Hey, Are You Online? (Minsung)

3.

Uvnitř to bylo luxusně a moderně zařízené, jak jinak? Moc světla zde nebylo, spíše menší a ve všech možných barvách. K tomu všude hrála hudba a lidé se bavili.

,,Oh, Felixi. Jsem rád, že jste přišli," usmál se Minho a prohrábl si své na fialovo obarvené vlasy. Upřímně, sluší mu to. O tom žádná. Kde jaká holka se za ním otočí či ho hned žádá o číslo. Jenže to by nebyl Minho, kdyby jí ho nedal. Vlastně, co jsem zaslechl, flirtovat umí taky špičkově. Mohl by o tom napsat knihu. Upřímně by mě zajímalo, kolik by jich prodal. 

Ale i přes jeho vzhled hodný modela, je to stále ten samolibý Lee Minho, jehož chování nemůžu vystát. 

,,Minho-hyung, vypadá to tu skvěle! Díky, že jsi nás pozval," usmál se Felix a Minha na uvítanou objal. Já trochu zkřivil obličej, ale nekomentoval to. ,,Tahle Veverka nakonec přišla?" podivil se při pohledu na mou osobu. Kdy mi přestane říkat Veverka? Sice tak trochu vypadám, ale mám přeci své jméno! Mám si to snad napsat na čelo?

,,Jo, měl jsem co dělat, abych ho přiměl sem jít," prohodil Felix jakoby nic. ,,Ach tak. Nalákal jsi ho na občerstvení?" Minho se zasmál zkoumal mě pohledem. ,,Ty víš snad všechno, hyung. Přesně to jsem udělal," Felix se tlemil jak přaštěnej nad vševědoucím Minhem. 

,,Fakt? Já to jen tak plácl," 

,,Fakt." 

,,Tak Veverko, v kuchyni je plno jídla. Můžeš si vzít kolik chceš, abys sem nejel zbytečně," Dal mi ruku na rameno a nasměroval mě do kuchyně. Jeho dotek je tak příjemný... Ne! Na co to myslíš, Jisungu?! Minhovu ruku jsem rychle setřásl a Felixovi rukou naznačil, že jdu do kuchyně. Blonďáček se usmál a jen mi zamával. Když jsem otevřel dveře do té místnosti, jen mi oči přecházely. Na stole vyrovnány pet lahve  s různými limonádami, plechovky s nealkem a nějaký alkohol. Tedy, celkem dost alkoholu. Že mě to vůbec překvapuje? Bylo jasné, že Minho pyžamovou párty pořádat nebude.

I přes to, že mi nedávno bylo osmnáct, jsem si vzal ochucené nealko a zamířil ke stolu s jídlem. Tam toho bylo mnohem víc než na tom s pitím. Lidé k tomu stolu chodili a brali si jídla, kolik jenom unesli. Ostatně, tohle jsem chtěl udělat i já. 

Připojil jsem se k davu a přišel ke stolu. Nabral jsem si do náruče vše, na co jsem měl chuť, i když hrozilo, že mi z toho nebude úplně nejlíp, a šel si někam sednout. Vybral jsem si pěkné volné místečko na jedné sedačce v obýváku.

Najednou si ke mně přisedl Felix. ,,Tady jsi, Sungu! Páni, ty toho máš," bradou poukázal na hromadu jídla na mém klíně. ,,No co? Sám Minho řekl, že si můžu nabrat, kolik chcu," založil jsem si ruce na prsou a na chvíli přestal jíst. Felix koukl na moje už dávno vypité pití. ,,Chceš donést něco k pití?" 

Já ale nereagoval. Místo toho jsem sledoval dvě osoby vycházejíc z obrovského obýváku. Kdo jiný než Minho, že? A ano, nebyl sám. Za ruku držel dívku, jenž byla štěstím bez sebe. Né každé se poštěstí, ale zase má větší šance než třeba u Felixe. 

Až teď, kdy ti dva opustili obývák, jsem zaregistroval Lixovu ruku mávajíc mi před obličejem. ,,Co?" 

,,Ptal jsem se, jestli chceš něco k pití," Blondýn uraženě nafoukl tvářičky, které volaly po štípnutí. 

,,Jo, klidně," pokrčil jsem rameny a do jeho tváře ho lehce štípl. Aww, tak roztomilé. Úplně závidím té osobě, co bude mít to štěstí s Felixem chodit. Mít takové sunshine doma, to je hotový poklad. Teď to neberte tak, že k Felixovi něco cítím. Ne. Lix je můj nejlepší kamarád. Ale kdo by se nerozplýval nad tímhle pihatým stvořením?

,,Co bys chtěl?"

,,Třeba pivo?" spíše jsem se zeptal. Jako kdyby mi to  měl Felix předem schválit.

,,Od kdy ty piješ pivo?" opáčil otázkou a já mu musel dát za pravdu. Pivo jsem ještě neměl šanci plně ochutnat. Vlastně jsem alkoholu nikdy moc šancí nedával, ale... Po tom, co jsem viděl Minha s tou holkou, jsem měl chuť něco takového ochutnat.

,,Jen bych to chtěl zkusit," pokrčil jsem rameny. Felix jen prohodil něco ve stylu 'Hned jsem zpět.' a zmizel v kuchyni.