Baby

1K 77 7
                                    

Tři dny. Byly to tři dny, co jsem si udělala těhotenský test a pořád jsem ho neviděla. Schovala jsem ho do kufru, když jsme se vraceli domů a slíbila jsem, že dám Gemmě vědět, jak to dopadlo.

Jak jsem v sobě dokázala najít odvahu, abych si ho udělala, jsem nevěděla, ale zvládla jsem to a byl přímo přede mnou. Byli jsme doma, byla pondělní noc a byla jsem zamčená v koupelně o půl třetí ráno.

Harrymu jsem to ještě neřekla, upřímně řečeno, bála jsem se jeho reakce na mé těhotenství. Bylo příliš brzo, nebyl to ještě ani rok, co jsem se připojila k jeho rodině a už jsem čekala dítě s bývalým šéfem.

Nehty jsem měla tak krátké, jak to bylo možné, úzkost ze mě dostávala to nejlepší, to způsobilo, že jsem si je okusovala.

Prostě to udělej, bude to ještě horší, když budeš čekat. Řeklo mé podvědomí. S posledním hlubokým povzdechnutím se má třesoucí se ruka natáhla pro test, zadržela jsem dech, otočila jsem ho a k mému a Gemminu podezření, byl pozitivní.

Cítila jsem, jak mi povadlo srdce, stáhly se mi svaly, točila se mi hlava, jen z té myšlenky se mi hrnula žluč do krku a začala jsem zvracet do záchodové mísy. Rozhodně jsem si nemusela dělat druhý test.

Ozvalo se klepání na dveře, ihned jsem spláchla a schovala jsem test dozadu do skříňky.

„Hned budu venku," řekla jsem a začala jsem si čistit zuby.

„Jsi v pořádku?" promluvil Harry, jeho hlas byl unavený a chraplavý.

Poté, co jsem si vypláchla pusu, otevřela jsem dveře a viděla jsem ho bez trika v kalhotách od pyžama a zmatením zatínal palce u nohou.

„Pořád je ti špatně?"

„Ne, jsem v pohodě," řekla jsem. Nesnášela jsem, že jsem mu lhala, ale viděla jsem, že jsem mu to nebyla připravená říct... pokud vůbec, abych byla upřímná. Podíval se na mě, když jsem procházela kolem něj k posteli. Jak bych si, sakra, měla domluvit schůzku u doktora, aby Harry neměl podezření? O holky jsem si nemusela dělat starosti, věděla jsem, že měly školu a Erica jsem mohla vzít s sebou.

Ale Harry byl něco jiného, začínal mít podezření, mohla jsem to cítit. Když jsem cítila, že si Harry lehnul vedle mě, zavřela jsem oči a usnula jsem.

***

„Uděláme si malý výlet k doktorovi a ty neřekneš ani slovo," řekla jsem, přičemž jsem Ericovi zavazovala černé konversky. Bylo dvanáct dopoledne a připravovala jsem se na cestu do nemocnice, abych se objednala. Když jsem se tam dostala, uložila jsem Erica do kočárku, jakmile jsem byla na recepci a vyplňovala jsem informace o sobě, což mi připadalo jako věčnost, doktor zavolal mé jméno. Položila jsem se na lehátko a odkryla jsem si břicho, zatímco mi dělal ultrazvuk a Eric si hrál v kočárku s mými klíči.

„Dobře," řekl doktor, sundal si rukavice a odsunul se k monitoru. Rychle jsem si setřela gel z břicha, stáhla jsem si triko a posadila jsem se.

„Jste v pátém týdnu těhotenství," řekl, zadrhl se mi dech v krku.

„Omlouvám se, pět?" kondom se roztrhl před dvěma týdny, skoro třemi, jak jsem mohla být těhotná pět týdnů?

„Každý den beru přášky."

„Ano? Chci říct, zkuste si vzpomenout. Není šance, že jste zapomněla?" zeptal se a já jsem se posadila. Hodně jsme cestovali, ten časový posun... byla doba, kdy jsem usínala brzy.

„Začínáte se zvětšovat, ne moc, ale to je normální. Tělo každé ženy reaguje na těhotenství jinak."

Pět týdnů.

„Je tam něco vidět?" zeptala jsem se a ukázala jsem na monitor.

„Samozřejmě, ale miminko je velikosti jablkového semínka, ačkoliv v pátém týdnu prochází důležitým vývojem, takže bych vám doporučil vitamíny." Začal vypisovat recept.

„Budou příznaky ještě horší?" prosím, řekněte ne, prosím, řekněte ne.

„No, můžete mít jemné křeče, špinit, mít změny nálad, trpět ranními nevolnostmi, mít bolavá prsa a být hodně unavená. Rád bych pokračoval, ale abych byl upřímný, byli bychom tady celý den," zavtipkoval a uchechtl se.

Poté, co mi předepsal vitamíny a prášky, které bych potřebovala, řekl mi, že každý měsíc bych měla kontrolu, za což jsem byla ráda, byly by menší šance, aby Harry na to přišel. Na cestě domů jsem vyzvedla čínské jídlo a zajela jsem pro holky do školy. Věděla jsem, že by byl Harry doma brzy a už jsem přicházela o rozum.

Mluvila jsem s Gemmou, když jsem vyšla z nemocnice a v podstatě si ze mě dělala celou cestu domů srandu, jak jednou se Harry vrátí domů, a já budu mít v náručí dítě. Byla jsem vyděšená, doufala jsem a modlila jsem se, aby na mě nebyl naštvaný.

Představila jsem si, jak mě opustil a vzal si děti. To byla ta poslední věc, co jsem chtěla a zabraňovalo mi to, abych mu něco řekla. Když jsme dojeli domů, holky utíkaly dovnitř, následovala jsem je s Ericem na boku a s jídlem v druhé ruce.

„Jsme doma!" oznámila Penelope, načež jsem pověsila klíče na háček. Harry vyšel zpoza rohu a objal holky, než šel ke mně a dal Ericovi pusu na hlavičku a mně na rty.

„Jsem rád, že jste zpátky," řekl a vzal mi Erica. Schovala jsem léky do kabelky, aby je holky neviděly v autě.

„Koupila jsem Čínu," řekla jsem a usmál se na mě. „Uvařila bych, ale byla jsem s Ericem celý den venku," zalhala jsem a Harry se k němu otočil.

„Bavil ses?" zeptal se ho.

„Mimi!" řekl Eric a skoro mi upadlo jídlo.

„To je správně, jsi mimi," řekl Harry a polila mě úleva. Podívejte se na mě, bojím se, že dítě odhalí mé tajemství.

„Co si dáš k pití?" zeptala jsem se Harryho, když jsem dala dětem džus. Když se na mě podíval, zdálo se, že si všiml, že triko, které jsem měla na sobě, patřilo jemu.

„Je to moje triko Green Day?" zeptal se, uculil se a shlédla jsem na něj.

„Našla jsem ho vzadu ve skříni. Došlo mi, že ho stejně moc nenosíš, takže jsem se rozhodla si ho obléknout." A nevypadat těhotně.

„No, nech si ho. Bůh ví, že v něm vypadáš lépe," řekl a usmála jsem se, než jsem mu podala sklenici vody.

To byl teprve začátek.

____________
Úplně z toho cítím, jak bych taky musela něco někomu tajit.👀😬

CEO's Nanny // h.s. (CZECH TRANSLATION)Kde žijí příběhy. Začni objevovat