Tři světy - třetí ostrov

Válka, která nikdy neskončí

Nathan, Brandon a James seděli naproti sobě u dřevěného stolu uprostřed noci. Město venku hluboce spalo, zámek též. Carmen spala ve své posteli v povlečení z té nejjemnější látky. Sonia a Marc také spali, každý ve své posteli, která pro ně byla až příliš měkká. Lišák byl jeden z mála lidí a zvířat v zámku, který nespal. Ležel na parapetu za oknem a hleděl na spící město pod sebou. Nemohl usnout. Jeho smysly, které by lidem nikdy nemohl vysvětlit, mu říkali, že se něco blíží. Něco velmi nebezpečného. Nebo někdo.
Na stole, u kterého seděli tři muži, hořela svíce, jinak svět kolem nich byl ponořen do temnoty. Před nimi leželi sklenice s vypitou kořalkou a vedle nich láhev, nyní prázdná.
Brandon hleděl na Nathana pohledem muže, který nemůže uvěřit, co právě slyšel.
"Chceš mi říct, že ten muž u tebe pod zámkem je jeden z hlavních důstojníků Ostrova přímořských? A ty ho tam prostě jen tak necháš?!"
"A co mám asi tak dělat?! Ten muž je šílenec! Nikdy nám žádné informace neposkytne, ať ho mučíme, jak chceme!" Vyjel na něj Nathan naštvaně. Brandon viděl únavu v Nathanových očích.
"Kdy si naposledy spal, Nathane?"
Nathan si posměšně odfrkl. "Nepotřebuju spánek, potřebuju odpovědi."
"Když si na chvíli neodpočineš, tak budeš jako vůdce stát za nic."
Nathan po něm hodil naštvaný pohled. "Teď se nestarej o mě, starejme se radši o to, že jsme ve válce z Ostrovem přímořských. Znovu."
Brandon si všiml, že se Nathanovi třesou ruce. Pohled mu do tváře. "Ty máš strach."
Nathan mu pohled opětoval. Jeho oči byly prázdné. "Ne. Nemám."
"Ale ano, máš. A vím proč. Ty si v té minulé válce bojoval. Byl si zajat a to v tobě něco zanechá, to mi věř, vím, o čem mluvím. Nathane, já v té minulé válce taky bojoval. Všechnu tu smrt si pamatuju dost jasně. Nikdo z nás nechtěl, aby se to stalo znovu, ale stalo se. A musíme se s tím vypořádat."
Nathan se smutně pousmál. "Minule jsem měl jediný úkol. Vést jakožto korunní princ jednotku do boje a selhal jsem. Řekni mi, Brandone, jak mám vést celou armádu?"
Brandon hleděl na mladého krále a neodpověděl. Nevěděl, co má říct. Tyhle povzbuzovací řeči mu nikdy moc nešli.
Ten, kdo promluvil, promluvil poprvé od začátku konverzace. "Potřebujete víc vojáků na oceánu." Řekl James a oba muži na něj pohlédli.
"Cože?" Zeptal se Nathan.
"Říkám, že byste potřeboval víc sil na oceánu. Ostrov přímořských má mnohem víc lodí, námořníků i kapitánů. Viděli jsme je, když jsme z ostrova utíkali."
Brandon přikývl. "Nevěřím tomu, že to říkám, ale kluk má pravdu. Proč soustředit boj jenom na pevnině?"
"Protože nemáme dostatek lodí ani kapitánů, kteří by je vedli." Odpověděl Nathan prostě. Vypadal naprosto frustrovaně. Skoro, jako by to už vzdal.
"Tady kapitán dokázal potopit každou loď, jakou na něj jak Ostrov přímořských tak Ostrov vznešených poslal. Nepotřebujete lodě ani námořníky, potřebujete Pána moří." Řekl James s neskrývanou pýchou.
Brandon na něj hleděl a ve stejnou chvíli mu chtěl jednu vrazit i ho obejmout. Oba piráti pohlédli na Nathana, v jehož hlavě se začal rodit nápad.
"Bude těžké námořníky přesvědčit, aby se plavili pod pirátem."
Brandon si odfrkl. "Na své lodi budu mít jen své piráty. Ať si námořníci plují na ostatních lodích. Kolik jich máte?"
"Pět."
Nathan se odmlčel a pak znovu spustil. "Byl bys toho schopný? Vést celou flotilu lodí?"
Brandon s odpovědí čekal. Pohlédl na Jamese, který o něm ani na vteřinu nepochyboval. Potom pohlédl na Nathana, který nutně potřeboval naději.
Pousmál se. "Byl bych někdo v mém oboru, kdybych to nedokázal?"

Anna si z hlavy sundala kápi a pohlédla na zlatý zámek, který se nad ní tyčil. Ohlédla se na své vojáky a přiložila si prst k ústům. Poté se otočila. "Jsme tady."

Slunce vstávalo pomalu. Pomalu se objevovalo na obzoru a tvořilo na obloze hru barev.
Brandon hleděl na nebe a v ruce si hrál se svým nožem.
James usnul na stole a nyní hlasitě chrápal.
Nathan pomalu přistoupil k pirátovi. "Pokud sem přijdou, najdou ji a odvedou ji pryč. A s ní i Jacka."
"Jsem si toho vědom." Odpověděl Brandon bez jakékoliv známky emocí.
Nathan si povzdechl. "Ať to chceme nebo ne, král Alexandr je se mnou i Carmen spjatý. S Carmen víc než se mnou. Je....rodina."
Brandon zavrtěl hlavou. "Rodina by si navzájem neměla vyhlašovat válku."
Nathan přikývl, ale nic na to neřekl. "Sňatek mezi Carmen a Robertem měl tu hrůzu ukončit. A taky že jí ukončil. Skoro na rok a půl. Jenže Robert byl krutý a musel zemřít. Ovšem, možná, že z toho přece jenom vzešlo něco dobrého."
Brandon na Nathana pohlédl. "Co?"
"Kdybychom nikdy Roberta nepoznali, nikdy bychom od něj nechtěli utéct a to by znamenalo, že bychom nikdy nepoznali tebe."
Brandon se pousmál. "Můj život by byl mnohem klidnější."
"Kdo ví."
Brandon přejel hřbetem prstu po ostří nože. "Pokud jí získají, hned jí zabijou."
Nathan přikývl. "S největší pravděpodobností tomu tak bude. Jacka si nechají a vychovají z něho dalšího Roberta. Nemělo by to být tak těžké, má přece jeho geny. Naše jediná naděje je tuto válku vyhrát."
"Válku, která nikdy neskončí."
"Ano. Válku, která nikdy neskončí." Povzdechl si Nathan a pohlédl na vysokého piráta, který nespustil oči z oblohy.

Marc sebou škubal ze strany na stranu. Na čele se mu tvořil pot a postel pod ním vrzala. Sonia se rychle vyřítila z postele a přiběhla ke svému bratrovi. K jejímu velkému překvapení zjistila, že nemá další ze svých záchvatů. Má jen zlý sen.
"Marcu. Marcu. Marcu!" Šťouchala do něj, dokud neotevřel oči a prudce se na posteli neposadil. Rychle dýchal a prostěradlo pod ním bylo celé propocené.
"Už je to dobré. Měl si jen zlý sen. Už je všechno v pořádku."
Marc pohlédl na sestru se zděšením v očích. "Nic nebude v pořádku. Už nikdy."
Sonia začala cítit strach, který se jí rozléval po celém těle. "Co se stalo, Marcu? Co si viděl?"
"Já....já...viděl jsem Ostrov divokých. Viděl jsem příšery vylézající ze svých doupat. Viděl jsem je hledět na oceán a snažící se pomalu plout."
V Sonie by se krve nedořezal. "Chceš mi říct, že příšery umí plavat?"
Marc hleděl sestře do očí. "Ještě ne. Ale velmi brzy se to naučí. A až se to naučí, tak válka mezi ostrovy bude ten nejmenší problém, jaký budeme mít. Pokud se tak stane, tak to nebude konec jednoho ostrova, ale konec nás všech."