Domácí meta J.M.

5.

Ten týden utekl nějak rychle. Už je pátek, máme poslední hodinu před tréninkem a já jsem se ještě nerozhodla. Sakra. Mell celý týden do mě hučí, abych šla a já už ani nemám sílu odporovat. Asi ani nemám jinou možnost než souhlasit. Tomu říkám svobodný rozhodnutí. Takže tam půjdu, někam si zalezu a nikdo mě nikdy nenajde. Jupí.

Bohužel minuty překvapivě rychle utíkaly a než jsem stačila mrknout už bylo po tréninku a jely jsme k Mell domů. Ani jsem se nestihla nic namítnout. Jediný trumf byl, že by mi to rodiče zakázali ale ani to nevyšlo. Ani ty rodiče nespolupracují, když to potřebuju.

„V čem tam chceš jít?“ Zeptala se mě Mell když jsme se pomalu začaly připravovat.

„Já bych volila pyžamo“ zakřenila jsem se na ní.

„To se ti tam vážně tolik nechce?“ Zeptala se mě smutně. Najednou mě píchlo u srdce.

„Když já nevím“ zmohla jsem se jenom na lehké pokrčení ramen.

„Jestli se ti tam vážně nechce, tak tam nemusíme. Můžeme zůstat tady a uděláme si holčičí jízdu“ říkala to s radostí v hlase, ale oči byli smutný z tý představy. Najednou mi jí bylo líto.

„Ne půjdeme tam a užijeme si to spolu“ povzdechla jsem si. Nebudu jí kazit radost. To kamarádky nedělaj. Radostí mi skočila kolem krku hned, co jsem to dořekla.

„Super. Ale když budeš chtít odejít tak stačí říct a jedeme hned domů" potom vyskočila na nohy a začala mi hledat vhodný oblečení.

Po delším hledání objevila těsný džíny se šedým tričkem a dokonalou košili. Jde vidět, že mě zná. Miluju totiž košile a takhle zřejmě bude brzy v mém šatníku. Mell si vzala šortky a krátký tričko. Vypadala úchvatně s tím decentním líčením a s vlasy staženými do vysokého culíku. Já si jako vždy nanesla jenom řasenku, linky a vlasy jsem nechala rozpuštěný. Konečně jsem vypadala zase jako člověk.

Před domem nás vyzvedl náš spolužák Cooper. Rychle jsme nasedli do jeho auta a jeli jsme na párty. Celou cestu jsem se snažila sama sebe přesvědčit abych si to aspoň trochu užila ale neměla jsem z toho dobrý pocit. Cítila jsem na sobě Mellin pohled z bočního zrcátka, kterému jsem se úspěšně vyhýbala do té doby, dokud jsme nezastavili před tím domem.

Hudba byla slyšet až na ulici. Někteří mý spolužáci se už opilí váleli na zemi před barákem. Tohle bude hodně dlouhá noc. Mell se na mě zářivě usmála, chytla mě za ruku a vedla mě dovnitř. Proplétaly jsme se mezi lidmi, až jsme dorazily k baru. Díky bohu. Moje jediná záchrana.

Nalila jsem si rum s kolou, a když jsem se otočila, abych něco řekla Mell tak tam nebyla. Prostě zmizela. Super. Tak se aspoň rozhlédnu koho tady znám. Prošlo kolem mě asi deset lidí ale ani jednoho jsem nepoznávala. Asi jsem se dostala na cizí párty.

Proplétala jsem se mezi lidmi, kteří se pokoušeli tančit a zrovna jsem se chtěla schovat na zahradu ale zastavil mě známý hlas. Otočila jsem se a uviděla jsem Coopera, jak sedí na gauči s nějakými kamarády a mává na mě.

„Zoey, pojď k nám“ houkl na mě a usmál se. Hlas uvnitř mé hlavy mi radil, abych za ním šla a tak jsem ho poslechla. Stejně nemám co ztratit.

„Co to tady máme za kočku?“ Zeptal se huhlavě jeden odpornej blonďák, když jsem si sedla vedle Coopera. Slizky se na mě usmál a mně se naježily chloupky na zátylku. Beru to zpět. Mám co ztratit.