Stalker LARRY KRIMI cz

Chapter 4 - I don't give up

Video

Obraz trochu zaskákal a teprve pak zaostřil. Slunce nad středně velkým domem pomalu zapadá. Přes skleněnou stěnu jde vidět obývák s jídelním koutem. Prostředí je celkem luxusně zařízeno.

K domu přijela nová stříbrná Audi, z které vystoupila mladá, elegantně oblečená žena. Vysoké červené lodičky a černé přiléhavé krátké šaty, přes které jsou vidět velká prsa, která rozepínají poslední knoflíček šatů.

Do domu jde dlouhými unavenými kroky.

**********

Niall

Tohle je už i na mě moc. Dvě vraždy týden po sobě, které nám někdo poslal natočené na videu. Nejhorší na tom je, že s tím nemůžeme nic dělat, když přijde další. Nikdy nevíme místo, kam máme jet.

„Pane Horane, můžete dovnitř." Řekl jeden z asistentů, když na podlahu rozložili nástupní tabule. Mávl jsem na ostatní kolegy, že můžeme dovnitř.

„Bože můj." Vyšlo z Martinových úst.

„Takže zase vše stejné?" Podíval se na mě Louis.

„Vypadá to, že ano." Povzdechl jsem si. „Vražedným předmětem je nůž, oběť je žena, která sedí a byla v době trestného činu sama doma."

**********

Louis

„Martine, potřebuji, jestli bys se mnou nejel odpoledne k tomu rybáři?"

„Počkej, ty jsi tam včera nebyl?"

„Byl." Vydechl jsem a uvolnil své tělo, které akorát už chtělo nastartovat auto. Když jsem včera uviděl toho tajemného mladíka, cítil jsem v těle takový divný pocit. Všechno volalo po tom, abych ho neztratil, jako by bylo mezi námi nějaké pouto. Když na mole v západu slunce pokrčil nohu a mírně naklonil hlavu, měl jsem Deja vu.

Když jsem se teď vrátil do současnosti, Martin na mě civěl s pokrčeným obočím.

„Musím se tam vrátit. Byl tam jeden kluk, byl mi povědomý, ale zmizel jak pára nad hrncem."

„Loui, rád bych ti pomohl, ale nezapomněl jsi na něco? Dneska se koná večírek našeho oddělení."

„Seru na nějakej večírek, tohle je pro mě důležitější."

„Účast je povinná." Jeho ledově chladný hlas se mi dostal pod kůži.

„Od kolika?"

„Od osmi."

„Fajn, slunce zapadá krátce po šesté."

*********

Liam

„Nezlobte se, paní Larsenová, ale s hypnózou jsem skončil."

„Pane doktore, je to pro mě důležité." Naléhala na mě paní Larsenová. Je to jedna z mých prvních pacientek. Hypnóza je velice náročná věc, ať už pro pacienta, tak i pro lékaře.

„Víte co? Probereme to příště, teď už končím a za půl hodinky mám jednu důležitou schůzku. Sestra vás objedná." Asi jsem to neřekl moc důrazně, protože ona stále sedí naproti mně, jakoby čekala, až zahřmí a uhodí do mě blesk. „Kate? Kate, prosím tě, objednej paní Larsenovou na první možný termín, děkuju."

Jakmile za sebou zavřely dveře, začal jsem se převlékat a zamykat své důležité spisy. Těsně před odchodem mi zazvonil telefon v ordinaci.