CEO's Nanny // h.s. (CZECH TRANSLATION)

PEARS

Byla jsem na poslední kontrole a byla jsem vyděšená. Pokud jsem si myslela, že být těhotná bylo děsivé, být pár týdnů od porodu bylo ještě děsivější. Byla jsem na poslední kontrole a teď jsme museli jen čekat.

O týden později jsem měla bolestivé kontrakce sem tam, než se dostali k tomu, kdy byly jedna za druhou, musela jsem Harrymu připomínat, že by se miminko nenarodilo až do příštího týdne, ale i tak mě odvezl do nemocnice a tak jsem byla tady.

Ležela jsem v chladném pokoji, zatímco Harry hlasitě spal malém gaučku, který mu pokoj nabídl. Byly dvě ráno a dívala jsem se na horor v televizi, jež visela na stěně.

Nejedla jsem nic jiného, než čipsy a nechtěla jsem nic jiného, než se přes to dostat, abych mohla jíst normální jídlo. Děti byly u Harryho mámy asi tři dny, takže když by to přišlo, Harry by nemusel dvakrát letět a riskovat zmeškání porodu.

Odmítal spát, když jsme tady dorazili, ale práce k němu nebyla celý týden milá, takže spal ve chvíli, kdy si lehnul. Povzdychla jsem si a rozhlédla jsem se po pokoji, než mi oči spočinuly na kabelce, měla jsem tam malou půlku čokoládových placiček, musely tam být už nějakou chvíli.

Kousla jsem se do vnitřní strany tváře, pomalu jsem natáhla ruku, abych je vzala, ale v okamžiku, když jsem se chystala to udělat, ucítila jsem teplé mokro, a když jsem se podívala pod sebe, postel byla promočená.

Já jsem se počůrala?

„Fuj," zaskuhrala jsem, posadila jsem se a otočila jsem se na Harryho, jehož pusa byla lehce pootevřená.

„Harry, pst," řekla jsem, ale neuspěla jsem, byl mimo. Chytila jsem prázdný růžový kelímek a hodila jsem ho po něm, trefila jsme ho do stehna a otevřel oči.

„Co je? Jsi v pořádku?" zeptal se, vstal a položil mi ruku na břicho, vypadal znepokojeně, skoro jsem se hanbila mu říct, že jsem se počůrala.

„Myslím, že jsem se počůrala," řekla jsem s červeným obličejem. „Můžeš mi pomoct vstát?"

„Ty cože?" zamračil se a lehce se podíval na postel, než vytřeštil oči. „Zlato, nepočůrala ses, praskla ti voda."

„Ou," dokázala jsem říct, cítila jsem se ještě hůř. „Teď co?"

Slyšela jsem, jak se Harry uchechtl, než stiskl tlačítko vedle postele, kterou obešel, asi zavolal sestřičku do pokoje. Asi za dvě minuty vběhla dovnitř s lehkým zaklepáním.

Všechno od tohohle okamžiku byl chaos. Harryho mobil pořád zvonil, lidi chodili dovnitř a ven, v zádech jsem měla zapíchnutou šesti palcovou jehlu, dali mi léky, jak jsem chtěla, abych nic necítila, a i tak mi odepírali jídlo.

Harry kvůli podání epiduralu musel odejít, ale o deset minut později se vrátil s Gemmou, kdybych nebyla těžce omámená, vyskočila bych a radostně bych zatleskala. Rychle šla vedle mě a chytila mě za ruku, odhrnula mi vlasy z obličeje a zářivě se na mě usmála.

„Rosie, jak se cítíš?" zeptala se mě Gemma a sedla si vedle mě na židli.

„Prošla sis tím, takže víš," nadala jsem jí. „Co tady děláš?"

„No, řekla jsem už před několika týdny Harrymu, aby mi dal vědět, až budeš rodit, abych mohla přijet jako morální podpora. Máma by tady taky ráda byla, ale nemá ráda lítání," vysvětlila a přikývla jsem, poplácala jsem ho po ruce.

„Jsem ráda, že jsi tady, věděla jsi, že ti nedají najíst, když rodíš? Je to v Londýně stejné?"

Gemma a Harry se zasmáli.