Stalker LARRY KRIMI cz

Chapter 8 - No love - just friend

Martin

„Zajímáš se taky vůbec o to, co se děje v práci? Zjistili jsme novou věc." Řekl jsem Louisovi, který zrovna přišel. Sám. Bylo na něm vidět, že se trápí, nejspíš kvůli Stylesovi. „Co se s tebou děje, Louisi?"

„Nevím." Odmlčel se a pohled měl stále sklopený ke své skleničce.

„Jestli je tím důvodem Harry, tak mu dej chvíli čas. Kde vůbec je?"

„Nevím." Odpověděl znovu, jakoby měl by měl uvnitř sebe nahrané toto jediné slovo a pouštěl ho stále dokola.

„Chci to pomoc, to zaprvé, a za druhé, Niall má dost důvodů k tomu, aby tě vyhodil." Zdvihl svůj smutný, teď už i zaskočený pohled a já se mi podíval hlouběji do studánkových očí. „Bezdůvodně nechodíš k případům. Dneska jsem ti volal z patologie."

„Proč? Co se našlo?"

„Druhá zavražděná svírala v ruce sběratelskou keramickou figurku. Zjistili jsme, že byla z té rozbité vitríny a oběti byla násilně dána do ruky po její smrti."

„A pomohlo to něčemu?"

„Obě vraždy jsou podobné motivu Zayna Malika, sám si mi to říkal." Kývl hlavou na znamení souhlasu, jsem rád, že se mnou začal opět spolupracovat. Překonává se. „Měl jsi pravdu i v tom, že má nejspíš komplice. O jeho rodině sice víme minimum, ale někdo z jeho blízkosti by to mohl být. Měli bychom ho zkusit vyzpovídat."

„No, snad nám to k něčemu bude." Vzdychl si Louis.

„Netrap se, Loui. Nesmíš na něj tak tlačit. Přeci jenom, byl dlouhou dobu sám, musí se znovu adaptovat na společnost lidí. Tuším, že se tu dneska na truc neukáže." Opět sklopil pohled, já debil jsem měl radši držet hubu.

*********

Harry

Cítil jsem se celkem hloupě, když jsem nechal Louise odjet, ale nechci už dál spát u Southera, na první pohled jsme si zrovna dvakrát nepadli do oka. Navíc stále nevím, jestli s ním Louis něco měl, přece jsme spolu nikdy nechodili. Tuhle zkurvenou větu nemůžu zaboha vytěsnit z hlavy.

Ještě předtím, než zamířím do hotelu, si musím koupit mobil. Na vesnici jsem ho nepotřeboval, ale v centru Londýna jsem od jiných pozadu. Automaticky jsem nahmatal peněženku v zadní kapse černých přiléhavých kalhot, které jsem si odpoledne koupil.

V hotelu jsem si pronajal poslední volný apartmán v nejvyšším místě buduvy. Má nádherný výhled na večerní Londýn a musím uznat, že tato skutečnost mi chvílemi chyběla, proto jsem se aspoň účastnil každý den západu slunce na mole. Dokud jsem oblečený, sedl jsem si na terasu s krabičkou cigaret a krabičkou s iPhonem 7. Začínám se vracet zpátky do života, který patří jenom mně a já jsem svůj vlastní vůdce.

*********

Louis

Je fakt, že jsem si vzal Martinovy rady k srdci a nepočítám s tím, že se tu dnes Harry objeví. Domluvili jsme se s Martinem, že až se vrátí z posilovny, kam jsem měl jít taky, ale na společnost více lidí jsem neměl náladu, tak probereme následující postup při řešení obou případů.

Udělal jsem si kávu a sedl si na pohovku. Zanedlouho přišel a zaujal místo vedle mě. „Přišel si na něco?"

„No, v pondělí bychom mohli toho Malika navštívit." Odpověděl jsem. „Kdybychom si s ním promluvili, tak zjistíme, co dělá po nocích a jestli náhodou nechodí po venku, kde si najdu nějakou ženu, kterou natočí na video a pak zabije."

„Nemůžeme na něj rychle, Louisi."

„To neříkám, jen jsem to zkrátil. Něco podstatného z něj určitě vypadne."

„Louisi, řešíme to pořád dokola. Za pokus nic nedáme, ale nezapomeň, že velkou část paměti ztratil. Nevěřím tomu, že to bude mít cenu." Odmlčel se. „Omluv mě, jsem unavený, jdu si lehnout. Zítra to probereme i s Harrym."

„Ty si s ním mluvil?" Když jsem se už uklidnil a smířil se s tím, že se mnou Harry nechce být, on mi ho zrovna teď připomene.

„Ne. Jenom předvídám, že se tu zítra objeví a ty mu stejně všechno řekneš, dobrou, Louisi."

Někdy bych se nejradši zabil za to, jak jsem ukvapený a zároveň zaslepený. Je to, jako bych byl svým pánem, vidím všechno tak jasně, pak ale přijde něco, co je o kus přede mnou a já si musím budovat všechno od začátku.

********

Harry

Ráno je dneska obzvlášť krásné, což v Londýně nebývá zvykem. Na snídani jsem se rozhodl jít do restaurace, která patří k těm nejlepším v okolí. Využiji toho krásného počasí a naplánuji si delší cestu přes menší čtvrť s jednopatrovými rodinnými domky. Při té příležitosti si aspoň urovnám své myšlenky.

U jednoho domu, kolem kterého procházím, se akorát loučí dva lidé. Když uslyším, jak se zabouchnou dveře, neznámý muž na mě začne křičet. „Ty si přestal mluvit nebo si zapomněl zásady slušného chování?!" Zarazím se, čekám, až mě osoba dojde a pak se otočím. Nějak si nevzpomínám, kam mám toho člověka zařadit, ale je mi víc jak povědomý. „Jsi jako ježek, Harry." Ten hlas a mírný úsměv, na který on balí holky, už poznávám. „Ježci mají taky krátkodobou paměť, Harolde." Natáhl ke mně ruku, ale já mu otevřel svou náruč do objetí.

„Liame! Kde se tady bereš?"

„Ty vole, kde ty se tady bereš? Preferuješ z mrtvých vstání?" Zasmál jsem se. Liam je můj bývalý spolužák ze školy.

„Nikdy jsem nebyl mrtvý, jen jsem musel jednu konkrétní smrt trošku hlídat."

„Teda kámo, vždycky jsi byl jinej, ale že jsi i psychopat, to jsem netušil."

„A to si říkáš psycholog?" Zasmál jsem se. Jsem tak rád, že ho vidím. Kdyby tenkrát na škole byl proti mně, asi bych tady dneska už doopravdy nebyl. Stala se z nás dvou nejsilnější dvojka ve škole, při té vzpomínce se musím pousmát.

„Nezajdeme na kávu? Aspoň mi všechno v klidu povyprávíš." Vytrhl mě ze vzpomínek.

„Na snídani mám zrovna namířeno."

Tak po dlouhé době nový díl, konečně :33 Ke psaní jsem se nemohla dostat, jednu Harryho část jsem psala ve škole, pak jsem to omylem dala do sběru xDD Ale nakonec jsem si včas uvědomila, kde ztracený papír je.. :'DD

Tak doufám, že se vám díl bude líbit.. :) Za každý vote a komentář budu ráda.. :)) <3