CEO's Nanny // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Whiskey

Harry

Sakra.

Co jsem to za idiota? Nechal jsem Rosalie odejít bez boje? Tolik mi věci ulehčovala, tak moc, že bylo pro mě snadné s ní chtít být.

Teď byla pryč a všechno to bylo na mně. Byly čtyři hodiny ráno a seděl jsem na zadním dvorku na plážovém lehátku u bazénu, měsíční světlo a světla z bazénu byla jediným zdrojem světla kolem mě.

Vypil jsem sklenici whiskey, než jsem si nalil další. Byl to týden a půl, co Rosalie odešla a život se se mnou rozhodně nemazlil.

Děti se vrátily do depresivního stavu, Renata byla strašná a neschopná matka, ačkoliv se nic nedělo. Byli jsme zpátky na začátku.

Snažil jsem se Rosalie kontaktovat, ale nezvedla mi to, ani jednou. Děti byly z jejího odchodu smutné a já taky. Věci byly bez ní temné.

Renata přišla ke mně domů a všechno posrala. Nebylo divu, že ji moje máma nikdy neměla ráda. Byla neschopná a byl jsem slepý, že jsem to neviděl, protože jsem byl do ní zamilovaný.

Ale o to nešlo. Nebyl jsem do ní zamilovaný. Sakra, nedokázal jsem ji ani vystát. Jak jsem si ji někdy mohl vzít? Jak říkala moje máma, jediná dobrá věc, kterou mi dala, byly tři úžasné děti.

Tři děti, které nebyly ani trochu jako ona. Kromě toho, že Sophie měla blonďaté vlasy a modrozelené oči. To bylo všechno, co z ní měla, zbytek byl Rosalie, což bylo ironické vzhledem k tomu, že Rosalie nebyla její máma, ale i tak ji měli tak rádi.

Od doby, co tady byla, zabral jsem si pokoj pro hosty, kde Rosalie spávala, než se přestěhovala do mé ložnice. Měl jsem štěstí, že její polštář pořád dobře voněl, a po týdnu se vůně začala vytrácet.

Nesnášel jsem, že ji přivedla do mého domu bez pozvání, ale zase jsem věděl, že to tak nebylo. Věděl jsem, co myslela a proč si myslela, že dělala nejlepší věc. Týden měla tu práci, nechápala vážnost toho všeho, proto jsem věděl, že její úmysly byly dobré.

Jenom jsem si přál, aby se to nestalo.

Nikdy bych Rosalie nedokázal nenávidět, ani trochu. Jak bych mohl? Měla pravdu. Sakra, měla pravdu ve všem. Nezáleželo na tom, co jsem řekl nebo udělal, věděl jsem, že i tak by měla pravdu.

Jasně, nebylo správné Renatě napsat, ale starala se o mé děti natolik, že udělala to, co si myslela, že by je udělalo šťastné, i když to nebylo to, co chtěly.

Běž za ní.

Řekla mi moje mysl. Ale věděl jsem, že to nechtěla. Zlomil jsem jí srdce a její odchod zlomil mé.

Jak jsem tam seděl, utápěl jsem svůj žal, pomyslel jsem si, miluju ji? Rosalie byla s námi měsíce a půlku z toho jsme si byli blízcí.

Byla někdo, o kom jsem věděl, že by rodiče pro mě chtěli, hlavně moje máma. Asi nám začala plánovat svatbu od okamžiku, kdy ji poznala.

Samozřejmě. Samozřejmě jsem ji miloval, kdo taky ne? Byl bych blázen, kdyby ne. Možná ne tak specificky, možná jsem na tom pořád pracoval. Ale byla jen otázka času, kdy by ucítila to samé.

Byl jsem si vědom, že zamilování přicházelo rychleji, než když jsem byl mladý, protože když jsem byl mladý, měl jsem pocit, že jsem měl všechen čas na světě.

Trochu opak toho, když je vám skoro třicet pět. Zdá se, že čas letí daleko rychleji, a když Rosalie bylo dvacet čtyři, nechtěl bych ji vyděsit, pokud by se rozhodla ke mně vrátit.

K nám.

K téhle rodině.

Karma je vážně kyselá mrcha.

„Do prdele s tím," zamumlal jsem, vstal jsem z lehátka a šel jsem dovnitř. Šel jsem rovnou do dětského pokoje a začal jsem dětem balit oblečení.

Nestál bych tady jenom tak a nic nedělal. Rosalie byla pro mě a děti velkou pomocí. Byla daleko lepší matka než Renata.

Bylo na ní něco, co všechno zlepšovalo. Nemusela ani nic udělat, můj den byl kompletní, kdykoliv jsem ji uviděl.

Nezůstal bych tady a nedíval bych se, jak děti byly s každým dnem v depresích.

Přivedl bych Rosalie tam, kam patří.

______________

Konečně slova chlapa. Konečně si pro Rosalie dojde, jako kdyby ji nenechal odejít, tak by nikam nemusel, ale to je jeho problém. :()