Domácí meta J.M.

19.

Lidi stal se zázrak! Dnes jsem se podívala na počet přečtení a nejspíš se mi zastavilo srdce. 5K přečtení? Vy jste prostě úžasný. V tak vysoký číslo jsem nedoufala ani v těch nejdivočejších snech (představte si, že skáču 3 metry do vzduchu a u toho se culím jako debil). Mám ty nejužasnější čtenáře na světě. Moc vám děkuji 😘
~

Seděla jsem na Melliný velký posteli s béžovým povlečením. Měla jsem na sobě vytahaný tepláky a ještě vytahanější svetr s podivným vzorem na hrudi. Kdyby moje nálada mohla mít nějakou podobu, bylo by to přesně tohle oblečení. Musela jsem odolat touze zahrabat se pod tu velkou deku, pustit si televizi a už nikdy nevylézt. Mell přede mnou nasupeně pochodovala z jedné strany pokoje ke druhé a divoce rozhazovala rukama, zatímco sprostě nadávala. Bezmyšlenkovitě jsem přikyvovala na vše, co uštědřila na Jonahovu adresu a že toho nebylo málo. Neměla jsem energii na slzy, nadávky nebo horečné pomlouvání jeho nabubřelého ega. Chtěla jsem prostě nebýt.

„Ty na to nic neřekneš?“ Otočila se ke mně čelem. Z tváře jí okamžitě zmizel naštvaný výraz, když si všimla mého sklíčeného pohledu do huňatého koberce. Přiskočila ke mně, objala kolem ramen a začala mě utěšovat. „To bude zase dobrý, uvidíš.“

„Nebude“ zabručela jsem do její vytahané mikiny, kterou nosila jen doma, protože byla po jejím starším bráchovi, se kterým se už skoro nevídá. Měla bych se stydět. Brečím tady kvůli klukovi, který zradil mojí důvěru, zatímco ostatní lidi řeší mnohem závažnější problémy. Proč jsem tak bezohledná? „Promiň, že tě takhle otravuju. Určitě máš důležitější věci na práci“ chtěla jsem se od ní odtáhnout, ale chytla mě ještě pevněji, až se mi její prsty zaryli do kůže.

„Co to plácáš? Ty mě nikdy neotravuje. Navíc bys v tuhle chvíli neměla být sama, a jak obě víme tak já jsem naprosto dokonalá společnice“ naposledy mě pořádně zmáčkla, natáhla se pro počítač a našla na něm nějakou komedii z minulého století. „Od teď chci vidět jenom slzy smíchu, jasný?“ Pohrozila mi zdviženým ukazováčkem, ale v koutcích jí cukalo. Přikývla jsem, lehla si na tu ohromnou postel vedle ní a zadívala se na úvodní titulky.

Znáte to, když se díváte na nějakou komedii a možná vám něco i připadá vtipný, ale pořád nemáte důvod se usmát? Já jsem se vážně snažila zvednout ty koutky úst, abych aspoň potěšila Mell, ale upřímná radost v něm nebyla. Budu se muset na ten film podívat až budu mít aspoň trochu lepší náladu. Teda jestli jí vůbec ještě někdy mít budu. Ale ne, zase ty pesimistické myšlenky. Nejradši bych si teď omlátila hlavu o zeď, abych nemusela myslet na takové blbosti. Jako by Mell moje myšlenky vyslyšela, přetočila se ke kraji a zpod postele vytáhla láhev bílého vína. Vytřeštila jsem na ní oči. Tohle bych do ní teda neřekla.

„Je čas na těžší kalibr“ odzátkovala jí, přihnula si a podala mi jí, abych si s ní taky dala. Chtěla jsem odmítnout, protože mi alkohol stejně vůbec nepomůže se smutkem, ale Mellinýmu pohledu se nedalo odporovat. Napodobila jsem jí a zjistila jsem, že to víno vůbec nechutnalo špatně.
 

***
 

S Mell jsme se společně došourali do kuchyně, kde paní Burnsová připravovala bohatou snídani. Na stole bylo jídlo snad všeho druhu od míchaných vajíček přes slaninu až po nakrájenou zeleninu. Sedla jsem si vedle Mell, na talíř si nandala čerstvý ovoce a do hrnku si nalila krásně vonící kávu. Už jsem chtěla poděkovat a ujistit je že kvůli mně toho nemuseli tolik chystat, když po schodech sešel Charlie, Mellin starší bratr. Tak to už chápu proč je tady tolik jídla. Chvíli jsem na něj zůstala šokovaně zírat. Odkdy takhle zmužněl? Když jsem ho viděla naposledy tak se ještě ani neholil a teď mu na tváři rašilo dva dny starý strniště. Mell nadšeně vypískla, až mi zalehlo ucho a skočila bratrovi kolem krku. Objetí jí opětoval se širokým úsměvem na tváři. Zvedl ke mně své hnědé oči a hned mě polilo horko. Nebyla jsem od něj zvyklá na tolik pozornosti.