Louis Tomlinson, profesionální kriminalista londýnského oddělení se snaží ze všech sil soustředit na práci, ale jedna věc mu v tom brání. Událost, která se stala před dvěma lety, do jeho života se zapsala ale hodně hluboko. Ztratil svého nejlepšího...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Niall
Konečně je sobota, tak moc potřebuji volno, jako snad nikdy předtím. Poslední dobou se tu děje strašně hodně divných věcí, planety jsem asi v nějakém divném rozpoložení.
Akorát jsem si udělal svou druhou snídani a sedl si do křesla, když vtom mi začal vyzvánět mobil. Abych pravdu řekl, moc se mi to nechce zvedat, ale zase na druhou stranu by to mohla být pozvánka na nějakou barbecue party dneska večer. Myšlenku jsem hned zavrhl, jakmile jsem si přečetl jméno kontaktu. „Slyším, Bobe."
„Nazdar Nialle, hele něco jsem našel na tý druhý mrtvole, potřeboval bych vám to ukázat osobně."
„Ty opravdu víš, v jakou chvíli zavolat." Zhluboka jsem vzdychl. „Jo, do půl hodiny tam jsme." Zavěsil jsem a naživo si představil Bobyho vítězný úšklebek. Smutným pohledem jsem se rozloučil s jídlem a šel obvolávat kluky, jejichž duše budou taky nadšené z pracovní soboty.
*********
Louis
„Můžeš se přestat tvářit kysele, Harolde? Změna ti jen prospěje." Miluju ten pocit, když mám v něčem pravdu a Harry mi nemůže odporovat. To on byl ten, kdo měl vždycky navrch, nejen kvůli své funkci hlavního vyšetřovatele. Je sice pravda, že svého postavení častokrát využíval, ale z doslechu jsem zjistil, že on byl odjakživa vůdce, co vede smečku a rozdává příkazy.
„Ostříhat bych se nechal, ale oholit jsem se mohl sám."
„Budeš zase ten starý Harry, který mi tam chyběl." Pohled, kterým se na mě podíval, mě celkem překvapil. Jindy by se tomu zasmál, nechápu, v čem se jeho mysl zase vrtá.
V kapse mi začal vibrovat mobil, volal mi Martin. „Martin? Co je zase?" típnul jsem to, nenechám si kazit krásné chvíle. „Harry?" Podíval se na mě skrz zrcadlo. „Spláchnul jsi ráno? Jinak nevím, proč by mi volal." Na kadeřnici jde vidět, že bojuje se smíchem, ale moc se jí nedaří ho zadržet.
„Tohle už ale přeháníš Louisi, nemyslíš?" A po téhle větě mě opět jeho hlas a pohled sesadily dolů, sklopil jsem hlavu a šel si sednout tak, aby na mě neviděl.
Začetl jsem se do jednoho časopisu, takže mi ta hodina utekla celkem rychle. „Jsi spokojený, rejpale?" Zvedl jsem svůj zrak od textu a nemohl jsem uvěřit svým očím.
„Jsi nádherný." Vybavilo se mi, jak mi poprvé jeho sebevědomý vzhled padl do oka. Motýli v mém břiše začali opět žít. Jeho jemná tvář, zářivé zelené oči a krásné tmavě hnědé kudrlinky, které se nikdy nevyrovnají dlouhým vlasům, mi rozproudily krev v žilách s okamžitým zrychlením. Musím vypadat směšně, když se Harry začal po tak dlouhé době usmívat.
„Louisi?" Jakmile promluvil svým chraplavým hlasem, úsměv se mi rozšířil. „Vím, že jsem neodolatelný, ale měl bys na mě přestat zírat, začínají ti být těsné kalhoty." Jeho slova mě sice zarazila, ale pohledem na svůj rozkrok jsem stvrdil jeho pravdu.
