Auto zastavuje pred malinkou útulne vyzerajúcou chatou.Všetko naokolo je zasnežené,cítim sa ako v rozprávke.
Vystupujeme,Jakub vyberá tašky a od dverí už nám máva jeho mama.Mám stres a aj keď je pod nulou potia sa mi ruky.
Jeho mama je však perfektná a všetka úzkosť v minúte zmizla.Posedeli sme pri krbe,zásobila nás koláčikmi a ďalšími dobrotami no a potom sa pobrala,vraj nech máme súkromie.
"Tohle mi tak chybělo."
"Čo konkrétne?"
"Ten klid.Žádny povinnosti jenom my."
"Zajtra už budeš pišťať,že nemáš čo robiť."
"Dobře znáš mě.Možná něco málo napíšu ale hlavně chci bejt stebou a užít si klidné vánoce."
"Sranda čo všetko sa udialo za posledných sedem mesiacov."
"Že jo?Kdyby ti našli byt o ulici dál možná bychom se nikdy nepotkali."
"Náhoda."
"Na ty já ale neveřím takže se to muselo stát.
Po všěch sračkách naokolo jsi přišla ty a tvoje osa."
"Čo mi pripomína,že by som si mohla dať spraviť nárazník."
"Hele tomu autu už nepomúže nic zlato."
"Nie každý si môže dovoliť S klasu Jakub."
"To je sice pravda ale i Áčko by bylo lepší než tohle.Když budeš poslouchat koupim ti méďu."
"Jasné a hodinky s vodotryskom k tomu."
"Stejně mě sere,že ode mě nic nechceš.Třeba zbytečně drahý boty nebo kabelky."
"Úplne stačí,že máš zbytočne drahé kabelky ty.
Mal by si byť rád,že som skromné žieňa."
"To jsem ale chci tě víc rozmazlovat."
"Mne úplne stačí,že mám teba.Že nechodíš za inými a vraciaš sa za mnou domov."
"To bych stebou chtěl taky probrat.
Co kdybychom bydleli spolu?Stejně pořád chodíme z jednoho bytu do druhýho,je to směšný zbytečně platíš nájem."
"Fakt chceš somnou oficiálne bývať?"
"Kdyby ne tak ti to neříkam.Takže?"
"No celkom si ma zaskočil."
"Hm."
"Dobre.Súhlasím,ale pôjdeme na polovicu."
"Fakt si řekla ano?Miluju tě,tohle musíme zapít."
S úsmevom vstáva a zo skrinky vyberá flašku šampanského.Priznávam je to na mňa trochu hrrr predsalen spolu niesme až tak dlho.Ale má pravdu pobehujeme v pyžame z bytu do bytu je to smiešne.
Takže pripíjame na spoločné bývanie a Jakub opisuje kde dá urobiť nové vstavané skrine na moje veci a svoje obrovské množstvo tenisiek.
Ležíme zamotaní v deke v tesnej blízkosti krbu a mám pocit ako keby zastal čas.Je to krásne len ja a on.Po rokoch mám znovu pocit bezpečia a istoty.Berie ma vážne a ja som zato naozaj vďačná.Som šťastná aj keď má svoje nálady a chvíľky vedela by som si sním kľudne predstaviť celý život.
"Nino?"
"Hm?"
"Chci se tě zeptat jěšte něco."
"Tak sa pýtaj."
"No já....Tak jsem myslel.."
"No?"
"No opravdu se teším,že si řekla na bydlení ano.Jseš to nejlepší co mě mohlo potkat,doopravdy.A já no byl bych rád kdyby si řekla ano jěště jednou."
"Asi nechápem."
Naozaj nechápem.Jakub sa len zasmial,sadol si a z vrecka vybral malú čiernu krabičku.
Počkaj,počkaj,počkaj!
"Nino vím,že to semnou je jako na housenkový dráze ale timhle jsem si jistej.Chci tě u sebe na pořád a věřím tomu,že to máš taky tak a řekneš mi ano."
Jakub otvára malú krabičku z ktorej sa odráža zlatý prsteň.S nervóznym úsmevom na mňa hľadí a čaká čo poviem.Ja na neho však len čumím s otvorenými ústami a vypleštenými očami.
"Nino chceš semnou bejt napořád?Řěkneš ano?"
Dobre dobre asi tak päť minút dozadu som spomínala ako si sním viem predstaviť život a aká som šťastná a tak ďalej.Toto ma však naozaj zarazilo,niesom schopná zo seba dostať ani slovo.
"Hele jestli nato jdu moc rychle nebo prostě nechceš tak to řekni.Jenom mi něco řekni jo?"
"Keď ja..No ja..Ja neviem Jakub."
"Chápu."
"Toto som vôbec nečakala....Chcem byť stebou,som šťastná ale...Bože veď to je veľký záväzok."
"Neříkam,že se máme za měsíc brát a mít děti.Ale chci aby si věděla,že jseš pro mě duležitá."
"Je krásny a toto celé je krásne a ja...no..áno,chcem...bojím sa ale chcem."
"Ano?"
"Áno."
"Fakt?"
"Áno."
"Pojď sem."
Dá mi pusu a túli si ma.Dá mi prsteň,som zaskočená,som v šoku,som rozrušená,som šťastná.
