Tři světy - třetí ostrov

James

Před pěti lety....

Franceska stála u kamen, na kterých vařila večeři. Byl to guláš uvařený z kančího masa, které jí manžel se synem ráno přinesli.
Její manžel byl hajný v lesech Ostrova přímořských. Přestože na ostrově bylo kvůli sopkám velmi málo lesů, stále se tam našli muži takový, jací se o ně chtěli starat. A její muž byl jeden z nich. Její sedmnáctiletý syn, který sotva vyrostl z chlapeckých střevíců, nyní pomáhal svému otci v rodinné tradici.
Na svého syna byla velmi pyšná. Byl to chytrý a silný chlapec. Byla přesvědčená o tom, že se o něj jednou dívky poperou.
Dveře od jejich dřevěné chaty se otevřeli a dovnitř vstoupila vysoká postava jejího manžela. Byl to vysoký muž se světlejšími vlasy a pokožkou spálenou od slunce.
"Jsme doma!" Vykřikl, i když věděl, že jejich domov má jen jednu místnost a půdu, a že aby si Franceska nevšimla jeho příchodu, musela by být slepá i hluchá.
Otočila se na svého manžela. "A hlasitěji by to nešlo, Henry?"
Henry se usmál. "Možná, že ano."
V tu chvíli do chaty vběhl vysoký, mladý muž, který se velmi podobal svému otci. Své světlé vlasy měl rozcuchané na hlavě. Pokožku měl spálenou od letního slunce.
Franceska pohlédla na synovi špinavé šaty.
"Kde jste proboha byli? James je úplně špinavý!"
James protočil oči v sloup. "Matko..."
Henry nad tím jen mávl rukou. "Správný muž musí domů přijít od bláta a zvířecí krve! Tak to funguje, tak jsem to syna učil! A teď, kde je to jídlo?! Mám hlad!"
Franceska se rozesmála. "Dobře. Pánové ke stolu."
Henry s Jamesem se usadili k dřevěnému stolu a Franceska začala servírovat kančí guláš.
"Král Alexandr znovu vyhlásil všechny mladé muže do boje. Měl by ses jít zapsat, Jamesi." Řekl otec a pohlédl na svého syna.
James nechtěl jít do války. Měl z války hrozný strach. Tady, u lesa, si žili spokojeně. Pokojně.
Zavrtěl hlavou. "Já do války nepůjdu."
"Nesmysl! Musíš bojovat za svůj ostrov! Musíš ukázat, že vojáci z Ostrova přímořských jsou nejsilnější v celých Třech světech!"
Z venku byli slyšet všudy přítomné vlny oceánu. James nasucho polkl. Nejradši by odsud zmizel. Šel by kamkoliv, jen aby nemusel nastoupit do války. Nepřežije to, tím si byl jistý.
"Ale já nechci...."
"Ticho! Zítra se půjdeš zapsat! Nechci mít za syna ostudu! Co by mi řekli chlapi v hospodě?"
James musel zatnout prsty. Bylo mu úplně jedno, co řeknou chlapi v hospodě. On nehodlá ve válce umřít. Nikdo mu jeho doteď krásný život nezkazí.
Nikdo.
V tu chvíli se z venku ozval křik.
Všichni tři u stolu zpozorněly.
"Co se děje?" Zeptala se Franceska.
"Musí to být vojska Ostrova vznešených! Napadli nás!" Henry vstal a běžel si pro pistoli a meč.
James pohlédl na vyděšenou matku. Uchopil její ruku. "To bude dobré..." Zašeptal.
Franceska přikývla. Přála si tomu věřit.
"Jamesi!" Zakřičel na něj otec a James okamžitě vstal. Měl strach, nohy se mu třásly a místnost před ním se houpala.
Otec mu do rukou vrazil meč a pistoli.
"Pojď! Jdeme!" Zavelel a oba vyběhli z chaty.
Doběhli do města, kde se zastavili a chvíli sledovali spoušť, která se udála v jejich vesnici.
Doškové střechy hořely, ve vzduchu byl cítit těžký kouř. Ženy křičely, děti plakaly, muži bojovali. Byli slyšet výstřely z pistolí a řinčení mečů.
"Otče...."
Henry se ohlédl na svého syna, který ukazoval prstem kamsi před sebe.
Ukazoval na nepřítele. Ale nebyl to ten nepřítel, kterého očekávali. Nebyli to vojáci ve zlatých zbrojích se znakem koruny. Byli to muži v otrhaných šatech. Muži, jejichž rozcuchané vlasy a ošlehané tváře ukazovaly jen na jedno.
"Piráti." Procedil Henry mezi zuby s takovou nechutností, že by jeden zvracel.
James cítil, jak mu přejel mráz po zádech.
Slyšel příběhy o pirátech, kteří brázdí oceánem. Slyšel, co udělali ženám, dětem a mladým mužům, jako byl on.
Nechtěl takhle skončit.
Jenže piráti se přibližovali, už nemohli utéct. James pohlédl na oceán a daleko na obzoru zahlédl velkou loď, na jejíchž stěžních vlála vlajka pirátů. Téměř jí neviděl, ale poznal jí. Majestátní loď se houpala na vlnách, jako kdyby jí patřil celý oceán. Ovšem piráti v jejich vesnici přijeli na dřevěných člunech.
James se rozhlédl a připravil si pistoli.
Jeden z pirátů se k němu přiblížil a James vystřelil. Pirát se zhroutil na zem tak těžce, že James nepochyboval o tom, že je určitě mrtvý.
Rozhlédl se kolem. Neviděl svého otce. Ale teď nebyl čas na to ho hledat. Tasil meč a bránil se. Bránil svůj život.
Piráti se na něj sypali ze všech stran. James nebyl dobrý bojovník, s mečem bojoval maximálně na své zahradě se svým otcem, který mu nikdy nechtěl ublížit. Jenže tito muži tu nebyli proto, aby mu ublížili. Byli tu proto, aby ho zabili.
Cítil se už unavený, měl pocit, že je pirátů stále víc a víc.
A právě v tu chvíli ho někdo uhodil zezadu do hlavy. James se skácel na bahnitou zem. Chvíli byl ještě při vědomí. Viděl boty pirátů a byl si jistý, že to jsou jeho poslední chvíle na tomto světě. Myslel na svou matku a otce a doufal, že je snad jednou spatří na druhé straně.
Potom se svět ponořil do temnoty.

K Jamesovu velkému překvapení se probral. Probral se už na člunu, který se plavil směrem k lodi. Houpal se ze strany na stranu a James slyšel piráty, kteří si o něčem povídali. Nevnímal však o čem. V tuto chvíli ho nejvíc udivovalo, že je stále naživu.
Piráti ho dostali na majestátní loď houpající se na oceánu a táhli ho za obě paže na palubu. Paluba byla poměrně velká, přímo před ním byli schody, které vedli ke kormidlu, u kterého stál starý muž. Pravděpodobně kormidelník.
James nemohl uvěřit vlastním očím. Byl na pirátské lodi, která se jako jediná v oceánu neplavila pod jménem krále Tří světů. Loď, která ničila a pálila s posádkou zatracenců, kteří si na něm určitě zmlsnou.
James měl strach. Měl strašný strach, jestli ho nečeká ještě horší osud, než smrt.
"Otočte loď směrem na obzor, Hamiltone. Nechci, aby nás Tři světy viděli." Ozval se hrubý hlas a James cítil, jak piráti, kteří ho drželi, uchopili jeho paže pevněji.
Kormidelník začal loď okamžitě otáčet.
"Ukažte mi ho."
James pohlédl do očí vysokému muži s tmavými vlasy a v dlouhém hnědém kabátu. Mužova tvář byla ošlehaná od větru a jeho oči byli tmavé, skoro až temné. Ovšem nezájem, s jakým se na něj muž díval, Jamesovi přivodil myšlenku, jestli ho nakonec nehodí přes palubu.
Muž si přejel Jamese od hlavy k patě. "Kde jste ho sebrali?"
"Na Ostrově přímořských, kapitáne." Odpověděl jeden z pirátů.
Takže je to kapitán. Jamese to ani nepřekvapilo. Ten muž měl zlo v krvi. To na něm viděl už teď.
"Jak se jmenuješ?" Vybalil na něj kapitán a James měl chvíli problém s tím promluvit.
Kapitán si ho měřil pohledem.
"James." Vysoukal ze sebe nakonec.
Kapitán se zle pousmál. "Dobře tedy, Jamesi. Vítej na palubě Mořské záhuby. Nyní si pirát."

Přítomnost

Posadili Brandona na židli uprostřed tmavé místnosti. Obklopovali je železné řetězy visící ze stropu. Zem byla zborcena krví.
Brandon toto místo znal. Byl tu už mnohokrát.
Ruce i nohy mu přivázali k židli tak silně, že  téměř okamžitě začal cítit krev, která mu ze zápěstí i kotníků začala vytékat.
Anna, žena jež je zradila, si před Brandona stoupla. Vlasy měla učesané na ramenou, oblečení čisté a ruku měla stále připravenou na meči.
"Jak se máš, Brandone Millsi?"
Brandon se pousmál, ovšem když tak udělal, ucítil bolest, jež mu vystřelovala z čelisti a tak radši hned přestal.
"Naprosto úžasně. Máte tu krásné postele a hlavně to jídlo, je výborné."
Anna založila ruce na prsou. "Vtipný jako vždycky, nemám pravdu?"
"Pokaždé." Odpověděl Brandon hrubým hlasem.
Anna přikývla. "Kde je zbytek tvých pirátů?"
"Proč si nás zradila?"
Nastalo ticho. Anna hleděla Brandonovi do očí, které se mu ve tmě, která je obklopovala, téměř ztrácely.
Anna to musela přiznat. Tento muž, byť je velmi slabý a v zajetí už rok, jí děsí. I když ho viděla před sebou, stále měla pocit, že by ji dokázal v boji porazit.
"Já vás nezradila. Pracovala jsem pro svůj ostrov. Ty bys pro své piráty udělal to samé."
"Nevím jestli pro piráty."
"Tak pro tvou touhu vrátit se na oceán. To ti můžu dát. Můžu tě okamžitě propustit, když mi dáš odpovědi na mé otázky."
Brandon na ni pohlédl. "Ty mě nikdy nepropustíš. Jsem pro vašeho krále příliš nebezpečný."
"Pokud se vrátíš na oceán, tak ne."
"Kde je James?"
Anna se pousmála. "A prej že ti na tvých pirátech nezáleží?"
Brandon nehl ani brvou. Stále na ní hleděl. Pokud ho to, co mu říkala, zraňovalo, nedával to na sobě znát.
"James se má dobře. Je naživu, pokud to chceš vědět."
Brandon cítil, jak se mu dech trochu uklidnil. James nebyl jenom pirát, byl to jeho přítel. A pokud to někdo jako on dokázal přiznat, opravdu to něco znamenalo.
Ovšem pouze pokud Anna nelhala. Ve lhaní byla opravdu dobrá. To se jí muselo nechat.
"Jen mi odpověz na mé otázky, Brandone. Co všechno víš o Nathanovi a Carmen? Kde jsou tvý piráti? Je tu něco dalšího, co víš a mohlo by to ohrozit Ostrov přímořských?"
"Mě na žádném ostrově nesejde."
"Vážně? Ani na Ostrově vznešených? Kde žijí tvý drazí urození?"
Brandon chvíli mlčel, jako kdyby si promýšlel odpověď. V jeho zmlácené tváři se zračily pochyby.
"Ne." Odpověděl nakonec a dal tím jasně najevo, jak na tom je.
Anna se ušklíbla. "Tobě záleží jenom na oceánu, mám pravdu? Povězte mi, Vaše mořské Veličenstvo, potřebujete ode mě něco?" Zeptala se ironicky.
"Dal bych si kořalku."
Anna si povzdechla. "Děláš si to sám, Brandone."
A potom ho uhodila do tváře.