Stalker LARRY KRIMI cz

Chapter 13 - I am not your friend

Louis, Martinův byt, úterý v podvečer

Jarní večery jsou ještě trochu chladné, avšak po dnešním dni by mě asi ani nepřekvapilo, kdyby se teplota pohybovala něco pod nulou. 

Potřeboval jsem už z práce vypadnout. Nejradši bych byl už v 'našem' starém bytě, ale s Harrym jsme se domluvili, že když už jsme se do té rekonstrukce pustili, tak to uděláme z gruntu a pořádně. 

Harry mě dneska doprovodil domů, tedy do Martinova bytu, který zůstal déle v práci, a ta zelenooká kudrlina mi teď dělá společnost na terase. Sedíme, popíjíme společně horký grog a vychutnáváme si k tomuto hořkému nápoji také hořkou chuť cigaret. 

Vypadá dneska velmi v klidu a vyrovnaně, i když trochu chladně, ale to je celý on. Dívá se před sebe a usmívá se. Na nic se ho ale zeptat nehodlám, to podvečerní ticho mi naprosto vyhovuje. 

Harry ale nakonec to krásné ticho prolomil jako první: "Půjdeš tam ve čtvrtek s námi? Nerad bych si kazil náladu s Horanem." 

"Takže se mě ptáš jen z toho důvodu, abych vyplnil poslední volné místo?" 

Trochu se usmál. "Ty máš teda jedovatý poznámky." Odfrkl si u té příležitosti. "Nabízím ti to samozřejmě proto, protože se nám spolu vždy pracovalo dobře. Naše myšlenky se perfektně doplňují. Navíc Liam tě zná mnohem lépe než toho blonďatýho cucáka, takže by nemusel být při práci tolik nervózní." Řekl a napjatě sledoval mojí reakci. 

Než jsem ale stihl odpovědět, Harry ještě dodal: "A to, že vyplníš poslední volné místo, tak to je jen příjemný bonus." Oba jsme se na sebe zasmáli. 

Přikývl jsem nakonec. "Jasně, že půjdu s vámi." 

Slunce zapadlo už před delší dobou, na obloze se začínají objevovat hvězdy. Zapálím si cigaretu a jdu se opřít o zábradlí terasy. 

Je až neuvěřitelné, jak blízko a nevědomky se můžete setkat s vrahem. Může kolem vás projet autem, projít okolo vás na ulici, stát před vámi nebo za vámi ve frontě. A pro vás je to na první pohled prostě jen obyčejný člověk. 

Zatímco vdechuji cigaretový kouř, prohlížím si sklonité střechy domů. Jeden dům vedle druhého. Tolik lidí. Tolik potencionálních obětí. Nebo i potencionálních vrahů? 

Odkud je ten 'náš'? Je místní? Zatím není jasné, podle čeho si své oběti vybírá, ale všechny oběti byly ve stejné poloze v sedě a s rukou na uchu. A byly to ženy. 

Vrah by mohl být nějaký zhrzený muž. Nebo klidně i žena. 

Taky jsem byl hodně zklamaný, když se Harry od svého zmizení neozval. Ale neumím si představit, že bych ho šel zabít. Jak bych se mu díval do tváře a aranžoval jeho tělo. Ne, to nikdy. 

Při té představě se mi zježily všechny chlupy na těle a otřásl jsem se. 

Lekl jsem se i ve chvíli, kdy ke mně Harry přistoupil a zezadu mě objal. 

"Nad čím to zase dumáš, Loui?" zeptal se mě. 

"Nad souvislostmi. Hledám pojítko. Malinkatý detail. A hovno." 

"A já si poslední dobou myslel, že to chceš u policajtů zabalit." Zasmál se Harry. Byl překvapený a v očích mu tak zářivě jiskřilo. Ten jeho pohled, ten toho umí napáchat. "Jsem rád, že jsi zpátky, Tommo." Přitiskl se ke mně. 

Už je to sakra dlouho, co jsme se naposledy takhle v objetí drželi. 

Tato krásná chvíle. Nedokážu odhadnout, jak dlouho jsme tam takhle stáli a kde se pohybovaly naše myšlenky, ale z pocitu beztíže nás vytrhl zvuk vchodových dveří. Martin je doma.