Jednoho krásného dne Han Jisung a jeho kamarád Felix vyrazili na párty. Vše se zdá být nevině v pořádku. Avšak párty samotná má už několik háčků: koná se u Lee Minha, kluka, kterého Jisung nemůže vystát, a aby toho nebylo málo, Jisung tam pod vlivem...
Minho byl ve sprše. Upřímně, po náročném a upoceném dni bych to i já potřeboval. Mezitím co on okupoval koupelnu, já se posadil na postel a celý šťastný dal mobil nabíjet. Mám zapojit i Minhův mobil? Když ho dám nabít teď, nebude muset pak dlouho čekat. Proč mi na tom vůbec záleží? Stejně může za to, že jsme tady.
I přes to, že nehodlám být jeho dobrá víla, jsem se natáhl pro jeho telefon a zapojil ho do nabíječky.
Displej mobilu se rozsvítil a na zamikačce se objevila příchozí zpráva. Dobře, není to slušný se někomu koukat na zprávy. Ale zvědavost je krapet silnější. Jen se nakouknu.
Otec: Kde sakra jseš?
Otec: Dnes je ta důležitá schůze, zapomněls?
Věděl jsem, že jeho táta není zrovna příjemný, ale že i na svého syna? A co mě zajímalo víc bylo to, že ze zpráv vyplívá, že Minho se o našem výletu doma ani nezmínil.
V tom jsem uslyšel zavření dveří koupelny. Rychle jsem jeho mobil pustil na stůl a popadl své věci na umytí. Ve dveřích se objevil Minho ve volném tričku a kraťasech. Z jeho vlasů kapala voda na zem a na malý ručník, jenž si přehodil přes rameno. ,,Máš tam volno," prohodil a já se kolem něj protáhl směrem do naší společné koupelny. ,,Jo a někdo ti psal," oznámil jsem a ještě před tím, než jsem zabouchl dveře, jsem s ním spojil pohled.
V koupelně jsem zalezl pod proud horké vody. Během chvilky se místnost zaplnila párou a pod každou kapkou horké vody se mi uvolňovaly svalové buňky, které jsou po dnešku celé vyčerpané.
Po chvíli jsem zastavil proud a vylezl ze sprchy. Otřel jsem vodu přebývající na mé kůži a přetáhl přes sebe triko a kraťasy. Avšak v rozhodující chvíli, kdy jsem bral kartáček a pastu do rukou, rozprostřela se všude kolem tma. Praskla žárovka? Nebo vypadl proud?
Zmateně jsem se vyhrnul z koupelny ve snaze v té tmě najít Minha. Ale všude byla tma jak v pytli. ,,Minho?"
,,Tady," řekl a rozsvítil obrazovku telefonu, jenž osvítila jeho neuvěřitelně hezkou tvář. Sedl jsem si vedle něj na postel a zády se opřel o zeď. Na chvíli místnosti zavládlo ticho. ,,Asi vypadl proud..." řekl Minho, aby vyplnil napjatý vzduch mezi námi. ,,Asi... Hele, a tvůj táta neví, že jsi tu?" Minhovy rysy v obličeji zamrzly. Neměl jsem se ptát? ,,Promiň, nechtěl jsem ti lézt do soukromí-" dodal jsem spěšně, avšak on mě přerušil. ,,Neví. Jen máma."
,,Aha..." Nechtěl jsem se dál vyptávat, ale Minho začal mluvit sám.
,,Neřekl jsem to, protože to je furt samý Minho sem, Minho tam. Chce ze mě mít perfektního dědice. Copak jsme ve středověku? Tohle," chytl pramínek svých fialkových vlasů, ,,Měl být můj projev protestu. Měls vidět jeho výraz, když jsem se takhle ukázal na jedné večeři s potenciálním obchodním partnerem." Zasmál se nad tou vzpomínkou a já ve světle telefonu zkoumal mokré pramínky jeho vlasů, jenž mu trčely do všech stran. Slušelo mu to. Šíleně moc. Trochu jsem se v duchu proplesknul. On se mi tady svěřuje, zatímco já musím zadržovat sliny. ,,Řekněme, že ho nemám moc v lásce..."
Ozvalo se zaklepání. Jakoby mě to probralo z transu. Když jsem otevřel, ve dveřích stála paní z recepce a podala mi zapálenou svíčku, takovou, která se dává na hřbitov. ,,Omlouvám se za nepříjemnost, ale v celé obci vypadl elektrický proud. Zatím neznáme důvod, takže zatím musíme přežívat na svíčkách. Prosím, buďte s ohněm opatrní a ještě jednou se omlouváme," vysvětlila situaci. Chápete ✨vYsvĚtLiLA✨.
Převzal jsem s poděkováním ten malý zdroj světla a opět zamknul dveře pokoje. Svící jsem postavil na stůl, do bezpečného prostředku. V pokoji bylo celkem šero, ale nebránilo mi to v pohledu na mého společníka. Ach, proč zrovna já musím být s Minhem zamčen v jedné místnosti? Znejisťuje mě to, ale zároveň cítím jistý pocit... vzrušení? Očekávání? Prostě část mě právě doufala, že se pokusí udělat něco podobného tomu večeru, kdy jsem se vykradl na párty. Jak jsem vůbec na tyhle myšlenky přišel?
,,A ty? Ty mě taky moc nemusíš," řekl a to už se zvedal z postele. Zkoumal každý můj výraz, co se mi mihl přes obličej.
,,Nene. Jak jsi na to přišel?" Nervózně jsem přešlápl.
,,Že ne? Hane, nejsem blbej. Ještě donedávna jsi zastával názor, že jsem děsně nesnesitelný," ironicky se zasmál a přistoupil o krok blíž ke mně.
,,Protože jsi FAKT byl," rozpačitě jsem si prohrábl vlasy, co mi spadaly do čela, ,,Ty přezdívky, namyšlené úsměvy... Mě dříve děsně štvaly."
,,A co teď? Vmeteš mi do ksichtu, jakej jsem arogantní fuck boy?" Jeho hlas se trochu třásl. Nebo se mi to jen zdálo. Těžko říct.
,,Ne..."
Povytáhl jedno obočí. Nevypadalo to, že by mi chtěl věřit, že k němu chovám sebemenší sympatie. ,,Nejsi," dodal jsem rozhodně a zmenšil prostor mezi námi. Mám to udělat? Neposeru to jen?
Jako magnet mě to táhlo k němu, aniž bych to dvakrát promýšlel. Chytl jsem ho jednou rukou za krkem, kde se jeho kůže lehce zachvěla. Dovolil jsem si přivlastnit jeho rty. Chutnaly lépe než tehdy po té párty. Žádná pachuť alkoholu. Jen nevýrazná chuť jeho mintové zubní pasty.
Minho stál jako opařený, ale ve chvíli, kdy jsem se jemně otřel o jeho spodní ret, se nezdráhal a polibek mi oplatil. Ruce mu sklouzly na můj pas a přebral si vedení polibku. Nechtěl jsem ho nechat, ale vzápětí mi to bylo jedno. Všechno mi bylo jedno. ,,Myslíš to vážně?" optal se při krátkém rozpojení. ,,Smrtelně," opáčil jsem krátce, plně rozhodnutý o tom, co chci. Chci jeho. Naše rty se o sebe otíraly. Nedočkavě čekali, až jeden z nás pootevře ústa a druhý do nich vklouzne svým jazykem. Minho nečekal dlouho a hladově začal válku našich jazyků, jenž mám stejně asi prohranou. Přitáhl si mé tělo mnohem blíže k sobě, teda pokud to ještě jde. Ještě chvíli jsme se takhle líbali a osahávali se, než mě Minho shodil pod sebe na postel. Ze mě i ze sebe jedním pohybem stáhl triko a zahodil ho někde vedle postele. Lokty se opřel u mé hlavy a sklonil se pro další polibek. Další. A další. Když se mu podařilo odtrhnout od mých rtů, postupoval dál. Zastavil se u krku, kde mi pokládal polibky a následně tam zanechal malé červené značky. Z krku, kde se zrovna Minho činil, se mi vydralo několik slastných vzdychů. Postupně si utvořil cestičku z polibků, přes klíční kosti až k pasu. Snad každý milimetr mé kůže byl hýčkán jeho rty a pod každým dalším dotekem se má kůže napla. Trochu se odtáhl a já s hořícími tvářemi sledoval každičký jeho pohyb jako když šelma sleduje svou kořist. Své prsty lehce zahákl za gumu mých kraťasů. Zadrhl se mi dech, když zvedl svůj pohled a střetl se s mým. Jeho tmavě hnědé oči, jakoby četly každou mou myšlenku, každé tajemství, které jsem kdy před ním tajil a každé mé přání.
,,Můžu?"
---
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
