CEO's Nanny // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Honey

„Rosalie?" slyšela jsem Harryho volat odněkud z domu. Vzhlédla jsem od hrajícího si Erica s hračkami.

„Jo?" řekla jsem, ale nedostalo se mi žádné odpovědi, zaskuhrala jsem a vstala jsem. „Víš, že je opravdu otravné, když neodpovíš." Založila jsem si ruce na hrudi a opřela jsem se o rám dveří. Harry něco psal do notebooku.

Měl vyrolované rukávy a odepnuté tři knoflíčky na košili.

„Práce?" zeptala jsem se a sledovala jsem, jak si třel spánky.

„Tuny." Povzdechl si a prsty si zajel do vlasů. „Prokážeš mi laskavost? Můžeš mi udělat čaj?" zeptal se unaveně. Nepřekvapovalo mě, že byl unavený, byla skoro půlnoc a byl tady celý den.

„Samozřejmě." Usmála jsem se, byla jsem ráda, že mě o něco požádal. Nudila jsem se, holky už dávno spaly, byla jsem jenom s Ericem, sledovala jsem, jak si hrál.

Jak jsem čekala, až se dovaří voda, vzala jsem si talíř jahod a šlehačku a posadila jsem se na linku, pohupovala jsem nohama sem a tam. Seděla jsem tak, dokud jsem neucítila ruku na zádech, až jsem nadskočila.

„Užíváš si to?" uslyšela jsem Harryho, pokrčila jsem rameny. „Co jsi dělala, než jsem tě najal, Rosalie?" zeptal se mě, vzal si jahodu a strčil ji mezi své srdcovité rty.

Musela jsem se přinutit odvrátit se a seskočit z linky, připravila jsem šálek.

„No, dokončila jsem semestr na vysoké dříve, takže nic. Pracovala jsem ve starém burger podniku, musela jsem odejít, protože to tam bylo nechutné," řekla jsem s otřesením, vzpomněla jsem si na doby, kdy jsem přesouvala krabice v ledničce se zmrzlými starými hambáči.

Harry přikývl.

„Kde jsi bydlela?" zeptal se a posadil se na stoličku.

„S babičkou," řekla jsem a on přikývl. „Chceš cukr?" zeptala jsem se, otočila jsem se na něj a viděla jsem, že měl bradu opřenou o dlaň.

„Med, prosím," řekl a přikývla jsem. Vytáhla jsem ze skříňky med a připravila jsem čaj. Jak jsem to dělala, cítila jsem na sobě silný pohled, rozpálil se mi z toho obličej. Nebyla jsem ve svém obvyklém oblečení, když už byl skoro čas na spaní, převlékla jsem se do kraťasů a dlouhého trika.

„Tvůj čaj," řekla jsem a položila jsem před něj šálek, než jsem se posadila na stoličku před ním. Nevadilo mu, že čaj byl vařící, protože se napil a nespouštěl ze mě oči.

„Měla jsi někdy přítele, Rosalie?" zeptal se, zaskočil mě. Naklonila jsem hlavu na stranu.

„Trochu osobní, nemyslíš?" vyzvala jsem ho a on se uculil.

„No, už jsme se líbali." Pokrčil rameny. „Jak osobnější tohle může být?"

Ráda bych to zjistila.

Ne, to teda ne.

Odkašlala jsem si.

„Měla." Přikývla jsem. „Proč?"

„Jen se ptám." Pokrčil rameny. „Co udělal, že si tě zasloužil?"

Přetočila jsem oči.

„Absolutně nic. Byla jsem jenom pitomá a on mě podváděl," řekla jsem.

„No, není to debilní?" řekl. „Myslet si, že někdo, kdo tě má rád, by poklekl na koleno a pak přijde nějaký idiot, který ti ublíží, jen aby měl stejné jídlo s někým jiným."

Odvrátila jsem se, zase mi hořel obličej. Slyšela jsem zaskřípání židle, vstal a šel k místu, kde jsem seděla. Sklonil se, takže naše tváře byly na stejné úrovni.

„To mi zní, že potřebuješ muže a ne kluka."

Jeho pohled se spojil s mým a než jsem to věděla, než jsem si mohla uvědomit, co se dělo, naklonila jsem se a uzavřela jsem prostor mezi námi a spojila jsem naše rty.

Pohybovaly se synchronizovaně, jeho rty hrubě a hladově líbaly mé, neopovažující se přestat, aby se nadechly. Jak jeho ruka sjela k mému zadku, ucítila jsem poklepání na rameno, třepotavě jsem otevřela oči a nade mnou stál Harry.

Když jsem se posadila, byla jsem na gauči přikrytá dekou.

„Promiň, nechtěl jsem tě probudit," řekl.

„Co se stalo?" mohla jsem přísahat, že před minutou jsme se líbali.

„Byl jsem v pracovně, a když jsem vyšel, spala jsi," vysvětlil. Takže se mi celá ta věc zdála.

„Vím, že starání se o děti může být únavné, tak si běž lehnout, dobře? Postarám se o ně."

Pokroutila jsem hlavou a vstala jsem.

„Ne, jsem v pohodě," řekla jsem. Chystala jsem se odejít, ale jedna noha se mi zamotala do deky a zakopla jsem, čekala jsem, že spadnu, ale Harryho paže se ovinula okolo mého pasu a zastavila pád.

„Nejsi v pohodě, jsi unavená." Uchechtl se. „Běž a udělej, co jsem řekl," řekl, pomohl mi vstát. Chystala jsem se odmítnout, ale z jeho pohledu jsem poznala, že by se nevzdal.

„Dobře." Přikývla jsem a odešla jsem.

_________________

Jak jsem to překládala jenom jsem si říkala "počkat, počkat, počkat, co se to, krucinál, děje! Jde to nějak moc rychle" a pak jenom že to je sen -_-

Něco mi tak trochu říká, že Rosalie ví, že potřebuje muže a ne kluka. A něco dalšího mi říká, že Harry je ideální muž, kterého Rosalie potřebuje. :3

Pokud byste mě chtěli sledovat:

Instagram: marketa_writer