Domácí meta J.M.

16.

Nevím jak vám ale mě přijde že tyhle prázdniny utekli abnormálně rychle. Před chvílí jsem s úsměvem vítala sluníčko a vodu v bazénu a už je zase konec. Ale něco pozitivního na tom přece jen je. Vzhledem k tomu že jsem za prázdniny nepřidala ani jednu kapitolu tak teď přidám rovnou dvě abych vám to vynahradila. Snad vám to aspoň trochu zpříjemní začátek školního roku. 😁
~

Celou noc jsem se pořádně nevyspala, neustále jsem se převalovala a odkopávala deku, pod kterou mi bylo vedro. Když jsem ve tmě zírala na jejich bílý strop, měla jsem aspoň čas přemýšlet nad Johanovými slovy. Vážně jsem od sebe odháněla všechny lidi? Proč jsem se mu vůbec líbila? Neodradila jsem ho svým chováním? A proč mi na tom tak záleží? Konečně se mi podařilo usnout, až když se začali v obýváku objevovat první známky vycházejícího slunce. Probudila mě až vůně čerstvě uvařené kávy, která se linula celým domem.

Seděla jsem u stolu v kuchyni a pozorovala jsem Jonahovu sestru, jak mi připravuje snídani. Bylo mi trapný jenom tam tak sedět ale jeho sestra mi řekla, že jsem host a že mě ráda obslouží. Byla na mě moc milá a já neznala ani její jméno. Přemýšlela jsem, kolik jí toho o mě Jonah řekl.

„Pořád mi nejde do hlavy, proč se brácha takhle opil“ otočila se ke mně a vytrhla mě tím z přemýšlení. „Nikdy nepije, když řídí. Nevíš, proč to udělal?“ Silně jsem se kousla zevnitř do tváře. Za všechno můžu já. Už jsem se chystala otevřít pusu a přiznat se ale do kuchyně přišel klopýtavou chůzí Jonah. Měl na sobě jenom šedé tepláky, které mu pouze silou vůle drželi na bocích. Od pasu nahoru nic neměl a já tak poprvé a možná i naposledy viděla jeho vypracované tělo. Na vteřinu se mi zastavilo srdce, než se mi divoce rozbušilo. Odvrátila jsem od něj pohled, abych schovala své červenající tváře.

„Jak jsem se sem dostal, Esther?“ Zachraptěl rozespalým hlasem. Promnul si oči a otevřel skříňku, vzal si hrneček a nalil si čerstvou kávu.

„Přivezla tě“ kývla hlavou směrem, kde jsem seděla a Jonah sledoval její pohled dokud, se naše oči nesetkaly. Vytvořil se mi knedlík v krku.

„Zoey“ zašeptal nevěřícně. „Co ty tady děláš?“ Pohlédl na svůj odhalený hrudník a začervenal se studem.

„Ehm, přivezla jsem tě“ odkašlala jsem si, aby se mi trochu uvolnil krk, než jsem promluvila.

„Jak?“ Zkřížil si ruce na prsou, aby se lépe schoval.

„Hraní videoher se nezapomíná“ pousmála jsem se. A pak že ten čas strávený u počítače byl k ničemu.

„Aha, dobře“ podrbal se na šíji „No já myslím, že bychom zbytek měli probrat u mě v pokoji.“ Významně se na mě podíval a já přikývla. Následovala jsem ho do pokoje, kde si na sebe vzal tričko a sednul si na postel. Zůstala jsem stát na kraji jeho koberce. Zmocnil se mě strach. Strach že přijdu o dalšího přítele. Vážně jsem brala Jonaha jako přítele? Sakra, zase jsem to všechno zkazila. Kousla jsem se do jazyka, abych zahnala horké slzy, které se mi hrnuly do očí.

„Sedni si“ povzdechl si, když se na mě podíval. Na roztřesených kolenou jsem přešla k židli u jeho stolu. Neměla jsem odvahu podívat se na něj natož promluvit jako první. „Co se včera stalo?“ Cítila jsem na sobě jeho spalující pohled, ale já si dál prohlížela své pruhované ponožky.

„Záleží, co si pamatuješ“ žmoulala jsem rukáv svého trička.

„Pamatuju si všechno do druhého panáka“ masíroval si spánky, aby se zbavil bolesti.

„Takže víš, co jsem řekla Nicole?“ Zkousla jsem si nervózně ret.

„Jo to si pamatuju dost zřetelně. Kvůli tomu jsem se taky opil“ pousmál se, ale radost v tom úsměvu nebyla.