CEO's Nanny // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Girlfirend

„Musíme se sexem zpomalit, než nás to začne unavovat," řekla jsem a vyšla jsem ze sprchy. Byl to týden, co jsme s Harrym poprvé měli sex a od té doby jsme ho měli furt. Sledovala jsem, jak si otřel ručníkem obličej, než se ke mně otočil s úsměvem na rtech.

„Nemyslím si, že mě někdy začneš unavovat," řekl a jeho oči si prohlížely mé tělo. „Navrhuju, aby ses během dvou vteřin oblékla, než budu mít nutkání hodit tě na postel."

Cítila jsem pokušení, ale věděla jsem, že dneska mám nějaké věci na práci.

„Penelope má brzy narozeniny," zmínila jsem a přikývl. „Vymyslíme něco?" zeptala jsem se a oblékla jsem si ladící kalhotky k podprsence.

Jak jsem to udělala, Harry mě sledoval se založenýma rukama na hrudi.

„No, všechno to záleží na ní, říká, že je dost stará na to, aby dělala vlastní rozhodnutí," zamumlal Harry, připomněl mi včerejší konverzaci u večeře.

„Proč nemůžu mít přítele?"

„Proč bys ho chtěla? Je ti teprve šest."

„Jestli jsem dost stará na to, abych se sama oblékla, pak jsem dost stará na to, abych dělala vlastní rozhodnutí."

„A pořád jsi dost stará na to, abys dostala zaracha."

Zasmála jsem se, když jsem si na to vzpomněla.

„Jestli tohle nezvládám, nechci si ani představit, co budu dělat, až bude v pubertě," zaskuhral Harry a přetočila jsem oči.

„Budeš v pohodě," ujistila jsem ho a hodila jsem špinavé prádlo do koše. „Máma a Gemma dorazí?" zeptala jsem se a učesala jsem si vlasy do culíku.

Harry se kousl do vnitřní strany tváře.

„Máma je z letadel trochu vyděšená, abych byl upřímný, a Gemma má Dessy, ta je pořád trochu malá a navíc je Gemma paranoidní, že Dessy najednou přestane dýchat a nebude tam žádný lékař," vysvětlil a přikývla jsem. „Myslím si, že dobrá večeře v restauraci pro ní bude dost, má ráda dobré jídlo."

„Pak jí musím koupit dárek," řekla jsem. Rozhodně jsem musela do obchoďáku.

„Dobře, ale nic moc drahého, Rosie, dobře? Nechci, aby byli rozmazlení," řekl. „Na druhou stranu, proč nejdeme všichni? Myslím, že děti by měly radost."

„Seš si jistý? Nemám problém jít sama," řekla jsem, Harry přikývl a dal mi pusu na čelo.

„Bude to zábava."

***

Harry, děti a já jsme chodili po obchoďáku asi půl hodiny, než holky chtěly jít do obchodu Disney, když jsme tam vešli, Sophia šla rovnou k malému hradu, zatímco se Penelope rozhlížela.

„Kdo je tvůj oblíbenec, zlato?" zeptal se Harry, kleknul si vedle Penelope, která se dívala na vycpané hračky.

„Tento rok nechci dárek," řekla po chvíli, podívala se na nás oba, skoro jako by věděla, proč jsme tady byli.

„Proč ne, Penny?" zeptala jsem se, podívala jsem se na ni a ona pokrčila rameny. „Co bys teda chtěla?"

„Aby táta tolik nepracoval, loni na moje narozeniny pracoval," řekla, podívala jsem se na něj, Harry se zklamaným výrazem se podíval na Penelope, skoro jako by nemohl uvěřit, že to řekla.

„Nepracoval jsem," protestoval. „Nepamatuješ si, že jsem ti dal tu wii konzoli, kterou jsi vždycky chtěla? Byl jsem tam, Penelope."

„Jo, potom, co jsi tam nebyl celý den, a uviděla jsem tě další ráno." Založila si ruce na hrudi a vyzvala Harryho.

„Nezačínáš být starší, začínáš být drzá," řekl Harry a Penelope pokrčila rameny. „Fajn. Žádné dárky, co bys ráda dělala?"

„Proč je to vždycky na mně? Ty jsi můj táta, měl bys to vědět," odpověděla, Harry stáhl rty a pak se naklonil ke mně.

„V tomhle věku dostávají holky... ty víš, co?" zašeptal, chrochtla jsem a strčila jsem mu do hrudníku.

„Dala by sis večeři na nějakém konkrétním místě?" zeptala jsem se a pokrčila rameny.

„Jestli chcete," řekla, než odešla, rozptýlila Sophii, která se dívala na Disney panenky. Otočila jsem se k Harrymu.

„Prosím, nikdy nás neopusť," řekl Harry a schoval si obličej do mého krku. „Nejsem připravený na její postoj."

„No, slyšel jsi ji. Řekla, že chce, aby sis dal volno z práce, možná bychom mohli jít na večeři a pak se vrátit domů a dívat se na pohádky s dobrotama?" navrhla jsem a přikývl.

„Upřímně, to zní jako plán," řekl, odvrátil se ode mě a všiml si chlapa, který chodil po obchodě a rozhlížel se. „Sakra," zamručel a zamračila jsem se.

„Co se děje?" zeptala jsem se.

„To je jeden z mých kolegů. On je ten, co mě zve pořád ven a řekl jsem mu, že dneska bych šel, ale nepůjdu," řekl a hned, jak to dořekl, chlap byl za ním.

„Harry, ty dobytku." Uchechtl se muž, a když se Harry otočil tak, aby stál vedle mě, mohla jsem vidět jeho obličej.

„Sleduješ mě, co děláme, Liame?" zeptal se Harry a Liam zaklonil smíchem hlavu.

„Nedělej si naděje, kámo. Věděl jsem, že se neukážeš a vzpomněl jsem si, že synovec má zítra narozeniny, tak tady jsem," řekl, než začal věnovat pozornost mně.

„Liame, tohle je moje přítelkyně Rosalie, Rosalie, tohle je Liam, můj-."

„Dlouholetý kamarád, rád tě poznávám." Potřásl mi rukou s úsměvem. „S chlapama jsme se snažili tě poznat už delší dobu, ale Harry tě schovával."

„Taky tě ráda poznávám," řekla jsem s úsměvem.

„To je pravda." Zazubil se Harry a Liam se zasmál.

„Nicméně, Vanessa a já chceme jít příští týden na večeři, chlapi taky přijdou a ty bys měl vzít Rosalie, ať taky může být ve společnosti žen a nejen s tebou." Utahoval si z něj Liam a Harry zamručel.

„Zdvořile odmítnu, příští týden něco máme."

„Kolikrát mě budeš ještě krmit tou ubohou výmluvou a budeš čekat, že tomu věřím?" Liam nadzvedl obočí.

„Nemáme, Rosie?" otočil se Harry ke mně a přikývla jsem.

„Vlastně máme. Penelope má příští týden sedmé narozeniny, ale rádi bychom přišli," řekla jsem a soucitně jsem se usmála.

„Dobře, fajn. Jí věřím," řekl. „Hádám, že půjdu, uvidíme se v práci, jelikož je to jediné místo, kam chodíš," zavtipkoval Liam a praštil Harryho do ramena, jak procházel kolem. „Měj se, Rosalie." Usmál se na mě a zamávala jsem.

„Je fajn," řekla jsem a stoupla jsem si před Harryho.

„Až moc fajn, až je mi špatně," poznamenal a přetočila jsem oči. „No, hádám, že jsi poznala jednoho z mých přátel. Kdy poznám já někoho z tvých?"

Vybavila se mi jedna z opilých kamarádek, jak křičela z plných plic.

„Um. Myslím, že nikdy," řekla jsem a uchechtl se.

„Proč ne?"

„Protože kamarádky jsou v mém věku, víš? Ty jsi trochu...," nedopověděla jsem to a přikývl. „Neřekl bys, že se k nám připojí na večeři, věř mi."

„Možná jednou," řekl a dal mi pusu na čelo, než zavolal holky. Chytil kočárek a šli jsme pryč.

„Tvoje přítelkyně, huh?" řekla jsem a připomněla jsem fakt, že mě nazval svou přítelkyní. Vybouchly mi z toho motýlci v břiše.

Nakrčil nos.

„Věř mi, nikdy jsem si nemyslel, že bych tuhle větu použil ve třiceti."

Zasmála jsem se.

„No, mně se to líbilo." Usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil.

___________

Pořád nestíhám...