Louis Tomlinson, profesionální kriminalista londýnského oddělení se snaží ze všech sil soustředit na práci, ale jedna věc mu v tom brání. Událost, která se stala před dvěma lety, do jeho života se zapsala ale hodně hluboko. Ztratil svého nejlepšího...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Louis
Po tolika měsících samoty a neúplnosti opět pociťuji úsměv na mé tváři. Dřív jsem si myslel, že pouto, které s Harrym máme mezi sebou, je jen přátelství, ale až v době, kdy zmizel, jsem zjistil, že mi na něm záleží mnohem víc. „Harry? Jak to vlastně v tu noc dopadlo? Proč ses nevrátil?"
„Příliš mnoho otázek, nemyslíš?" Zadíval se na mě tím sexy neodolatelným pohledem, avšak mu nedám najevo, že se nad ním rozplývám. Asi jsem ale mlčel moc dlouho, protože vydechl a začal se mi svěřovat.
„Víš Loui, bylo to těžký, až chvílemi neuvěřitelný. Nikdy jsem si nemyslel, kolik toho může člověk unést. Jörga jsem pronásledoval dva dny bez jídla, bez odpočinku, bez tebe, ale měl jsem před sebou cíl, který jsem prostě musel splnit. Udělal chybu. Určitě si vzpomínáš na Josepha - toho rybáře." Přikývl jsem. „Tak jeho manželku Stephanie stihl znásilnit a zabít, to byla jeho chyba, Joseph mi pak pomohl zabít jeho." Nemůžu uvěřit jeho slovům. Celkem se bojím toho, co přijde teď. „Stephanie nechal ‚Joe' zpopelnit a Jörga jsme společně pohřbili. No, a abych měl důkaz pro policii, uřízl jsem mu prst a naložil ho do methaldehydu."
„Harry, ale proč tak dlouho?"
„Louisi, myslíš, že bych Horanovi někdy řekl pravdu? Musel jsem čekat, než se tělo na 100% rozloží, aby nezbyly žádné důkazy po něm. Až když jsem si byl jist, řekl jsem rybáři, ať vás zavolá. Když jsem čekal na tvůj příjezd, samozřejmě přijel Horan ještě s nějakým týpkem."
Ty jo, nemůžu popadnout dech a to jsem jen posluchač. Dokonce mě přešla i chuť na oběd, který by nám měli každou chvíli přinést. „Proč si mi nezavolal, když byl mrtvej?" Z neznámého důvodu se mi nahrnuly slzy do očí.
„Utopil sem mobil během dvoudenní cesty za Jörgem."
„Sakra Harry! Ty neznáš číslo na policii? Existují taky telefonní budky, i na vesnici." Právě teď mi došla slova. Akorát mě dovedl neskutečně vytočit.
„Promiň."
„Harry, na tohle promiň, nestačí. Nikdy jsem se s tvým zmizením nesmířil, nikdy jsem si to nepřipustil. A chceš něco říct? Taky mi nebylo nejlíp, nemohl jsem v našem bytě sám vydržet, všechno mě nervovalo, nemohl jsem spát, jíst nic. Hledal jsem tě a každý den jsem doufal, že uslyším odemykání dveří. Po týdnu jsem nepřišel do práce, našli mě tam ležet v bezvědomí." Až teď odlepil Harry oči od svého šálku kávy. „Přestěhovali mě k Martinovi, aby na mě nějaký čas dohlédl." Zhluboka vydechnu, byl to náročný proslov.
„Jak dlouho jsi tam zůstal?"
„Do teď, Harry."
„Podváděl jsi mě?"
„Nikde jsme my dva spolu nechodili."
„Takže jo. To nemyslíš vážně, Louisi!"
„Harolde přestaň!" Soudím, že jsem zakřičel moc nahlas, protože se velká část restaurace po nás otočila. „Na rozdíl od tebe jsem bez tvé přítomnosti nemohl žít. Podal mi pomocnou ruku, avšak teprve včera se dozvěděl, že jsem gay." Odmlčel jsem se, nepřesvědčím ho.
