Domácí meta J.M.

Epilog

Překvapení! Hádám že tohle nikdo nečekal a popravdě jsem to nečekala ani já ale potřebovala jsem jejich příběh nějak hezky ukončit. A tohle mi přišlo jako hezký konec. Snad se bude líbit i vám.
~

„Už jsi mu to řekla?“ Zeptala se mně Mell, zatímco se ládovala popcornem. Uvelebila se na sedačce basebalového stadionu a natáhla si nohy.

„Ještě ne“ zamumlala jsem s pohledem upřeným na trávník před námi. Na hřišti se rozcvičovali hráči obou týmů a úplně vzadu si Jonah povídal s partou kamarádů, které si našel když přestoupil do Minnesota Twins. Na rtech se mi usadil nepatrný úsměv.

„Měla bys mu to říct co nejdřív“ zahuhlala s plnou pusou.

Protočila jsem oči. „Já vím“ povzdechla jsem si. „Vážně se snažím, ale mám pocit, že mě vůbec neposlouchá.“

„Je to chlap, ten nikdy neposlouchá“ uchechtla se a nabrala si další hrst popcornu.

„Jak jsi ty řekla Corbynovi, že jsi těhotná?“ Už to byli čtyři roky, co se od sebe s Corbynem nedokázali odtrhnout. Měli spolu tu nejroztomilejší roční holčičku Scarlett, sedm měsíců byli zasnoubený a svatba se pomalu blížila.

„Po dvou týdnech marných náznaků jsem to vzdala, přišla k němu, strčila mu do ruky těhotenský test a pak už jsem jenom čekala, až mu to dojde. Tímhle postupem nikdy neuděláš chybu“ pokrčila rameny jako by se o nic nejednalo.

„Tohle už mě taky napadlo, nechala jsem těhotenský test na stole a on si myslel, že je to teploměr. Pak jsem dala na lednici fotku z ultrazvuku a doteď si jí nevšiml. Dokonce jsem se ho zeptala, co by řekl, kdyby k nám přibil další člen do rodiny, odpověděl mi, že chce radši psa než kočku. Bojím se, jestli vůbec nějaký dítě chce“ do očí se mi nahrnuly slzy.

„Co blbneš?“ Dloubla mě do ramene. „Jasně že chce dítě. Jenom si vzpomeň, jak vždycky blbne s malou Scarlett.“ Přikývla jsem se a otřela si oči. „Budete úžasný rodiče. Věř mi, já to poznám“ zašklebila se, až jsem se rozesmála.

„Děkuju“ natáhla jsem se k ní, abych jí pevně objala.

„Corbyn už jde“ zamumlala mi do ramene. Rychle jsem se narovnala a pro jistotu se s ním vyhýbala očnímu kontaktu. Nechtěla jsem mu lhát, kdyby se začal vyptávat, proč mám červený oči.

„Přišel jsem o něco?“ Sednul si vedle Mell, naklonil se k ní a lehce ji políbil na rty. Slušelo jim to spolu.

„Ne o nic“ zaculila se na něj a zavedla řeč jinam. Děkovně jsem se na ní usmála. Povzdechla jsem si, sjela na sedačce níž a dala si plnou hrst popcornu do pusy.
 
Snažila jsem se soustředit na hru ale myšlenky, které mi pořád vířily v hlavě, odváděly mou pozornost jinam. Nedokázala jsem se pořádně soustředit. Proto mě překvapilo, že zápas skončil tak rychle a obě družstva si podávali ruce. Překvapeně jsem zamrkala, rozhlédla se kolem sebe a zaměřila se na obrovskou tabuli, kde se hlásili výsledky. Vyhráli jsme. A já si toho ani nevšimla. Co když k té výhře přispěl Jonah a já to neviděla? Byla jsem hrozná manželka. Pevně jsem si stiskla kořen nosu a na chvíli zavřela oči. Musela jsem to rychle vyřešit, jinak hrozilo, že se z toho zblázním. Zvedla jsem hlavu, zaostřila na hřiště a všimla si Jonaha, jak se raduje se spoluhráči v zadním poli. V hlavě se mi zrodil plán.

„Nemáš tužku nebo propisku?“ Otočila jsem se k Mell a vytrhla jí tak z nadšeného skandování. Nechápavě na mě zamrkala, přitáhla si k sobě kabelku a začala se v ní přehrabovat, dokud mi nepodala propisku. „Děkuju, hned jsem zpátky“ zářivě jsem se na ní usmála a zmizela dřív, než se stihla na něco zeptat. Protlačila jsem se mezi fanoušky, až k hřišti kde se mě pokusila zastavit ochranka, ale jakmile si všimli VIP visačky, nechali mě projít. Ze země jsem zvedla opuštěný baseballový míček a rychle na něj propiskou napsala krátký vzkaz. Písmo nebylo zrovna úhledný, ale přečíst se to dalo. A to bylo hlavní.

Zhluboka jsem se nadechla, schovala propisku do kapsy a pomalu k němu vyrazila. Žaludek se mi nepříjemně stáhl. Ještě jednou jsem se nadechla a snažila se uklidnit třesoucí se ruce.

Jonahův pohled zjihl, když se naše oči setkaly. Široce se usmál, něco řekl spoluhráčům a vydal se mi naproti. Pousmála jsem se a hodila mu míček. Potřebovala jsem se ho zbavit dřív než bych si to mohla rozmyslet. Bez obtíží míček chytil a nechápavě se na mě zamračil. Bála jsem se, že bych se rozbrečela, kdybych se pokusila něco říct a tak jsem pouze ukázala bradou na míček v jeho rukách. Začal míček otáčet, dokud si nevšiml roztřeseného písma na jedné straně. Při čekání na jeho reakci jsem měla pocit jako by se mi zastavilo srdce. Trvalo snad celou věčnost, než si přečetl ty dvě slova. BUDEŠ TÁTA. Roztřeseně jsem se nadechla a snažila se zadržet slzy.

„Je to pravda?“ Zvedl ke mně pohled plný něhy. „Budeme…?“ Hlas se mu zlomil, oči se mu zaleskly. Přikyvovala jsem, zatímco jsme si padli do obětí. Slzy už jsem déle nedokázala zadržovat a nechala je stékat po tvářích. „V kolikátém jsi…?“ Nechal otázku otevřenou. Trochu se ode mě odtáhl, vzal mou tvář do dlaní a palci mi stíral slzy.

Zadívala jsem se mu do očí. „Ve druhém měsíci“ zašeptala jsem.

„A jak dlouho už to víš?“

„Dva týdny“ odpověděla jsem popravdě.

„Proč jsi mi to neřekla dřív?“ Zamračil se, až se mu mezi obočím objevila malá vráska.

„Snažila jsem se, ale nevěděla jsem jak. Myslela jsem, že připevnit fotku z ultrazvuku na lednici bude nejjednodušší řešení“ pousmála jsem se.

„Ta divná čmáranice byl ultrazvuk?“ Vytřeštil šokovaně oči. Rozesmála jsem se. Přesně tohle odlehčení atmosféry jsem potřebovala. „Pane bože, co jsem to zrovna řekl o našem dítěti?“ Přitiskl si ruku na pusu, aby nebylo vidět, jak se usmívá.

„Neboj, nikdy mu to neřeknu“ zakřenila jsem se.

„Už víš, co to bude?“ Zvedl ruku a opatrně mi jí položil na břicho.

Zavrtěla jsem hlavou. „Na to je ještě brzy.“

Sklonil se ke mně a opřel si čelo o to moje. „My budeme mít dítě“ zašeptal, že jsem ho mohla slyšet jenom já. Zmohla jsem se pouze na široký úsměv se slzami v očích. „Miluju tě“ vydechl, než mě políbil.

„Taky tě miluju“ zašeptala jsem mu do rtů. Zvedla jsem ruce a spojila je za jeho krkem. Rozhodla jsem se hodit za hlavu všechny obavy a strach. Chtěla jsem si tu chvíli naplno užít. Protože žijeme jenom jednou. A s Jonahem po boku je ten život mnohem lepší.

KONEC