Tři světy - třetí ostrov

Anna

Byl to velmi zvláštní příběh. Příběh o dívce, jež nebyla ani zdaleka tak nevinná, jak se tvářila.
Dcera šlechtice z Ostrova přímořských, který si vždycky přál syna. Ale jeho žena mu ho nestihla dát.
Muž byl zklamaný, ale rozhodl se ze své situace vytěžit co nejvíc. Naučil dívku střílet, šermovat, bojovat. Udělal z ní bojovníka bez toho, aby měla na výběr.
Když bylo dívce třináct let, muž jí přivedl před krále Alexandra, panovníka Ostrova přímořských. Dívka mu ukázala své dovednosti v boji a králi se velmi zamlouvala. Na to, že to bylo stále dítě, měla dívka sílu a byla velmi ostražitá.
A tak si jí král Alexandr vzal pod svá křídla. Udělal z ní bojovníka, kterého Ostrov přímořských neviděl spousty let.
Když dívka dosáhla šestnácti let, král z ní udělal jednoho z důstojníků své armády.
Byla silná. Ale stále vypadala nevinně. A toho se král Alexandr a onen muž rozhodli využít.
A tak jí nasadili okovy. Začali hrát hru, v níž ona byla otrokem svého vlastního otce, o čemž však nikdo nevěděl.
Cíl byl jediný. Získat si důvěru a poté utéct. Dostat se mezi šlechtu Ostrova vznešených a získat informace z jejich vnitra.
Dívka se stala špehem s jediným úkolem, zničit Ostrov vznešených. Ovšem na její cestě se něco stalo. Něco, co nečekala. Potkala proslulého Pána moří a od svého vedení dostala nový úkol. Musí přivést Pána moří. Jinak se nemá vracet.
Její jméno bylo Anna. A nebyla ani zdaleka tak nevinná, jak se tvářila.

Před 1 rokem...

Anna se Harveymu vzpírala a křičela. On jí za její vlasy táhl po bahnité zemi a zbídačená dívka neměla šanci se od muže dostat. Nedostávala dostatečně najíst ani napít, takže byla slabá. Na boj neměla sílu.
Lišák, také přivázaný k okovům se vzpíral, chtěl kamarádce pomoct. Ale i on byl slabý a okovy byli příliš silné. Cítil úzkost, jež mu zaplavila celé tělo, když hleděl, jak Harvey táhne Annu do svého domu, kde jí bezpochyby znovu znásilní.
Lišák jí chtěl pomoct, ale nevěděl jak. Musel tu hroznou scénu sledovat, dokud se za nimi nezavřeli dřevěné dveře.

Dveře se zavřeli a Harvey Annu okamžitě pustil. Anna po něm hodila zlostný pohled.
"Tohle bolelo. Nešlo by to příště jemněji? Vytrhal si mi tak polovinu vlasů." Říkala, zatímco si mnula hlavu na místě, kde jí její otec držel.
Harvey přistoupil ke kamnům a dal na ně hrnec s vodou, která po chvíli začala vřít.
"Muselo to vypadat věrohodně. Už se to blíží, Anno."
Anna se postavila a zahleděla na Harveyho.
"Chceš říct, že už je to tady? Můj velký útěk?"
Harvey přikývl. "Lišák ti věří víc než sobě. Je to perfektní načasování."
Anna zkřížila ruce na prsou. "Nejsem si jistá, jestli můj útěk k něčemu ještě je, když si princ Robert bude brát princeznu Carmen. Máme tu mír."
Harvey se zasmál. "Mír? Mezi Ostrovem přímořských a Ostrovem vznešených nikdy nebude mír. A žádný sňatek to nezpraví. Problém je v tom, že král Jack to nechápe. Ale my ano. Tvůj úkol je pořád stejný. Dostat se mezi šlechtu na Ostrově vznešených. Jenom oni nám mohou dát cenné informace, které potřebujeme k jejich zničení."
Anna se posadila ke stolu, zatímco Harvey připravil dva hrnečky čaje. Jeden postavil před Annu, která mu pohlédla do očí.
"Myslíš si, že to zvládnu, otče?"
"Ovšem. K tomuhle jsem tě trénoval celý tvůj život. Jsi připravena. Až se vrátíš, odměna tě nemine."
Anna se usmála. "Kdy to máme provést?"
"Příští středu. Musí to vypadat co nejvěrohodněji. Můžeš klidně zranit pár stráží, ať nikdo nikoho nepodezírá."
Anna přikývla a napila se horkého čaje. "Dostaneme je. Vím, že ano. Za několik let už Ostrov vznešených nebude existovat. A my převezmeme vládu nad Třemi světy."
"To je moje holka. A teď běž spát. Budeš potřebovat sílu."
Anna si lehla do postele, která byla v patře, a přestože byla unavená, nemohla zamhouřit oči. Přemýšlela nad tím, co všechno se při její cestě stane.
Ať už přemýšlela, jak přemýšlela, nikdy by jí nenapadlo, že se dostane na dávno zapomenutý Ostrov divokých a potká tam dívku a chlapce, kteří jí budou věřit s vlastními životy. A už vůbec by si nepomyslela, že potká Pána moří, který navždy změní její postavení v jejím království.

Současnost

Anna předstoupila před krále a hluboce se mu uklonila. Cítila nervozitu, díky které jí vyvstával pot na čele, avšak na svém pohledu nedala nic znát.
Král Alexandr seděl na svém trůnu a bylo jasně vidět, že zuří.
"Jak si to mohla dopustit?!" Vykřikl a Anna nasucho polkla.
"Někdo jim musel pomoct zevnitř, Vaše Výsosti. Sami by nikdy neutekli."
"Oni byli naše jediná výhoda proti Ostrovu vznešených! A teď jsou pryč! Vůbec bych se nedivil, kdyby to byli ti tvojí přátelé, u kterých si mě tak prosila, abych je ušetřil! A nebo ta zpropadená liška! Zvířatům se nedá věřit!" Křičel král Ostrova přímořských a byl celý rudý.
"Podle našich informací to byli skutečně oni. Ale uprchli nám. V docích nasedli na loď na Ostrov vznešených. Máme je pronásledovat, Vaše Výsosti?" Annin hlas se třásl, přestože se velmi snažila, aby tomu tak nebylo.
Král Alexandr na ní vyvalil oči. "Ovšemže je sledujte! Je mi jedno, jestli kvůli tomu poplujete až na Ostrov vznešených, chci je mít tady! Hned!"
Anna se mu uklonila a rychle se dala k odchodu. Když byla skoro u dveří, zastavil jí králův hlas. Otočila se.
Král na ní hleděl s vážností ve tváři. "Jestli mě ještě jednou zklameš, bude to naposledy, co mě zklameš. Je ti to jasné?"
Anna nasucho polkla. "Ano, Vaše Výsosti."
A s tím se na třesoucích se nohách otočila a odešla z místnosti.

Když vystoupili na půdu Ostrova vznešených, bylo to jako ráj. Po velmi dlouhé době se cítili svobodní. Ostrov vznešených byl velmi odlišný od Ostrova přímořských. Lidé se zde usmívali, byli zde lesy a zeleň, spousty domů, vzduch byl dýchatelnější a oceán klidnější.
Sonia a Marc se vydali hledat nějaký povoz a piráti společně s Lišákem zůstali v docích.
"Tak jsme to dokázali, kapitáne." James dokulhal k bledému Brandonovi, který seděl na dřevěných bednách.
Kapitán se pokusil o úsměv. "Ještě nejsme v zámku, ale ano, myslím, že jsme to skutečně dokázali." Přitiskl si ruku k ovázané ráně, která již tolik nekrvácela, přesto Brandon ztratil spoustu krve a byl velmi slabý.
James se usmál. "Bylo zvláštní být zase doma. Ale Ostrov přímořských už není to, co býval. Jde to s ním od desíti k pěti. Už bych se tam nechtěl vracet." Říkal James a snažil se znít pozitivně, ale Brandon si v jeho hlase všiml stesku po rodičích, kteří ho
určitě považovali za mrtvého.
Kapitán ho poplácal po rameni. "Obávám se, že se tam stejně budeme muset vrátit."
James přikývl. "Asi ano."
"Pánové?"
Piráti a Lišák se otočili na Soniu, která se na ně usmívala od ucha k uchu. "Máme povoz." Oznámila vesele a v tu chvíli přijel Marc s povozem, který táhli dva černí koně. Nebyl moc velký, ale jim stačit bude.
"Pojďte, kapitáne. Je načase si promluvit se skutečným králem." James pomohl Brandonovi vstát a společně s ostatními nasedli na povoz, který je měl vzít do zámku Ostrova vznešených.