Tři světy - třetí ostrov

Carmen

Carmen seděla ve své komnatě. Z očí jí vytékaly slzy, cítila studený mráz, který jí zaplavil celé tělo a měla pocit, jako kdyby se jí stáhlo srdce.
Jack byl v kolébce vedle ní a spal. Carmen se snažila, aby její vzlyky byly co nejtišší, ale v tom selhávala.
Cítila obrovskou prázdnotu. A zlost. Zlost na svého bratra, který se rozhodl udělat rozhodnutí, jež zabije muže, který je všechny zachránil.
"Co se stalo?" Zeptala se Jane a vyhopkala na postel.
Carmen na ní pohlédla s očima rudýma od pláče. "Nathan se právě rozhodl zabít Brandona."
Veverka se zatvářila zmateně. "Jak ho může zabít, když tu ani není?"
Carmen se musela usmát nad Janinou nevědomostí. Někdy by si přála být zvířetem, které je ušetřeno všech lidských strastí.
"Je to složité. Nathan dostal na výběr, buď nechá na trůn usednout šlechtu z Ostrova přímořských nebo..." Carmen se zarazila. Pohlédla ven z okna. Uviděla Nathana, který pořád stál venku a hleděl na město pod ním. Kdyby nechal na trůn usednout krále Alexandra, všichni tito lidé by zemřeli. Možná i ona a Jack. Jenže když nechá Brandona zabít, je jen otázka času, než začne armáda Ostrova přímořských pochodovat na Ostrov vznešených.
"Vždycky to skončí krveprolitím...." Zašeptala si Carmen sama pro sebe. Najednou se cítila jako ta nejhloupejší osoba ve Třech světech. Rozhodnutí, jaké musel Nathan udělat, by nikdy nikdo neměl rozhodnout. Její úsudek jí zamlžily její sympatie vůči Brandonovi a vůbec byla bývala nepomyslela na to, v jaké pozici stojí Nathan.
"Já jsem tak blbá...." Řekla spíše sobě, než Jane.
V tom okamžiku někdo zaťukal na dveře.
Carmen si rychle utřela slzy. "Dále!" Zvolala a dovnitř vtrhla služebná.
"Vaše Veličenstvo, tohle byste asi měla vidět."

Carmen běžela dolů ze schodů tak rychle, až nemohla uvěřit skutečnosti, že stále ještě neupadla. Dlouhou sukni si držela v obou rukách a nezastavovala se ani ve chvíli, kdy jí začal pálit hrudník.
Běžela skrz zámek a podpatky na jejích botách naráželi do drahé podlahy. A v srdci jí začala opět růst naděje.
Princezna Tří světů vtrhla do velkého sálu a uviděla je. Uviděla piráty, jejichž krvavé rány byly více než zřejmé. Uviděla Soniu a Marca, který nevypadal vůbec zdravě a tu lišku, kterou měla ta dívka, Anna, ale Carmen jí v tu chvíli nemohla přijít na jméno.
A pak uviděla jeho. Brandon stál, tvář samý šrám, držel se za hruď, na níž měl obvaz nasáklý krví. Byl bledý a špinavý, stejně jako všichni ostatní.
Carmen rychle pohlédla na Nathana, který řval nějaké rozkazy na své vojáky, ale i tak mu viděla ve tváři velkou úlevu, že nenechá Brandona zabít.
Carmen k nim rychle přiběhla. "Jak....jak se vám povedlo utéct?"
"Všechno nám povíte, ale teď potřebujete ošetřit." Nenechal je Nathan odpovědět. Dal služebným za úkol je dopravit na ošetřovnu.
Ve velkém sále zůstala jen Carmen a Brandon. Brandon se pokusil o úsměv. "Dlouho jsme se neviděli."
Carmen, jejíž oči zaplavily slzy štěstí, se zasmála. "To ano. Od té doby se spousta věcí změnila."
Brandon přikývl. Poté pohlédl na svou ruku, kterou si zakrýval obvaz na břiše. Jeho ruka byla celá od krve.
"Oh bože." Hlesl Brandon a zhroutil se na podlahu velkého sálu.
"Pane Bože!" Vykřikla Carmen a přispěchala k němu. Ztrácel spoustu krve.
"Pomoc! Pomozte někdo! Pomoc!" Křičela Carmen na vojáky, kteří okamžitě přispěchali.

Když zhruba o hodinu později přišla Carmen na ošetřovnu, piráti, Sonia a Marc byli již ošetřeni a byli jim ukázány jejich pokoje. Carmen si byla jistá, že většina pirátů v životě takový pokoj neviděla.
Na ošetřovně zůstal jen Brandon, jehož rána byla konečně pořádně ošetřena a nyní spal hlubokým spánkem na jedné z posteli. Vedle jeho postele seděl James, nyní taky správně ošetřen.
Carmen přistoupila k posteli.
"Váš kapitán bude v pořádku. Prý ztratil spoustu krve, ale je silný a brzy se mu jeho síla vrátí."
James unaveně přikývl. "O to se nebojím."
"A o co se tedy bojíte?"
James zvedl pohled a pohlédl na Carmen. "Nejsem slepý, princezno. Viděl jsem, jak ste se na něj dívala. Nejenom tady, ale i kdysi na naší lodi. Já vím, co k němu cítíte a dám vám jednu dobrou radu. Držte se od něho dál."
Carmen nemohla uvěřit vlastním uším. "Cože? A proč bych něco takového dělala?"
"Neznáte ho. Neznáte jeho příběh. Je to nebezpečný muž, princezno. Muž, který by byl schopný vás zabít, kdyby musel."
"Tak mi jeho příběh řekni. A potom ho budu znát líp."
James zavrtěl hlavou. "Víte, princezno, trvalo roky, než sem si vybudoval jeho důvěru. Proč by to u vás mělo trvat méně času? Čím jste tak výjimečná? Řekněte mi, proč zrovna ve vás by měl vidět další Emi....." James poslední slovo spolkl a již nedořekl.
Carmen na něj hleděla s vyvalenýma očima. "Emily?"
James neodpověděl.
"Takže o to tady celou dobu jde? O nějakou Emily? Kdo je to?"
James vstal a přistoupil k ní. "Zeptejte se ho sama."
A s tím odkulhal pryč.
Carmen pohlédla na spícího Brandona. "Co skrýváš, piráte?" Ptala se, ale nedostala žádnou odpověď. Jen ticho.

Nathan pohlédl na Franca, který byl stále svázaný v podzemí. Na Nathanově tváři hrál spokojený úsměv.
"Naše dohoda padá."
Franco se zasmál. "Proč by měla, králi?"
Nathan k němu přistoupil blíž a naklonil se k němu. "Protože Brandona Millse máme my." Zašeptal s velkou škodolibostí, kterou si velmi užíval.
Franco na něj zůstal zírat. Snažil se zahrát, jako kdyby se ho to vůbec nedotklo, ale to se mu nepovedlo. V jeho tváři byla jasně vidět zmatenost.
Nathan odstoupil. "Už nemáš s čím vyjednávat. Skončil si."
Franco pohlédl Nathanovi přímo do očí. "Vážně? Pořád máme armádu mocnější než ta vaše. Je jen otázkou času, než začne můj král pochodovat na váš ostrov. Tohle skončí krveprolitím, králi."
Nathan přikývl. "Možná. Ale přesto my máme tebe. A jsem si jistý, že se po tobě král Alexandr bude shánět. Můžeme s tebou vyjednávat. Do této pasti si se nechal chytit sám, kamaráde...." Nathan se k Francovi znovu nahnul. "...Teď držím otěže já. A budu se velmi snažit, abych je neupustil." Řekl Nathan s vážností v hlase a otočil se k odchodu.
"Vaše rodina bude hořet, králi! A já budu ten, kdo je zapálí!" Křičel Franco. Ale Nathan se nezastavil, ani se neohlédl a vyšel ven. Když byl zpět v zámku, opřel se zády o stěnu a svěsil hlavu. Jak dlouho bude muset tohle snášet? Jak dlouho ještě?

Brandon pomalu otevřel oči. Chvíli trvalo, než se mu zaostřil zrak, avšak po chvíli byl schopen vidět Carmeninu tvář velmi jasně.
Promnul si kořen nosu. Hlava ho příšerně třeštila.
"Dobré ráno." Řekla Carmen a usmála se.
Brandon se posunul výš do polosedu. "Dobré ráno." Odpověděl. Pohlédl na svou hruď. "Ošetřili jste mě. Děkuju."
Carmen nad tím mávla rukou. "To nic nebylo. Já...já se omlouvám."
"Za co?"
"Celou dobu jsem si myslela, že jste na oceánu. Neměla jsem ani tušení o tom, že jste držen v zajetí. Mrzí mě, že jsme vás nepřišli zachránit."
"To není vaše chyba. Nemohli jste o tom vědět."
"To není omluva. Málem vás tam zabili."
"Ale nezabili. Takže všechno dobře dopadlo."
Brandon se unaveně pousmál. "Máme před sebou další válku, princezno."
Carmen přikývla. "Já vím. Mnohem horší, než tu předešlou."
Brandon také přikývl. "Vypořádáme se s tím. Ale věci popořadě. Co moji piráti? Co Sonia, Marc a Lišák?"
"Jsou v pořádku. Pravděpodobně spí ve svých komnatách."
Brandon vypadal, jako kdyby se mu ulevilo. A pravděpodobně to tak skutečně bylo. Carmen stále udivovala jeho loajálnost, kterou ke svým pirátům choval.
Princezna se zhluboka nadechla. "Kapitáne, kdo je Emily?"
Brandonova tvář se okamžitě změnila. Zmizela z ní úleva, skoro až radost a nahradily jí jeho typické studené oči a výraz muže, který ztratil příliš. Hleděl na ní se zlostí. "Kde jste to jméno slyšela?"
"Na tom nesejde..."
"Nikdo důležitý. Je to nevýznamné jméno." Jeho slova byla přímá, nemilosrdná a drsná. Carmen své otázky okamžitě litovala.
"Jestli jsem..."
"Už běžte. Jsem unavený, chci jít spát."
Carmen si povzdechla a v duchu přivítala starého, odtažitého a nepříjemného Brandona.
Vstala. "Omlouvám se." A rychle odešla.
Brandon jí sledoval odcházet. V hlavě se mu honilo spoustu otázek. Měl vztek na kohokoliv, kdo jí jméno jeho mrtvé ženy vůbec zmínil.
Brandon pohlédl na strop zámku a představoval si teplý dotek své manželky a toužil po tom jí ještě jednou spatřit.