Domácí meta J.M.

18.

Seděla jsem v kuchyni u jídelního stolu, máma seděla naproti mně, táta přecházel z jedné strany na druhou a nevěřícně kroutil hlavou. Musela jsem od nich odvrátit pohled. Zklamání, které přímo sršelo z jejich očí, mě bodalo přímo do srdce.

„Měla by ses nad sebou zamyslet. Takhle se na vysokou nedostaneš“ zlobil se táta. Hodil přede mě můj poslední test ze španělštiny, který nedopadl zrovna nejlíp. Natáhla jsem se po něm a přikryla ho dlaněmi, abych se na ty červený písmena nemusela déle dívat. Cítila jsem, jak se mi do očí tlačí slzy. Selhala jsem. Zase.

„Já vím“ zamumlala jsem se staženým hrdlem. Bolestivě jsem polkla.

„Tak co s tím hodláš dělat?“ Opřel se rukama o stůl vedle mamky, která jenom tiše seděla a smutně se na mě usmívala. Tohle mi teda mami moc nepomáhá.

„Budu se víc učit. Slibuju“ mrkala jsem, abych zahnala slzy.

„To doufám“ odstrčil se rukama, naposledy se na mě zamračil a odešel do obýváku. Teprve potom jsem si dovolila vydechnout zadržovaný vzduch. Nepříjemné napětí na hrudi postupně ustupovalo.

„Co kdybychom ti zařídili doučování?“ Natáhla se přes stůl mamka, aby mě chytila za ruku. Povzbudivě se na mě usmála. Vím, že to se mnou myslela dobře, ale zrovna v tu chvíli jsem na žádné doučování s nějakým šprtem myslet nechtěla. Nehodlám se ztrapňovat před někým cizím se svou hroznou výslovností a neznalostí slovíček.

„Já to zvládnu“ vykroutila jsem se z jejího sevření. V očích se jí na zlomek vteřinky objevil smutek.

„Nebo by ti mohla pomoct Mell“ zkoušela to dál. Povzdechla jsem si a svěsila hlavu.

„Ta na tom není o moc líp“ vysvětlovala jsem trpělivě. S Mell bych se učila možná i ráda ale bohužel ani jedné z nás nejdou cizí jazyky a navíc Mell neumí moc učit.

„A co ten hoch co pro tebe ráno jezdí. Ten by ti určitě rád pomohl“ zazubila se jako by na tuhle příležitost čekala celou dobu. Neubránila jsem se protočení očí.

„Ještě to promyslím“ nepatrně jsem se usmála, zvedla se ze židle a vrátila se do svého pokoje. Opřela jsem se o dveře, naštvaně zmuchlala test ze španělštiny ještě víc a hodila ho do koše na druhé straně pokoje. Papírová koule ani nedoletěla dál než půlky cesty ke koši a tak jsem se odstrčila ode dveří a sama jí vyhodila.
 

***
 

Seděla jsem s Mell o obědové pauze s nataženýma nohama na chodbě. „Možná že to není zas tak špatný nápad?“

„Co přesně?“ Nenápadně jsem ujídala nakrájenou zeleninu z Melliný krabičky.

„Aby tě doučoval Jonah“ odpověděla nenuceně. Jsem jediná, které to připadá padlý na hlavu? To bych se radši učila s ní.

„Cože? Umíš si to vůbec představit?“ Vyjekla jsem.

„Vlastně i docela jo. Oba se skláníte nad jednou učebnicí, najednou se na sebe podíváte, dojde vám, jak jste u sebe blízko a konečně se políbíte“ zasnila se s blaženým úsměvem na rtech. Kam na ty příběhy chodí?

„To by byl krásně přeslazený film ale tohle je realita a tady se nic takového nestane“ vzala jsem si další kousek zeleniny a zadívala se do sešitu. Měli jsme psát test z matematiky a já si další špatnou známku nemohla dovolit.

„Mohlo by se to stát, kdyby ses trochu víc snažila“ ušklíbla se a šťouchla mě do ramene.

Povzdechla jsem si. „Teď musím vyřešit tu španělštinu. S tátou to málem seklo, když viděl ten test“ opřela jsem si hlavu o zeď za sebou.