila že jsme dávno u letiště. Táta tedy jen zaparkoval a postupně jsme všichni vystoupili. Vzala jsem si svůj batoh který jsem si hodila přes rameno a můj kufr sebral brácha, se kterým jsem šla trochu pozadu za ostatními. Museli jsme si přece dohodnout jak plán provést.
No popisovat veškeré letištní blbosti nebudu, hlavní je že ještě nemám za sebou odbavení. Ed mi pomohl hlavně s přesvědčením rodiny že zbytek zvládnu sama. Po pár protestech proběhlo velké loučení a postupně odešli.
Ve chvíli kdy jsem je měla z očí běžela jsem zpět na přepážku stornovat let, celkem jim to trvalo a mě tlačil čas, ale dočkala jsem se. Vyběhla jsem se zavazadly z budovy s okamžitým voláním taxíku, který mě odvezl na adresu mého nového bydliště.
Měla jsem to zde už nějakou dobu předem domluvené s holkou, která bude má nová spolubydlící jménem Viky. A zároveň už teď vím že mě zabije za můj pozdní příchod.
Měla jsem pravdu. Nadšená nebyla, ale zatím žiju protože musela hned odejít k soudu či co. Prohlédla jsem si byt, následně jsem si ve svém pokoji vybalila a zabydlela se. Po nějakém tom čase sledování pohybu letadla, ve kterém jsem měla sedět a zjištění že už přistálo jsem si narazila paruku, za sebe na zeď nalepila provizorní ceduli wc a dokonale to vypadalo jak na letišti u záchodů. Do pozadí jsem pustila anglicky mluvící ruch lidí a zahájila hovor s rodinou, kteří na moji fintu skočili. Po všem jsem si zašla do sprchy, povečeřela jsem a rozhodla se jít spát dřív abych na zítřejším nástupu do práce v zoo nevypadala snad jak nějaký nevyspalý feťák.
Pohled Adama:
Další pracovní den mne, osoby nesoucí jméno Adam Hruška. Dnes je den jako každý jiný, teda až na jednu drobnost tedy. Kolega co mi pomáhal, teda spíše zavazel u mě v pavilonu plazů dal výpověď. Prý to se mnou nemůže vydržet, ale tak co jen další citlivka co nedokáže nic vydržet. Konečně jsem se dočkal samoty a klidu v práci a ani trochu mi nevadí že toho budu mít holt trochu více.
Nesnáším kontakt s ostatními lidmi, naopak zvířata jsou někdo kdo dokáže chápat a hlavně nesoudí tzv. Knihu podle obalu.
Každopádně názory mám daleko v místech kam světlo nedohlédne.
Odpracoval jsem si dnešní šichtu, po které jsem se vydal domů, kde na mě čekali mí hadí. Nakrmil jsem je, pak tedy i sebe aby se neřeklo a po večerní rutině jsem zalehl do postele. Usl jsem s myšlenkou, která vypovídala o radosti z mé nastávající samoty v práci. To jsem ale ještě nevěděl co za hrozbu mě čeká zítra.
