Stalker LARRY KRIMI cz

Chapter 2 - The old occurrence

Současnost, Liam Payne

„Ty lidi mě opravdu nikdy nepřestanou překvapovat" zmíním se Kate, přičemž si oba balíme věci. V nemocnici sv. Tomáše uprostřed Londýna společně pracujeme na forenzním oddělení psychiatrie, která je tu víceméně spojená s psychologickou poradnou.

„Lidi vždycky přijdou s něčím novým," odmlčí se, „nechceš zajít večer do kina nebo někam?" Pramínek hnědých vlasů jí spadl do tváře. Je vidět, že její oči mě prosí, ale m to spíše děsí.

„Ne... nezlob se, Kate, ale musím se dneska pořádně vyspat, zítra budu mít první lekci klavíru."

„Cože?" Její temné oči ještě víc potemněly.

„Dneska, jak za mnou byla n kontrole paní Smithová, nabízí soukromé lekce klavíru." Mercy je slepá, proto nechodí do práce a aby uživila sebe i dceru a měli se dobře, přivydělává si lekcemi klavíru.

„Hm, tak zítra v práci, měj se."

„Čau." Kate si pořád dělá marné naděje, už mě nebaví jí jen naznačovat, že nemám zájem.

**********

Martin

Celou cestu z práce domů jsem přemýšlel o dnešní vraždě. Samozřejmě jsme dospěli k závěru, který nesnáším ze všeho nejvíc - žádné stopy vedoucí k pachateli.

Zaparkoval jsem před domem vedle Louisova černého auta. Po Harryho zmizení byl na tom hodně špatně, a tak měl jít na pár týdnů bydlet ke mně. On však už s odchodem rozhodně nepočítá. Neříkám, že mi to vadí, Louis je báječný spolubydlící, ale jenom abyste byli v obraze.

Otevřu tmavé vchodové dveře z masivního dřeva, shodím ze sebe černý kabát a boty a zamířím do kuchyně, kde se svítí. Na stole spatřím velkou domácí pizzu a krabici s pomerančovým džusem. Za stolem sedí Louis jako hromádka neštěstí, lokty se opírá o stůl a hlavu na složenou v dlaních.

„Stalo se něco, Louisi?" Trošku se bojím jeho odpovědi, ale odezva z jeho strany nepřichází. „Proč jsi dneska nepřijel k případu? Niall je celkem nasra..."

„Niall..." řekl velice důrazně a temně, takového ho ještě neznám, „mi může políbit prdel." Hlavu nechává stále sklopenou v dlaních.

„Co se stalo?" Ano, po celou dobu, co u mě bydlí, tuším, že mi něco tají. Když se mi nedostává odpovědi, zkusím začít dialog na nové téma.

„Nemyslíš, že by se ovocný džus navečer neměl pít? Má hodně cukrů a může se stát, ..." Odmlčím se a hlasitě polknu, protože můj jinak v pohodě kolega zvedl po 10 letech (omluvte mou ironii) hlavu od stolu a díval se mi pronikavě do očí. Z jeho pohledu jsem zjistil, že bude lepší, když budu držet hubu. Sedl jsem si a vzal si kousek pizzy.

„Viděl jsi mrtvolu?" Pořád mě pronikavě probodává pohledem.

„Ne. Teda ano, ale jen na fotkách."

„A jsi debil?" V jeho hlase nejsou slyšet žádné emoce, pouze vážnost.

„A nechceš se do prdele uklidnit? Pokud vím, ty jsi tam měl být taky a Horan nám kvůli tobě sebral prémie." Jsem maximálně vytočený, proto hodím kousek šunkové pizzy zpátky n talíř.

„Ať si ty prémie strčí do prdele. Potřebuji s tebou zítra odpoledne mluvit." Z jeho slov mi z neznámého důvodu běhá mráz po zádech. Kývnu. „Zítra ve 14.00h v kavárně Starbucks." Znovu jsem kývl, on mi souhlas opětoval a odešel nejspíš do jeho ložnice. Tohle byl opravdu divný rozhovor.

*********

Niall Horan

Vůbec mi to nemyslí. Někde musí být přeci nějaká skutečnost, která nám pomůže rozvázat uzel včerejší vraždy. „Lucy Easter, 24 let, prodavačka. Smrt přišla nečekaně a taky tak odešla."

„Můžeš přemýšlet potichu? Nejsi tu sám, Nialle."

„Ty můžeš přemýšlet za mě! Proč jsi včera nedorazil na místo činu?" Pomalým krokem se přibližuji ke stolu Louise. Vždycky si myslel, že má navrch, povyšoval se nade mnou. Od doby, kdy jsem se stal vrchním komisařem, mu vždy o trochu zkrátím hřebínek. Já nejsem jako ten jeho buzík Harry, já mu za úsměv na platu nepřidám. Ani tak mu nepřidám, za ty všechny roky výsměchu a ztrapňování. Všechno se mu vrátí. Vše dokážu zařídit. „Dočkám se odpovědi, Tomlinsone?"

„To není tvoje věc." Očima jsme se nesetkali, svůj pohled směřuje na papíry a fotografie na stole.

„Poslouchej Tomlinsone," opřel jsem se o stůl a rukou chytl jeho bradu, aby se mi díval do očí, „svoji práci máš tady, tak začni něco dělat. Poslední dobou jsi mimo mísu." Bez odpovědi mi odstrčil ruku a znovu se díval do papírů. Dávám mu týden na vzpamatování, pak ho vyrazím.

**********

Louis

Jsem rád, že Martin přišel do kavárny včas. Beze slova si přisednul ke mně, zdravili jsme se už ráno v kuchyni. Díval se na mě vážným pohledem. Je mi jasné, že čeká na to, až začnu mluvit.

„Martine, vím, že si myslíte, že jsem blázen, co patří na psychiatrii, ale Harry žije, vím to." Stále mě sleduje vážným pohledem a neodpovídá, proto pokračuji. „Víš, je celkem divné, že až po dvou letech se najde Jörgův prst. Myslím, že to taková náhoda nebude." Podívám se na Martina a pobídku ho, aby něco řekl.

„Víš Louisi, máme tu teď jednu důležitou vraždu. Vím, že ti na Harrym hodně záleželo, ale nebuď paranoidní." Upil ze svého šálku kávy a chce ještě něco říct, proto dál mlčím. „Na druhou stranu bych si přál, aby ses už dál netrápil. Takže, potřebuješ moji pomoc?"

„Věděl jsem, že se na tebe můžu spolehnout Marty." Po dlouhé době mám konečně zase radost a naději. „Chci navštívit toho rybáře a trošku si s ním popovídat." Řekl jsem mu svůj plán.

„Niall s Tomem už ale u něj na výslechu byli."

„Já vím, a proto mi Niall nedovolí nakouknout do této složky spisů, kde je napsaná adresa. Chce, abych se především věnoval aktuálnímu případu. Na tebe ale dá." Vzhlédl jsem k němu s nadějí v hlase.

„Dobře, ráno ti nenápadně položím složku na stůl. Kdy tam chceš jet?"

„Asi hned po práci."

Jsem rád, že mi Martin pomůže. Možná již brzy nastane ten den, na který už dlouho čekám.

V kavárně jsme nakonec zůstali až do večera. Dostali jsme se taky k té nerozluštěné vraždě. Jak jsme si to pořád opakovali dokola, v hlavě se mi vynořila vzpomínka.

„Pamatuješ si na Malika?"

„Na koho?"

„Na Malika. Nevím už, jak se jmenuje jménem, ale před 7 lety ho po autonehodě zavřeli do vězení pro duševně choré." Dávám mu chvíli času, aby zapátral v paměti, pak pokračuji. „Svoje oběti probodl, posadil a dal jim ruku na ucho. Při poslední vraždě naboural a ztratil paměť."

„Jasně, vzpomínám si na to."

„Fajn. Lucy byla nalezena také v sedě s rukou na uchu."

„Myslíš, že to má nějakou spojitost?"

„Nejsem si jist, ale Malik možná zdrhnul."