Stalker LARRY KRIMI cz

Chapter 1 - Memories

Rytmická melodie, která sebou nese plnou náruč lásky a harmonie, jí proniká do uší a otevírá tak její srdce. Každý tón je procítěný a v těle se jí střídají emoce tak rychle, že dokonce nevědomky otevřela oči. I přes ty krásně tmavé hnědé oči, jako kaštany, nic nevidí. O to víc si však užívá Beethovena, který se rodí pod jejími prsty.

Náhle tempo zpomalí, uvědomí si, že v místnosti někdo je, jemný vánek ji pohladil po tváři. Tóny ustanou, prsty leží klidně na klavíru.

„Alex, ty už jsi dojedla oběd?" zeptala se malé dívky, která stojí opřená ve dveřích.

„Ano, mami, ale už je půl jedenáctý a ..."

„No to snad ne!" zvedla se žena a rychlým krokem zamířila k židli, která stojí vedle dveří, aby si mohla obléknout své šaty a vyrazit. Svými kroky si je naprosto jistá, konečky prstů se dotýká zdi a hlídá si tak správný směr.

Jednou rukou drží Alexandru před malým domkem a tou druhou zamyká. Ještě než vyrazí směrem k nemocnici, Mercy zašeptá: „Já přece nejsem blázen." Aniž by o tom věděla, její syn na ni hledí nechápavým pohledem.

**********(pozn. toto značení znamená změnu prostředí)

Louis

„Louisi, pojď sem." 

Bože já tak nesnáším jeho arogantní hlas. Po něm se tehdy měla slehnout zem. „Něco máme, dělej." Hluboce si povzdechnu, prudce se zvednu od svého stolu, až se hromádky papírů sesypaly, zamířím do rohu místnosti k velkému monitoru a té blonďaté palici. „Dívej, výsledky pitvy a DNA prokázaly, že ten prst je opravdu jeho."

„To ale neznamená, že je mrtvý." Řekl jsem celkem klidným hlasem, ačkoli ve mně se hromadí emoce, především kvůli vzpomínkám.

„Je mrtvý."

„Nialle, prober se, kurva! Bez jednoho blbýho prstu člověk dokáže žít a ještě k tomu taková svinská bestie! Ano, tenkrát jsem ho postřelil, Harry ho probodl a také postřelil, ale kde je, kurva, jeho tělo? Měsíce to moře prohledávali potápěči, měsíce jsme ho hledali úplně všude a nikde nic. Po dvou letech najde starý rybář vyplavený prst a Jörg je mrtvý? Tomu mám jako věřit?" Můj proslov a nával vzteku skončí hlasitým bouchnutím do stolu.

„Louisi, uklidni se. Po takové době už mrtvý být musí."

„Nemusí." Odmlčím se.

Po mém vyčerpávajícím projevu se ozve Martin. „Kluci, do mailu nám přišlo nějaké video." Bez hlásky se s Niallem a Tomem přesuneme k Martinovu stolu a bez hnutí pozorujeme video, které je bez zvuku.

Za okny malého luxusního domu telefonuje mladá žena blonďatá žena uprostřed obýváku. Za chvíli jí spadne ručník a na obrazovce se objeví její nahá ňadra. Bezpochyby jí je zima, má husí kůži, položí telefon a odejde. Obraz zaskáče a video skončí.

„Co to mělo být?"

„Nevím, Nialle, ale něco mi říká, že je to ještě horší, než to vypadá." Po Martinových slovech mi naskočí husina.

„Kdo to poslal?" zeptám se.

„Anonym. Na kanálu Youtube je napsáno LP321 a jiná videa tu nejsou, nic neodebírá. Kanál se založil včera, video bylo nahrané deset minut předtím, než jsme ho dostali." Vůbec mi to nedává smysl.

**********

Lucy

Tak kde je, už se ho nemůžu dočkat. Před chvílí se mi chtělo strašně spát, ale sprcha mě celkem probudila. James má každou chvíli přijet. Napadlo mě, že mu zavolám, ale v tom mi přeběhl mráz po zádech. S obavami se podívám z okna, jestli tam někdo není. Zrak mi zůstal stát na malinovém keříku, jako by se v něm něco mihlo. Chci panikařit a volat policii, ale něco ve mně vyvolá vlnu úlevy, když si vzpomenu, že chci zavolat Jamesovi.