CEO's Nanny // h.s. (CZECH TRANSLATION)

I want you

Harry

Poté, co jsem vysadil děti v Londýně u mámy, letěl jsem do Portlandu. Posun času by byl krutý.

Jel jsem taxíkem k domu její babičky a napůl jsem spal, ale po třiceti minutách jízdy k domu, které byly skoro identické, jsme nakonec dojeli na adresu.

A zase pršelo.

Poté, co jsem zaplatil, šel jsem k předním dveřím a třikrát jsem zaklepal, ale nic. Rozhlédl jsem se kolem, všiml jsem si keře růží u okna, uvědomil jsem si, že jsem asi měl donést kytky.

Ohlédl jsem se ke dveřím, než jsem šel ke keři, vzal jsem růži a trhnul jsem sebou, když jsem se píchnul o trn a začal jsem krvácet. Slyšel jsem nějaký pohyb za dveřmi a rychle jsem se rozhlédl po jeteli s pěti lístky.

„Jsem tak pitomý," zaskuhral jsem, zatímco jsem ho trhal a narovnal jsem se. Když se dveře otevřely, Rosalie stála za nimi, měla na sobě šedou mikinu se slovy University of Portland.

Zírala na mě, než řekla.

„Co tady děláte?" založila si ruce na hrudi.

„Nepustíš svého šéfa dovnitř?" zeptal jsem se laškovně, než přetočila oči a zabouchla dveře. „Počkej, ne, omlouvám se, byl to jen vtip! Rosalie, prosím, otevři."

Když otevřela, posunula se na stranu a nechala otevřené dveře.

„Pojďte dál," řekla monotónním hlasem. Rozhlédl jsem se kolem, všude jsem viděl stejné rámečky s fotkami jako posledně, ale jedna nová fotka upoutala mou pozornost.

Byla to fotka jí s dětmi, seděli na trávě na zadním dvorku, Erica měla v náručí a holky ji objímaly kolem krku s velkými úsměvy.

Usmál jsem se a podíval jsem se na ni, jak sundávala knihy z gauče.

„Můžete se posadit," řekla a pokynula ke gauči. Sundal jsem si sako a posadil jsem se, podíval jsem si na ni, když si sedla do tureckého sedu na gauči.

„Můžete mi říct, co tady děláte?" zeptala se.

„Jsem si jistý, že víš, proč jsem tady," řekl jsem, nespouštěl jsem z ní oči. Bože, i bez make upu a ve velké mikině pořád vypadala krásně.

„Jsem si jistá, že jste neletěl tisíc mil jen proto, abyste se mnou hrál nějaké hry, pane Stylesi. Takže pokračujte a dostaňte se k části, kde řeknu, že se k práci s vámi nevrátím," řekla s úsměvem a zafuněl jsem. Rozhlédl jsem se a podal jsem jí jetel.

„Díky?" řekla nejistě a podívala se na něj.

„Jsem ochotný zaplatit ti dvojnásobek toho, co jsem ti platil, když se vrátíš," řekl jsem a naklonil jsem se dopředu.

„Tohle není váš další obchod, pane Stylesi," řekla a založila si ruce na hrudi.

„Pak ti zaplatím, aby ses vrátila a byla s námi, ne jako jejich chůva, ale jako jejich matka."

„To je to samé, akorát nejsem jejich máma," vyzvala mě.

„Oni si myslí, že jsi, jsi ochotna jim ublížit ještě více tím, že se nikdy nevrátíš?" řekl jsem a ona se odvrátila. „Jak můžeš být tak krutá?"

„Tys mě donutil odejít!" ukázala na mě.

„Řekl jsem ti, že tě nevyhodím!" vyjel jsem. „Odešla jsi sama. Bez ohledu na to, že jsem ti řekl, abys neodcházela, dal jsem ti důvody, abys zůstala, ale i tak jsi odešla."

Zůstala tiše, než promluvila.

„Proč jsem tak speciální, že ses vrátil až sem a zkoušíš mě dostat zpátky?" řekla a podívala se na mě. Mohl jsem říct, že něco bylo za jejím pohledem, možná naděje.

„Protože," řekl jsem. „Vždycky jsi o nás chtěla mluvit, a jak to mezi námi bylo, a vím, že jsem na to nikdy neměl čas."

„Ou, takže chceš o tom mluvit teď?" poznamenala.

„Proč ne?" pokrčil jsem rameny. „Co chceš, abychom byli?"

„Přestaň to dělat." Přetočila oči.

„Dělat co?"

„Chovat se, jako že to je všechno pro tebe obchod!" odpověděla. „To je všechno, co znáš." Zajela si prsty do vlasů, jasně byla naštvaná. „Co ode mě chceš?"

„Řeknu ti, co chci, a ty mi můžeš říct, jak se cítíš," řekl jsem. „Chci, aby ses vrátila, nejen kvůli dětem, ale taky kvůli mně. Chci se vedle tebe probouzet každé ráno a každý večer, než usnu. Chci, abys tam byla, ale tentokrát ne jako chůva, ale jako moje. Chci s tebou trávit dny a noci a každou vteřinu, minutu, hodinu a rok." Podívala se na mě. „Protože věřím, že tě dokážu milovat."

S tím se opřela do křesla, zatímco se na mě dívala, jako by viděla ducha. Mohl jsem ji milovat a rychle. Omotala si mě kolem prstu a ani o tom nevěděla.

„A co Renata?" řekla po chvíli. „Zapomínáš, že jsem ji přivedla zpátky?"

„Ne, ale s tím si poradím, až se vrátíme," řekl jsem. „Za předpokladu, že se se mnou vrátíš."

Zaskuhrala a opřela se.

„Pane Stylesi-."

„Přestaň mi tak říkat!" přerušil jsem ji. „Prosím, nikdy mi nepřestávej říkat Harry."

„Harry." Podívala se na mě. „Kde jsou děti?"

„Nechal jsem je u své mámy," řekl jsem a vykulila oči.

„V Londýně?" posadila se rovně, zasmál jsem se, než vstala a šla nahoru.

„Kam jdeš?" zvedl jsem obočí a ona se zastavila.

„Zabalit si." Usmála se na mě. „Vrátíme se pro našeděti."

_______________

Takže teď stačí Renatě sbalit pět švestek a poslat ji do věčných lovišť.:)