Stalker LARRY KRIMI cz

Chapter 11 - I (don't) need you

LIAM 

"Už Vám to začíná jít, Liame." pochválila mě Mercy na další lekci klavíru. Dneska je tu i Alex, ale připadá mi, že ji něco trápí, stejně jako její maminku. 

"Snažím se. Měl bych na vás, Mercy, jednu prosbu." zazněl jsem trošku tajemně, i když to jsem vážně nechtěl. Neumím moc ovládat svůj hlas, když mi na něčem, nebo spíše na někom, hodně záleží. 

"Nic osobního, Liame. Už jsem vám to říkala posledně." řekla Mercy přísně a odvrátila svou tvář k oknu, jakoby se dívala ven. 

"Ne, to nechci. Omlouvám se za to osobní otázku posledně. Chtěl jsem se zeptat, jestli byste se mnou obě dvě nechtěly vyrazit do parku. V přírodě na čerstvém vzduchu se vždy rodí nové inspirace." pokusil jsem se o úsměv a doufal, že můj úsměv byl alespoň trochu slyšet v hlase a Mercy mě neodmítne. 

"Víte, Lia..." nedokončila Mercy větu.

"Ano, mami, půjdeme, prosím," začala žadonit Alex. "Dříve jsme spolu často chodily do parku a k rybníku, ale poslední dobou se pořád držíme doma. A nevím proč, co se najednou stalo?" 

"To teď nebudeme rozebírat Alex, prostě nikam nepůj..." 

"Ach jo, to je fakt strašný. Vůbec na mě nekoukáš." řekla dcera matce, aniž by si uvědomila svá slova, že její matka se na ni 'vůbec nekouká' a s těžkým dupáním odešla do svého pokoje. 

Nechtěl jsem se na nic ptát, avšak mě napadala spousta otázek. 

"Mohl byste ve čtvtek místo lekce?" zeptala se mě nakonec Mercy. Srdce mi začalo bít radostí strašně rychle a silně, že jsem ho cítil až v krku. "Ano, můžu. Jsem rád a už teď se těším." Radost jsem neskrýval a myslím, že to teď Mercy poznala z mého hlasu na 100 %. 

"Dnešní lekci končíme. Hezký večer." Stroze se rozloučila, vydala se na chodbu a ani nečekala, až opustím její dům. 

**********

HARRY 

Už hodinu projíždím Londýnem, přes malé části okolo pěkných rodinných domků, ale i přes dálnice, které z jedné strany lemují ohrady a pastviny s koňmi. Blíží se západ slunce a já mám v hlavě stále nerozluštěné záhady. 

Co ode mě Louis čeká? Nerad bych ho zklamal nebo nějakým způsobem ubližoval, ale přijde mi, že ten kluk prostě moc tlačí na pilu. Na jednu stranu ho chápu, on za celé dva roky nevěděl, kde jsem nebo jestli žiju, zatímco já jsem věděl, kde je on. Ani jsem se nezmýlil v tom, že bude stále pracovat u policie, je to jeho srdcová záležitost a právě v práci se dokáže alespoň trochu odprostit od svých problémů. Z tohoto důvodu jsem byl na druhou stranu celkem zaskočený, že se odstěhoval z našeho bytu zrovna k Martinovi. 

A zase ten Martin, ty vole. Nemám ho rád, on nemá rád mě, což mi je totálně u prdele, ale bůh ví, co všechno tomu Louisovi nabulíkoval do hlavy. Já si na tebe posvítím, Martine, neboj se. 

Stejně tak si musím posvítit na Horana. Tomuhle už vůbec nerozumím. Největší vlezdoprdelka co znám a teď vrchní komisař a vedoucí oddělení. Se poseru. Vždycky ráno roznášel kafe, ale u mě to měl marný. Od takového cucáka si brát kafe, ještě by mi do něj vzteky naflusal, blbeček. Taky na tebe dojde kamaráde, neboj, to ti ani ten tvůj hlídací pejsek Tom v kanceláři nepomůže. 

Taky bych mohl znovu zkusit zavolat Liamovi a poprosit ho o pomoc s Malikem. Odpoledne mi nezvedal mobil, asi měl odpolední ordinační dobu. Spíš se s ním sejdu osobně. Opatrnost za všech okolností. A navíc by mi mohl projevit ještě jednu laskavost.