Chapter 3 - Mystery from the past

53 10 0
                                    

Mercy

„Maminko, máš krásný úsměv." Řekla mi Alex, když jsem si v hlavě přemítala včerejší vzpomínky.

„Ale prosím tě, jak jsi na to přišla?"

„Máš úsměv jako anděl, nikdy ses takhle nesmála." Pomyslela jsem si, že za můj andělský úsměv může včerejší návštěva mého psychologa. Liam na klavír hrát neumí a ani nevím, jestli někdy chtěl. Připadá mi, že tu byl z jiného důvodu.

„Víš Alex, já se usmívám, jaká jsi šikovná holčička." Ona mi stejně nevěří, slyším její kroky, jak odchází z pokoje.

**********

Martin

Musel jsem vstávat o hodinu dřív, abych byl v práci dřív než Horan. Snažil jsem se být potichu, abych nevzbudil Louise, bylo by nápadné, kdybychom tam byli oba.

V 6 ráno jsem vkročil do kartotéky a hledal složku o Jörgovi Nico, rok 2013-2014. Nehledal jsem dlouho, za chvíli jsem ji měl. Jakmile jsem zasunul šuplík zpátky, bouchly v kanceláři dveře. Horan. To snad ne.

Zastrčil jsem si složku za kalhoty pod sako a hledal rychle nějakou výmluvu. Jak jsem se tak rozhlížel po místnosti, zastavil jsem se nad krabicemi s kancelářskými potřebami. Vzal jsem si malý červený blok s nápisem Write everything. Ehm, které pako to asi objednalo. Vyšel jsem ven z kartotéky a spatřil jsem Louise otočeného zpátky ke mně.

„Louisi? Co tu děláš?"

„Čekám na složku s adresou." Otočil se ke mně a trošku se zarazil. „Proč tam stojíš, jak kdyby ses posral? A co to máš v ruce, kde je ta složka?"

„Klid, myslel jsem, že jde Horan a abych nemusel nic vysvětlovat, vzal jsem si něco na psaní." Všiml jsem si, jak Louisovi začaly cukat koutky. Když jsem vytáhl složku z kalhot, začal se smát z plných plic. Hodil jsem mu ji na stůl a šel ke svému pracovnímu místu.

„Mimochodem, stihl jsi to akorát, když jsem nastupoval do výtahu, tak blonďáček snídal s Tomem dole v bufetu." Oddychl jsem si, zatímco si Louis dával papíry do batohu.

**********

Louis

Když přišel Niall do kanceláře, zavolal jsem si ho k sobě. „Posaď se." Nabídl jsem mu místo před sebou. On se ušklíbl.

„Na co si hraješ, Tomlinsone?"

„Přestaň mi říkat Tomlinsone, Horane, a začni mě teď poslouchat." Odkašlal jsem si a položil před něj fotku.

„Kdo to je?"

„To je Zayn Malik. Sériový vrah, který při poslední vraždě, když ujížděl policii, sjel z cesty, naboural do stromu a ztratil paměť." Dal jsem mu chvíli čas, ale má trošku delší vedení. „Stalo se to před 7 lety. Své oběti probodl a dal jim ruku na ucho. Byly to jen ženy."

„To je on, jak oklamal Stylese?" Já ho asi taky probodnu. Odvyprávím mu profil pachatele a ten kokot si vzpomene na tohle? Vydechl jsem.

„Jo, je." Jedna jediná Harryho chyba za jeho policejní život a on mi ji bude pořád předhazovat.

„Vím. A co jako?"

„Lucy Easter měla taky několikrát probodnutou hruď a ruku na uchu."

„A...?" Opravdu už s ním ztrácím trpělivost.

„Ty jsi ztratil svoje logické myšlení nebo jsi ještě větší blb, než jsem si myslel? Někdo tu jede v jeho kolejích. Buď on sám zdrhnul, nebo má komplice."

Stalker LARRY KRIMI czKde žijí příběhy. Začni objevovat